Queen of The Scorch [ The Scorch trials FanFiction]

8. Začátek cesty

   Když dívka zachumlaná do deky začala klidně oddechovat, tak se několik kluků usadilo u sebe a začali debatovat o dívce kousek od nich. 

   Jejich debata byla převážně o důvěře k ní, ale také zvažovali, že mohla mít pravdu a oni si pamatují věci, které chtěl Z.L.O.S.I.N., aby si pamatovali. Zatímco dva tmavovlasí se začali hádat, ten třetí, blonďatý, přesunul pohled zpět na dívku.

    Připadala mu tak povědomá, jako by ji už znal, jen si nemohl vzpomenout. Objekt jeho zájmu byl zrovna otočen obličejem k němu, takže viděl jak Al spadlo několik vlasů před obličej. Musel uznat, že byla nádherná. 

   Když ji dneska dopoledne konfrontoval, tak vypadala smutně, ani se jí nedivím. Kdybych byl v její situaci, taky by mi na ústech nesídlil úsměv. Jenže teď spala tak klidně. Všechny vrásky na obličeji se vyhladili a dokonce viděl zvedající se koutek. Třeba se jí o něčem pěkném zdá. 

   Chlapec jí z nějakého nevysvětlitelného důvodu věřil, ale teď k tomu musel přesvědčit i své přátele. Proto se otočil a zařadil se do debaty. 

   Po několika delších chvílích se konečně dohodli a překvapivě vyhrál blonďák. Půjdou s ní. Neměli ani moc jinou možnost a když se do toho přidaly Newtovy argumenty, tak bylo rozhodnuto. Po téhle debatě se všichni uložili ke spánku a všichni do půl hodiny pravidelně oddechovali, či chrápali.

********

   Ráno mě probudili sluneční paprsky, které jemně zahřívali mou tvář, ale i tak se mi nechtělo vstávat. Dneska vyrážíme a mě se prostě nechce. Já vím, je to sobecké, ale já si taky můžu dopřát myšlenku samu pro sebe, ne? 

    Zvedla jsem se na předloktí a pohledem zkontrolovala celé tábořiště. Nejblíže ke mně ležel Newt. Začala jsem si ho opatrně prohlížet.

   Hnědé oči byly skryty za očními víčky a rty se stáčeli do úsměvu. Třeba se mu něco pěkného zdá, ostatně tak jako mně.

   Mně se zdálo o tom, že je vše jak dřív. Ne na placu ale někde jinde. Normálně. Chodila jsem s Newtem, starala se o Kiru, posmívala se Minhovi a tak. Bylo to dokonalé a teď se musím vrátit do reality. Jak depresivní.

   Přestala jsem zírat na svého ex. Au, to zabolelo. Nicméně, Ano přestala jsem na něj zírat a zvedla se z lehu.

   Když jsem se rozhlédla všimla jsem si pohledu někoho kousek ode mě. Ležela tam Teresa a zkoumavě si prohlížela moje "zkoumání" blonďákova obličeje. Když zjistila, že se na ni koukám, tak uhnula pohledem a já to dále neřešila.

   Vstala jsem a šla se převléct do dlouhých hnědých kalhot, s kapsami, a na to hodila nějaké tričko s krátkým rukávem a kolem pasu mikinu. Proč jsem si vzala do pouště dlouhé kalhoty. Jdeme přes nejvíce horkou část Země, údajně, takže nestojím o spáleniny 4. stupně. Do kapes jsem si nastrkala stejné věci jako tehdá na place, ale přibalila i dvě ruční pistole, a na nohy nazula těžké kanady.

   Postupně se začali všichni probouzet, takže jsem každému dala trochu jídla a hned jak to snědli jsme se vydali dolů do města, teda bývalého města.

   Naše malá skupinka šla u sebe, ale brzy jsme zjistili, že je to ještě horší než se říká. Slunce pálilo hodně, jako hodně, silně a my se pod náporem jeho paprsků málem skáceli k zemi.

   Když zafoukal vítr, tak se nám každičké, malinké i veliké zrnko písku zavrtalo do kůže. Pokud jste měli štěstí, tak jste to dostali do oblečení a pokud ne, tak jste to dostali přímo do očních důlků.