Ahoj dlouho jsem nepsala. Proč? No nechtěla jsem psát nějaký zamilovaný deník ale teď už musím. Nebojte přijde další vařící krev o to se nebojím.
Ale jde o to že od té doby co jsem oficiálně s Filipem 27.2 jsem šťastná a když jsem bez něj vše vidím pohledem takovým jaky ne mě mají ostatní. Poznám konečně právě přátelé a nepřátele. Prožili jsme spolu teď nádherné chvíle jako ještě s nikým! Ale teď je tu nádherná věc ale pro mě problém!:(
Svému kamarádovi napsal " To co k ní cítim jsem ani k Veronice necítil.. nikdy.. strašně rád bych byl teď vedle ní.. chtěl bych pro ní všechno. Jen aby byla šťastná."bože jak já slzela štěstím a co je za problém?:/
Jedno zlomené srdce jen to. Jednou jsem řekla upřímně MILUJI TĚ! A co jsem z toho měla slzy v očích zlomené srdce, bolest po celém těle a krev která vařila vztekem...
Od té doby nedokážu říct upřímně miluju tě ani už pořádně nevím co to je milovat nebo mi to tak přijde. Ikdyž když jsem s ním tak je to něco jiného. Jako kdybych v životě necítila bolest...
Rozhodne k němu cítím nepopsatelnou slast. A kdyby mi ublížil i on nezvládla bych to. Ale bojím se že by se bál že neopětuji jeho lásku a řekl že to nemá smysl:(
Ví že to slovo nemam v lásce... (ironie)
Ale nevím co mám dělat bože když já jsem s ním konečně šťastná ale moje srdce se jednou rozbilo na milion části a slepit ho zpět trvalo tak dlouho přes 5let jsem skládala ty částečky. Že se bojím že na podruhé už se nesloží.
Tohle jsem teď psala mě děsně dobře kamarádce " Bože když je se mnou jako kdyby byl jen nás svět.
Jako kdybych neměla problémy a přijde mi že nic než jeho nepotřebuji
S ním si přijdu dokonalá ikdyž vypadám jak největší píča tak je mi jedno že vidí moje chyby když mi šeptá do ucha miluji tě jen se hloupé usměji cítím motýlky ale neodpovím:("
