Sterek oneshoots

Únos

          Vůbec nevím, co mám dělat. Celá smečka vyšiluje, protože nemůžeme najít Dereka. Víme, že ho unesli lovci, ale nevíme kam. Nenašli jme vůbec nic co by nám prozradilo, kde je jejich úkryt. Se smečkou je to k nevydržení a tak se rozhodnu se chvíli projet. Přejíždím zrovna křižovatku, když do mě z boku narazí auto. Praštím se do hlavy a poslední co vnímám jsou vyděšené výkřiky.

          Probudím se v úplně cizím pokoji. Rychle jsem se posadil a měl jsem co dělat abych si znovu nelehnul. Šíleně mě bolela hlava. Když jsem se znovu vzpamatoval, tak jsem slyšel poplašené výkřiky z chodby. Přišel jsem blíž ke dveřím a začal poslouchat. "Já nevím co s ním je! Začal se tak chovat, když jste přijeli s tím klukem!" Tím klukem mysleli mě? "Možná ucítil jeho krev a chce ho zabít." Řekl další váhavě. Najednou se ozvala rána, někde se otevřeli dveře a já to uslyšel.

          Řev. vlkodlačí řev. Vůbec jsem nemyslel na to, že by to nemusel být Derek a vyběhl z pokoje. Chytili mě až před otevřenými dveřmi do cely. Byl to Derek. Byl přivázaný k mřížím do kterých byl zapojený elektrický proud. Ze všech sil se odtamtud snažil dostat. "Tohle jsi neměl vidět, kluku." Řekl chlap, který mě držel, a chtěl mě odtáhnout pryč. "Ne!" Zařval jsem zoufale a chytil se futer. Derek teď řval mnohem víc.

          Lovce to zmátlo a povolil svůj stisk. Vytrhnul jsem se mu a zavřel dveře. "Neblbni kluku! Vždyť tě zabije!" Nevnímal jsem ho a šel vypnout elektřinu. Derek už byl zticha. Našel jsem nůž a přeřízl mu pouta. Sesunul se na kolena a zhluboka oddechoval. Naskytl se mi pohled na jeho záda. Do masa tam měl vypálený vzor mříží. klekl jsem si před něj a položil mu ruku na rameno. "Nic neslyším! Určitě ho zabil!" Ozvalo se zpoza dveří.

          Derek se na mě podíval a vypadalo to, že mě rád vidí. "Díky za záchranu. Kdyby zvýšili napětí, tak bych byl asi na škvarek." Řekl a usmál se na mě. "Připadá ti to k smíchu?! Mě teda rozhodně ne!" Naštval jsem se na něj. "Co jsou ti lovci vůbec zač?" Zeptal jsem se, když jsem se trochu uklidnil. Derek se uchechtl. "Nejsou to lovci. Podle toho jak se spolu bavili, tak jsou to nějací vysokoškoláci. Podle všeho jsem jejich pokusnej králík." To jako vážně?

          Tak co teďka budeme dělat. Jediná cesta ven je přes dveře ale když je otevřeme, tak nás chytí. Je jich hodně, Derek je zraněný a já jsem jen člověk. "Už máš plán, jak nás odsud dostat a nebo jsme v pytli?" Nejspíš podle mého výrazu pochopil, že je to ta druhá možnost. "Neříkali, co přesně by ti chtěli udělat?" Zamračil se na mě ale nakonec se vzdal. "Říkali, že mě nejdřív musí nějak zklidnit než začnou s výzkumem." To nezní moc dobře.

          Zdálo se, že za dveřmi začala hádka. Ztichli jsme a začali poslouchat. "Měli jsme ho převychovat a ne mu podstrčit další oběť!"  Podívali jsme se na sebe a oběma nám cukali koutky nahoru. "Ten kluk potřeboval ošetřit! Kdo měl vědět že si asi přeje umřít!" Už jsem se začal pochechtávat a Derek od toho taky nebyl daleko. "Pokud ta převýchova znamená, že by z tebe chtěli udělat slušného člověka, tak to beru." Podotkl sem a ušklíbl se na něj.

          Během vteřiny mě povalil na zem. Naše obličeje byli kousek od sebe. "Byl jsem slušnej ale teď už asi nebudu." Nechápal jsem co tím myslí, dokud mě nepolíbil. Nebránil jsem se. Zaprvé, by to nemělo cenu. A zadruhé, jsem to tak strašně moc chtěl. Když jsem se do polibku přidal tak ho to na chvíli zaskočilo ale nepřestal. Přestali jsme, jakmile jsem se rukama dotkl jeho zad a on bolestně zakňučel.

          Rychle jsem dal ruce pryč a začal se zvedat abych se na jeho záda znovu podíval. "Chtělo by to vyčistit. Nejlepší by bylo to i zašít." Oznámil jsem a podíval se mu do očí. Chvíli se mi taky díval do očí než pohledem sklouzl na moje rty.  Když se mi podíval znovu do očí tak jsem v nich mohl vidět tu touhu se po mě zase vrhnout. Málem to i udělal ale zastavil jsem ho. "Potřebuješ ošetřit." Řekl jsem přísně a začal přemýšlet.

          Něco mě napadlo ale bylo to dost šílený. A možná to ani nevyjde. Zhluboka jsem se nadechl a došel ke dveřím. Když jsem se otočil na Dereka, tak jsem zaznamenal jeho nechápavý pohled. "Když teď budeš hodný vlkodlak, tak tě ošetří a možná i pustí." Zamračil se na mě a vycenil zuby na znak nesouhlasu. Přišel jsem k němu a sklonil se k jeho uchu. "Když budeš hodný vlkodlak, tak potom budeme pokračovat." Zašeptal jsem a čekal na jeho reakci.

          Čekal jsem všechno, ale to že mě kousne jsem nečekal. "Proč jsi to udělal?" Zeptal jsem se ho ublíženě. "Aby jsi si pamatoval, co jsi mi slíbil." Ušklíbl se a olízl si rty. "Chutnáš dobře, mimochodem." Zrudl jsem jako rajče a  přišel zpátky ke dveřím. Vědí, že jsou zavřený zevnitř, takže asi čekají, že z nich vyjde naštvaný vlkodlak. Možná budou střílet. Zaklepal jsem na dveře a za sebou jsem uslyšel smích. "Nesměj se!" Okřikl jsem ho.

          Po mém zaklepání nastalo na chodbě hrobové ticho. Se vší odvahou, co jsem měl, jsem otevřel dveře. Všichni se na mě nevěřícně dívali. "Ahoj?" Vypadlo ze mě a hned nato jsem si chtěl vrazit. Derek se znovu začal smát. Hodil jsem po něm zlostným pohledem. Hned přestal a dal ruce na znamení toho, že se vzdává. Jakmile jsem se otočil s úsměvem zpátky tak jeden z nich omdlel. Nikdo si toho nevšímal a dál na mě třeštili oči.

          Tak tohle bude ještě zajímavý. "Nemohl bych, prosím, dostat nějakou dezinfekci, jehlu a nit?" Zkusil jsem se zeptat. Jeden z nich držel zdravotnický kufřík a podal mi ho. "Mockrát děkuji." Došel jsem zpátky k Derekovi a začal ho ošetřovat. Cítil jsem na sobě jejich pohledy ale snažil jsem se to nevnímat. Derek sebou občas cuknul nebo zakňučel. Už jsem to měl skoro hotové, když k nám došel jeden z nich. Musel být jen o něco málo starší, než já.

          Klekl si k nám a začal nepotřebné věci skládat zase do kufříku. Strašně se klepal. "Neboj se ho. Vrčí, ale nekouše." Zaraženě se na mě podíval. "Jsi si tím nějak jistej." Uchechtl se Derek a tak jsem mu dal pohlavek. Práce byla hotová a já se podíval na toho kluka. "Jak se jmenuješ? Mě říkají Stiles." Povzbudivě jsem se na něj usmál. "J-Já jsem Leo." Je odvážný. Odvážnější než ostatní.