"Jsem záporák!" | FF - Bucky Barnes 1. Díl

13.|

A zbytek znáte.. 

Sedím ve vaně a snažím se zadržet žal. Snažím se nebrečet a snažím se být ta normální holka. Ester se s žalem vyrovnává lépe než já. zemřelo jí dost lidí. Všechno rodina. Ona umí vypnout emoce. Proto byla tak v pohodě. Znám ji moc dobře na to, abych s klidem mohla říct, že hned po tom se šla někam vyvztekat a vybít si emoce. typuji starý kravín deset kiláků daleko. Určitě rozmlátila půlku starých věci na obstarávání polí, rozbila zeď a zařvala si. 

Já tohle neumím. Sedím ve vaně, kde bublají bublinky jak ve vířivce. Sleduju strop a každou chvíli mi tečou slzy po tváři. Takový to je ztratit blízkého člověka?

Nebudu Vám lhát. Jsem slušně v prdeli. Nejen, že celý svět o tom mluví a hledají věci spojené s Barbrabou a mnou, ale vyslýchají všechny, kteří byli ten den v nemocnici. V čem je problém? Bojím se o Robieho. Jakmile řekne, že tam byl za Barbarbou bude terčem. Půjdou po něm. 

Následující den jsem sešla dolů a Ester vypadala klidná, jako kdyby se nic nestalo. Nikdy jsem jí to neřekla a ni nedala najevo, ale obdivuju ji. Neskutečně moc a teď, když tam chodila jako kdyby se nic nestalo.. Dělala k snídani vajíčka se slaninou a broukala si. Usmívala se a byla v pohodě. Nechápu proč, ale drásalo mě to o to víc, když jsem jí viděla v pohodě. Moc dobře jsem věděla, že je to moje chyba. 

Taky, že to moje chyba byla..

Položila přede mě talíř. Ani jedna jsme nic neřekly. Letmým pohledem a cuknutím koutku úst jsme si popřáli dobré ráno. Vždy jsem si myslela, že Ester je silnější než jsem byla já dokud nezazvonil zvonek. Jediný dva lidi věděli, co je zvonek a jeden z nich byl mrtvý. Podívala jsem se ke dveřím a viděla jsem Ester jak šla otevřít. jen co otevřela dveře a uviděla Robieho.. Bylo mi jasné, že je lepší herec než jsem byla já. Padla mu kolem krku a začala brečet. Silně se objali a já věděla, že jsem všechny podcenila.

Nikdy si neuvědomíš, co máš dokud to neztratíš..

A tohle byl můj příklad. Zastavila jsem obchody a nařídila všem týden truchlení. Ten den jsem nechala Ester a Robieho spolu dole. Koukali na Biiny oblíbené filmy. Jako byl Titanic, Než jsem tě poznala, Ambiciózní blondýnka, Kdo věří na lásku, Heidi, Filmová hvězda, Maturita duchů.. Všechny filmy byli dle mě blbosti. Nekoukala jsem na filmy, ale v ten moment, když jsem seděla v pracovně v mezipatře, připravovala věci na pohřeb a viděla a slyšela Robieho s Ester u těch filmů o to víc jsem si uvědomovala, co jsem způsobila. 

Nemluvili jsme spolu, jen se prohodilo pár slov ohledně pohřbu, dekorace, stylu, hudby a tak.. Připravovali jsme pohřeb dle jejích představ. Věděli jsme kde, jak bude veden a že to nebude nic velkého. Dala jsem vědět její rodině ve jménu BlackWood, že jí připravuji pohřeb a byla bych ráda, kdyby dorazili. Potvrdili účast a slíbili, že pro svou dceru se nebudou nikomu jinému vspovídat než mě. 

Ester s Robiem se po dvou dnech začínali bavit. Nálada nejhorší odešla a aby zahnali to ticho a žal pouštěli hudbu. Veselé filmy, tančili, bavili se a dokonce jsem je viděla, jak se líbali. Jen jsem se usmála. Věděla jsem, že Ester měla pro Robieho slabost vždy a taky jsem věděla, že Robiemu se vždy líbila Ester. Vlastně jsem přemýšlela nad tím, co se kdy někomu líbilo na mě. 

V tu chvíli mě to donutilo se na sebe podívat do zrcadla. Po koupeli s mokrou hlavou a splihlými vlasy lehce rozcuchaný, nyní v rudé barvě kde byli už lehce vidět blond odrosty. Pihatým obličejem přes obě tváře i nos. Ty pihy byli dosti výrazné, rozhodně dobrý symbol na poznání mě v realitě, proto jsem nosila make-up, který zakryl jedinou věc, která na mě zářila. Šedé nevýrazné oči s pár nevýraznými řasami. Obočí, které jsem nikdy nemusela vytrhávat, které drželo svůj tvar dokonale a které mi musela spousta žen závidět. Rovný lehce prohnutý nos, který byl bezchybný. Jak z obálky časopisu od modelek. Malé, slabé narůžovělé rty, které lehce vyčnívali z celého mého obličeje. Lícní kosti, které byli zlehka viditelné a úzký krk.