Pod svitem Luny

Závan magie

S nečitelným výrazem procházím okolo Weasleyovic rodinky, toho černovlasého chlapce, zdánlivě prázdného místa, ten závan magie...počkat, cože?

Prakticky mě to zarazilo v pohybu. Co je to za pocit? Říkám si v hlavě překvapeně. Ta..magie..vychází odsud, ale kdo ji vydává? Je to zvláštní...omamné tak, že mi po těle naskočila husí kůže, zorničky se rozšířily. Smysly celkově zbystřily.

Tak tohle je...okamžitě se mi vybavila jedna konkrétní vzpomínka z dětství.

...

„Matko? Jak jsi poznala, že je otec pro tebe ten pravý?“ Ptala se zvědavě malá holčička, když jí matka ukládala do postýlky. Žena se lehce usmála.

„Byla to jeho magie, co mě k němu tak poutala. Byla cítit jinak, než všechny ostatní. Je to neuvěřitelný pocit, který se GreenGoldům stává jen jednou za život. A až tento vjem zažiješ, poznáš to, věř mi. Tvé smysly tě nikdy neošálí, poznáš jeho magii kdykoliv.“

Když jí to popisovala, zářily jí u toho oči a usmívala se, takhle šťastnou ji ještě neznala...

...

Že by snad?...Mohlo by to být ono magické pouto mého rodu?

Pak jsem si všimla skřítky. Seděla hned vedle a zakrývala si svá velká očka. Hmm..bojí se výšek? Určitě tu bude s někým..

Zkusím své štěstí, přidřepnu si k ní a zlehka jí sundám jednu ruku.

Trochu vyplašeně sebou cukla, když mě spatřila, ale pak sklopila pohled.

„Přeje si slečna něco?“ Optá se zdvořile.

„Nejsi má skřítka, ale..jak se jmenuješ?“ Zeptám se jemně.

„Winky, slečno.“ Věnovala mi jeden pohled.

„Dobře, Winky.“ Pousměji se. „Je to místo vedle tebe ještě volné, nebo na někoho čekáš?“ Hlavou poukáži na místo mého zájmu.

„Winky drží místo panu Skrkovi, ale místa za námi by měla být stále volná, slečno.“ Odpoví opatrně.

Tak panu Skrkovi, jo? Ten a famfrpál? To určitě. Nějak mi to nejde k sobě. Navíc, když už, dle mého by seděl vedle vybranější společnosti. Ale, kdo je potom tenhle? Lhala mi, avšak je-li skutečně Skrkova skřítka, oba musí tuto osobu znát.

„Děkuji, Winky.“ Postavím se a než stačí něco říct, mířím si to dál. To místo za nimi mám šanci získat, ale musím si to obejít.

...

Konečně jsem se sem dostala. Naštěstí to tu nikdo neobsadil, tak jsem se mohla pohodlně usadit.

Zápas byl během mé cesty zahájen, ale já nebyla schopná ho vnímat. Stále jsem pozorovala to místo, na němž se skrývá onen záhadný muž. Ano, i tuhle informaci dokáži z jeho magie získat. Otázkou zůstává, proč se musí skrývat?

Hádám, že by mohl být pod neviditelným pláštěm, ale proč, to musím teprve zjistit...