Pod svitem Luny

Varování

„Kdo hraje?“ Zajímám se, když ho pustím.

„Irové s Bulhary. Jo a jdeš sama, tak nám neudělej ostudu.“ Jen nad tím protočím oči.

„Můžeš se spolehnout, otče.“ Pousměji se a s další úklonou zmizím.

...

No, a tak jsem tady. V hábitu, reprezentujícího rodinu GreenGold a nečitelným výrazem ve tváři.

Je tu mnoho lidí, respektive kouzelníků a já se potřebuji dostat až na nejvyšší podlaží. Je to vysoko, sakra vysoko. Tolik schodů jsem snad v životě nevyšla. Ale nevadí, protože dnes to bude opravdu zážitek.

Mířím si to k dalšímu schodišti a co nezahlédnu. Pár platinově bílých vlasů. Nemohla jsem se splést, Malfoye poznám kdekoliv.

„Řekněme to takhle. Začne-li pršet, dozvíte se to jako první.“ Zaslechnu, jakmile se přiblížím. Jak trefné. Musím se pousmát. Ruce mám volně překřížené, opírám se jimi o zábradlí a levou nohu, ze předu, přehazuji na pravou stranu, ale nesešlápnu. Je to můj obvyklý postoj.

„Jsme s otcem v ministerské lóži. Na osobní pozvání, samotného Korneliuse Popletala.“ Kde ztratil vychování? To si říká následník rodu Malfoy? Lehce se zamračím.

„Nevychloubej se Draco. Před chátrou to nemáš za potřebí.“ Vrátím svůj prvotní výraz a pozoruji scénku, kdy Lucius zastavil nějakého, černovlasého chlapce, motajícího se okolo Weasleyů, kvůli kterým zřejmě celý tento rozhovor započal. Musela jsem zasáhnout.

„Ale, ale, to od Vás nebylo moc taktní, Lucie.“ Poznamenám pobaveně.

Překvapeně se podíval mým směrem, stejně jako ten kluk a Weasleyovic klan. Pak se otočil zpět na chlapce.

„No prosím, dobře se bavte,..dokud to jde.“ Dořekl, načež toho hocha vysvobodil ze zajetí stříbrné hadí hlavy, nacházející se na jeho vycházkové holi, ukrývající hůlku.

Vím to, protože mi důvěřuje.

Také mu věřím. Neodvážil by se mi lhát. Známe se už tolik let..

Stál na nižším podlaží, tak alespoň přešel blíže, když ta velká skupinka odešla.

„Slečno GreenGoldová.“ Uklonil se mým směrem. „Rád Vás opět vidím.“ Musela jsem se opět pousmát, doteď si pamatuji, jak jsme se setkali poprvé...

...

„Dnes ti konečně ukážu důvod, proč zrovna v tento den vyhrávám většinu sázek se svou ženou.“ To bylo to poslední, co muž stačil říci, než se rozrazily dveře do jeho pracovny.

Naproti němu seděl v pohodlném křesle muž s platinově bílými vlasy, překvapeně se otáčejíc k osobě, která tak nečekaně vtrhla dovnitř.

Malá dívka, s tmavě hnědými, zvlněnými vlasy a zeleno-zlatýma očima, přešla k majiteli této místnosti.

„Chtěl jsi být poctěn mou přítomností, otče.“ Pronese s úsměvem, když mu vysmekává poklonu, hodnou mladého muže. Pak se otočí k hostovi...

...

„Něco se semele, viďte? Jinak by jste mě nevaroval.“ Poznala jsem, že tuto informaci směřoval hlavně ke mně. Povzdechnu si s chvilkovým pohledem do dáli. „No nic, užijte si zápas.“ Už jsem se chystala odejít...

„Slečno GreenGoldová, Vy se k nám dnes nepřipojíte v ministerské lóži?“ Optal se se zájmem muž.

S otcem jsme již dříve zavítali na Famfrpálové mistrovství světa. A s Luciusem..Em panem Malfoyem se vždy setkali ve zmíněné lóži. Tohle je však poprvé, co s sebou bere svého syna. Rovněž je to prvně, co jsem zde sama.

„Nikoliv. Dnes budu vše pozorovat z výšin.“ Odvětím s lehkým úsměvem. Vyměňovali jsme si úklonu. „Jo a chlapče...“ Vzpomněla jsem si, při otáčení k odchodu a tak se otočila zpátky. Konkrétně na Malfoyovic syna.

Šlo dosti poznat, že z toho oslovení není nadšený. Zatnuté čelisti i pěsti. Doslova mě propaloval pohledem. „..příště se takto nepovyšuj nad ty, jež shledáváš podřadnými. Jdi jim raději příkladem, jako správný dědic rodiny Malfoy, správný čistokrevný a nedělej našim jménům ostudu.“ Povím s naprostou vážností.

„Luciusi“ Pokývu hlavou na rozloučenou, což opětuje a tentokrát už skutečně odcházím.

Dnešek ještě bude zajímavý.