Bože! Mám pro něj slabost. Proč?
Mam stále vztek ano ale na něj teď asi nejméně.
Teď mě i ta sádra trošku "uklidnila"
Fajn tak vám něco málo o nás řeknu jak jsme se poznali...
Jo to skoro 9let!
Mě bylo 5let a jemu taky. Bylo léto a kamarád mě s ním seznámil hned se mi zalíbil a taková ta dětská láska znáte to. Bohužel sem jezdil jen za prarodiči takže za týden odjel.
Potkávali jsme se minimálně, třeba jeden víkend za 4 měsíce nebyl tu skoro vůbec i přesto že tu měl tátu. Občas tu býval na různé svátky. Uplynulo několik let. Já byla ve třetí třídě to mi bylo kolem 11let a on k nám nastoupil do školy ale do jiné třídy. Ach jak já si na všechno vzpomněla a byla šťastná. Samozřejmě jsem se do něj zase zamilovala (stále dětská láska) tenkrát to byli takové ty lásky o kterých jsme věděli úplné... Ikdyž jsme spolu chodili ale už si nepamatuji kdy vím že to byli tři dny a já přečetla skoro dva týdny když mi dal košem!
No tahle "láska" pokračovala asi do šesté třídy.
V sedmé už to začalo být jiné kluci si začali holek všímat jako jiného pohlaví a tak.
Tenkrát jsem se o něj snažila stále potom jsem řekla že mě nechce tak toho nechám a vyhýbala se mu! Co to šlo. Ale na začátku osmé třídy jsme se začali zase bavit. Byla jsem zaslepená a myslela si že by mezi námi mohlo už konečně něco být!
V době lyžaků to bylo zajímavé. Chodili jsme ven a tak ale využíval mě...
Jen povyražení a ještě k tomu s námi byl vždycky jeden jeho kamarád...
Když mi to konečně došlo tak jsem řekla že končí. Že jediné co pro něj budu je kamarádka s výhodami a to mi lákalo srdce to jsem nechtěla. Tak jsem se s ním přestavala bavit nebo jsem si ho nevšimala. Šlo to skvěle a pak tohle léto jsem ho znova uviděla a bavila se s ním. V tu chvíli jsem byla zadaná ale i přesto jsem stále chtěla jeho ale on nejevil sebemenší zájem. Smířila jsem se s tím. Na začátku školního roku 2014/2015 jsem ho opravdu měla jako kamaráda.
Ale on se po pár měsících rozhodne že mě chce. Že byl úplně slepý a tak...
Dostával mě čím dál více a dost jsem nad ním uvažovala ale ta bolest, ty vzpomínky děsně mě ranil... Pro něj bych udělala cokoliv. Měla jsem kluka a on řekl že je hnusný a ihned druhý den jsem se s ním rozešla a to mě měl fakt moc rád! Ale já byla slepá...
A teď?!
Dneska se stavil a řekl mi že se spletl s Tou holkou (mrchou)
A že bych jí mohla dát dělo...
Pozdě Teda za tři týdny neboj! (no co ten vztek ven musí)
A já mu odpustila prostě nedokážu být na člověka naštvaná (Teda dokážu ale na ty co si to fakt zaslouží) na něj rozhodně ne mám pro něj slabost
Bohužel ale zdálo se mi že je hned líp ale jdu opatrně nechci zase spadnout na zem a oprašovat se!
Tak uvidíme... Co vy poradí mi někdo?:(
(další foto tohle je z tohohle roku... Ani ne měsíc staré... Nějaká změna?:O)
