Prolok

123 4 5
                                    

Ahoj, jmenuji se Jana. Ale líbí se mi, když mě lidé oslovují Jane (jakože Džejn), ale nikdo to nedělá, protože se nikomu nechce, tak mi říkají prostě Jano.

Zrovna jsme se s rodicema prestehovali. Tři roky jsme zili v Turecku a teď jsme se vraceli do Čech. Našli jsme si pekný rodinný domek. 

Hezky sem jsi vyzdobila pokoj a celkově jsem měla radost ze života, ale to se vsecko najednou melo změnit!!! 

Bylo tesně pred večerí a naši me zavolali dolů do obyvaků. 

"Jano! S otcem mame pro tebe špatnou zpravu!" začala matka. "Rozvadime se!"

"Ale nééééé. Proč? Proč ste mi to nerekli driv? Jak ste mi to mohli udělat?!" vykrikla jsem uslyzeně. Běžela jsem pryc z pokoje.

"Ne počkéj, Jano!" volal za mnou taďka. "S kým budes bydlet? Musime vjedet s kym z naás budeš bydlet!"

Ale ja už byla davno u sebe v pokoji, zamcená a brečela sjem. Stejně jsem měla jit na vysokou skolů, tak jsem nemusela byt ani s jednim s roičů! 

Byla jsem strcená. Ale nevěritelně šťastna, kdyz jsem konecně odjizdela pryc z domu. 

Nastoupila jsem na vysokou školu v Moskvě - to je v Rusku. A byla jsem rozhodnuta ze tam us zustánu na porad. Nechtěla jsem rodice us ani videt! 

Ale díky tomu zacalo konecně mé doprodružství! 


PUT IT IN, PUTINKde žijí příběhy. Začni objevovat