City stranou

Kapitola pátá-Řešení

         Jamile jsem přišla domů ihned mně mezi dveřmi málem srazil Alex. „Teresso..." „Co se děje?" Alex se ušklíbl. „Půjdeš se mnou na dnešní fotbalovými trénink." „Cože? Jaký je důvod?" Alex protočil oči. „Protože chceš." Zašklebila jsem se. „To tak."

...

Konečně jsme dorazili na fotbalové hřiště a Alex se zbytkem kluků šel převlíknout, zatímco jsem si šla sednout na tribunu. Jenomže Anna se oddělila od skupinek roztleskávaček a šla si sednout ke mně. „Ahojky..." „Ahoj." „Četla jsi o tom klukovi?" Před všema jsem musela dělat, že o tom nic nevím a hlavně, že mně to hrozně šokuje. „Hmm, slyšela." Anna přikývla. „Nemyslíš si, že ten vrah má třeba teď špatný svědomí, kvůli tomu, že zabil nesprávnýho člověka?" Vytřeštila jsem oči, to snad nemůže být pravda, pomyslela jsem si. „Anno, pochop, že vrah, který má špatný svědomí ze zabíjejí je špatný voják." Můj Temný společník se rozhodl za mně promluvit. Naštěstí mi má milovaná sestra nemohla odpovědět, protože na ní zavolali nějaké roztleskávačky. Tajně jsem doufala, že Anna mezitím zapomene, co jsem jí řekla, ale až moc dobře jsem věděla, že to jen tak nezapomene.

Bylo vážně vtipné sledovat jak Alex machruje s míčem. Nevěděla jsem jestli kvůli tomu, že se mně snažil ohromit a nebo jestli se snažil ohromit nějakou skupinku holek, které postávala u tribun a neustále se něčemu hihňali.

Po nějaké době, konečně tento trénink skončil a já plánovala se nenápadně ztratit, což se mi bohužel podařilo, protože na mně přes celé hřiště zavolal Alex a mávl rukou ve znamení, abych šla za ním. Ač nerada jsem slezla z tribuny a šla za ním. Zrovna si povídal s nějakýma dvěma kluky, když jsem k nim došla. „Ahoj Tess, dlouho jsem Tě neviděl." Přivítal mně s úsměvem brunet, Ben. Druhý chlapec na mě mávl. „Čau, změnila ses." Pokývala jsem hlavou, popravdě jsem vůbec netušila v čem bych se mohla, tak změnit, ale to je vlastně jedno. Lidé Vám obvykle řeknou, že jste se změnili, když přestanete dělat to chtějí oni. „K lepšímu." Nechápavě jsem pohlédla na Jamese, Jamese Scotta, hrál ve stejným týmu jako Alex a neustále se snažil získat post kapitána týmu, což se mu naštěstí nepodařilo, protože trenér věděl, že mnohem víc schopnější je Alex než on.

Alex si nejspíše všiml mého vražedného pohledu a pokusil se zachránit nastávající situaci. „Jen tak mně napadlo jestli by jsi se nechtěla k nám přidat, myslím do týmu." Svůj vražedný výraz jsem vyměnila za nechápající. „A proč?" Alex si povzdechl. „Protože Nicholas se bude stěhovat do Kalifornie a rozhodně nebude sem jezdit kvůli tréninkům, víš?" Z Alexovo odpovědi sršelo tolik ironie, že by z něj klidně mohl být vodotrysk. „I tak proč já? Proč si jednoduše nemůžeš vybrat někoho jinýho? Co třeba Stilese? Hmm?" Abych potvrdila svojí bojovnost, jemně jsem vystrčila svou bradu. Alex zakroutil hlavou a protočil oči. „Vážně se musíme teď a tady kvůli tomu hádat?" Pokrčila jsem rameny. „Nevím, kdo s tím začal." Alex ke mně přišel blíž a podíval se mi do očí. „Většina lidí mi dá za pravdu, že lepšího brankáře než tebe jen tak nenajdeme." „Víš o tom, že třeba nemám zájem hrát v čistě klučičím týmu?"

Alex se ušklíbl a otočil se na místě. „Je vtipný poslouchat ty tvoje výmluvy. To jako mám jít najít nějakou další holku do týmu, abys tam nebyla sama?" „Klidně." Mezitím Ben se snažil nesmát, ale cukali mu koutky. „Neblázni! Pochop, že Tě potřebujeme do týmu. Za pár měsíců budeme hrát proti Whetsonovce a snad chceš, aby vyhráli?" „Klidně, alespoň by už konečně něco vyhráli." „Kdybys nebyla moje sestra, tak..." „Tak bys jí vymazal z povrchu zemskýho?" Mezitím k nám došel Robert, Robert Shwartzman, útočník, který byl známý tím, že dával neskutečný góly, tím je myšlený, že strašně velký rány, až mnohdy to nemají šanci brankáři vychytat.