Sterek oneshoots

Bazén

          Jsme v bazénu, Derek se nemůže hýbat a já se snažím vymyslet jak se z toho dostat. Někde kolem se potuluje ta věc a dokud neodejde, jsme v pasti. "Už to dlouho nevydržím. Měl bych se zkusit dostat k telefonu a zavolat Scottovi." Řekl jsem a čekal na Derekovu reakci. "Buďme upřímní, držíš mě nad vodou jen pro to že víš, že až to přejde, budu s tím moct bojovat. Tak nedělej žádný blbosti." Vážně si myslel že ho držím jen proto, abych potom mohl zdrhnout? Tak teď mě naštval.

          Pustil jsem ho a pozoroval, jak dopadá na dno. Ještě než dopadl tak jsem se ponořil abych ho dostal zase nahoru. Když jsme vyplavali tak se na mě zamračil. "Proč jsi teda nezavolal, když jsi mě pustil?" Zeptal se naštvaně. Nemohl jsem se na něj dívat a tak jsem radši odvrátil pohled. "Nemysli si, že tě držím nad vodou jen z jednoho jedinýho důvodu." Úplně jsem cítil jeho nechápavý pohled. "Stilesi?" Nepodíval jsem se na něj a jen čekal, co se stane dál.

          Dlouho bylo ticho. "Proč?" Zazněla otázka na kterou jsem teď odpovídat nechtěl. "Jestli to přežijeme, tak ti to možná řeknu." Nejspíš chtěl ještě něco říct, ale objevil se tu Scott a tak jsme byli zachráněni. Když jsem odcházel, tak byl Derek ještě paralyzovaný. Bože, proč jsem mu něco takového vůbec říkal? Teď si bude myslet Bůh ví co. Přinejhorším by si mohl domyslet pravdu. Stilesi, ty jsi vážně idiot!

          Pochodoval jsem po pokoji a přemýšlel o tom, zda by nebylo nejlepší se odstěhovat. Pokud možno, někam hodně daleko. "Já čekám." Ozvalo se za mnou a já nadskočil. Rychle jsem se otočil abych spatřil Dereka, sedícího v okně. "A na co čekáš? Na svolení, aby ses mi mohl vloupat do pokoje? To už jsi přece udělal." Řekl jsem sarkasticky a doufal, že se na nic nebude ptát a odejde. Bohužel, moje modlitby nebyli vyslyšeny. Zamračil se a začal se ke mě přibližovat. Čím víc se přibližoval, tím víc jsem couval, než jsem nakonec skončil namáčklý na zdi.

          Derek se zastavil až pár centimetrů ode mě. "Chci vědět proč, Stilesi. Chci znát důvod, proč jsi mě držel nad tou vodou. Mluv, už nemáš kam utéct." Snažil jsem se vymyslet, jak se z toho vykroutit ale díky Derekově blízkosti mě nic nenapadalo. Bože, vážně musí stát tak blízko? "Tak mluv, Stilesi." Mírně zavrčel a vytrhl mě tak z mých myšlenek. "Přijdi si na to sám. Já ti nic říkat nemusím." Osočil jsem se na něj a chtěl prostě odejít, ale nebylo mi to dovoleno.

          Vzal mě pod pažemi, zvedl a přitiskl na zeď. Díval se na mě těma svýma rudýma očima a vrčel na mě. Trochu jsem se zasmál a tím mu na tváři vytvořil zaražený obličej. "Ještě ti nedošlo, že tohle na mě neplatí? Můžeš mi vyhrožovat jak chceš, ale důvod, proč jsem tě držel nad vodou ze mě nedostaneš." Řekl jsem s vážným výrazem a čekal na jeho reakci. Zavrčel a se svými zuby se přiblížil více k mému obličeji.

          Ať jsem se snažil sebevíc, své červenání jsem zastavit nedokázal. Naštěstí to ale vypadalo, že si toho Derek nevšiml. Dál se na mě mračil a tiskl mě ke zdi. "Vážně nevím, co od tohoto čekáš. Nejsem tvá beta, abych se ti podřídil a výhružky na mě taky neplatí." Doufal jsem, že pochopí a nechá mě na pokoji. On se na mě ale ještě víc zamračil. Opravdu mě to přestávalo bavit a jeho blízkost mě navíc strašně znervózňovala. "Možná nejsi moje beta, ale stále jsi součástí smečky, a já jsem tvoje alfa." Znělo to tak nějak zoufale.

          Když jsem se teď na něj podíval trochu pozorněji, tak jsem to uviděl. Nebylo to tak vidět, ale já to poznal. Z nějakého důvodu to zoufale potřebuje vědět. "Proč to chceš tak moc vědět?" Zeptal jsem se trochu vlídněji. "Potřebuju to vědět."  V jeho hlase jsem zaznamenal bolestný tón. Povzdechl jsem si a zakroutit hlavou. "Já ti to ale nemůžu říct. Prosím, nechtěj po mě abych ti to řekl." Prosil jsem zoufale. "Proč mi to nechceš říct?" Podíval jsem se mu na chvíli do očí a pak se podíval někam jinam.

          Pomalu mě pokládal na zem ale nevzdálil se. "Stilesi?" Chtěl upoutat moji pozornost ale já se stále díval na nějaký neurčitý bod. "Podívej se na mě." Nepatrně jsem zakroutil hlavou. Uchopil moji hlavu do obou rukou a donutil mě se na něj podívat. Když jsem se mu znovu podíval do očí tak mi z oka stekla jediná slza. Derek se stále mračil ale nevypadalo to, že se na mě zlobí. Nějakou chvíli se mi ještě díval do očí a pak se prudce pohl mým směrem.

          Než jsem stihl jakkoli zareagovat tak mě políbil. Byl jsem z toho tak mimo, že jsem tam jen stál a nic nedělal. Odtáhl se ode mě a smutně se ušklíbl. "Asi jsem doufal marně, co?" Zašeptal, pustil mě a chystal se odejít. V tu chvíli se mi ale podlomili nohy a já dopadl na kolena. Prudce se otočil a klekl si ke mě. "Stilesi? Co se stalo?" Chvíli jsem se díval do jeho vyděšené tváře a pak mu vrazil facku. Nečekal to. Chtěl jsem mu dát další ale tentokrát moji ruku chytil.

          Začali mi téct slzy a on se na mě jen nechápavě díval. "Stilesi?" Zeptal se tázavě. "To si nemohl nějak naznačit?!" Vykřikl jsem na něj. "Jsi kretén! Jak jsem měl podle tebe jako poznat že se nemusím tak bát. Že i ty mě..." Ubíral jsem na hlasitosti  až jsem nakonec skoro šeptal. Během chvilky jsem se ocitl v jeho náručí. Držel mě pevně ale tak, aby mi neublížil. Po chvíli se trochu odtáhl a znovu mě políbil. Ruce jsem mu dal kolem krku, abych si ho přitáhl blíž, a polibek mu oplácel.

          Když polibek skončil, tak si opřel čelo o to mé. "Promiň." Zašeptal a dal mi malou pusu. Usmál jsem se a zakroutil hlavou. "Jsi idiot, víš to?" Poškádlil jsem ho. Zasmál se. "To my oba." Oplatil mi. Pohladil mě po tváři a znovu mě políbil. "Tvůj táta už je tady, měl bych jít." Vstali jsme a Derek se rozešel k oknu. U něj se zastavil a vrátil se zpátky ke mě a ještě jednou políbil. "Uvidíme se zítra." Rozloučil se a vyskočil z okna. Sedl jsem si na postel a pořád si přehrával, co se to právě stalo a na tváři jsem měl úsměv. "Už se těším." Pronesl jsem do prázdného pokoje a vydal se přivítat tátu.