Následníci II. - Kouzelná přírodní katastrofa

1. Kapitola - Oslava se chystá

Tohle ráno vstal Carlos výjimečně první. Dneska je totiž den, kdy bude s přáteli slavit Hanziiny narozeniny, které měla den před jejím odchodem do Auradonu.

Rozhodl se, že své kamarádce připraví čokoládové muffiny, do jednoho dá narozeninovou svíčku a bude to místo dortu.

Sám ale dlouho vzhůru nebyl. Po několika minutách přišla dolů do haly Evie s prcky, nasnídali se, Evie pak zmizela ve své dílně a Dizzy, Squirmy a Squeaky odešli na zahradu. Mal se pak vykradla opět do hradu a největším spáčem dne se stal Jay.

Kolem deváté se ozvaly kroky a Carlose oslovil velmi známý hlas: „Ahoj Carlosi." Carlos, který právě chtěl začít svoje velké kuchařské umění, se podíval k dokořán otevřeným dveřím, uviděl Jane a rozzářil se jako sluníčko: „Ahoj!" „Omlouvám se, že jsem sem tak vpadla, ale... Bylo otevřeno..." začala Jane své chování omlouvat. „To je dobrý..." zastavil ji, „Kde se tady bereš?" Jane mu tedy začala všechno vysvětlovat: „Máma má u nás doma slezinu s dalšími vílami... Už od včera a jsou tam doteď. Celou noc jsem nespala, protože se tam pořád o něčem hádaly a pokračujou v tom ještě teď, tak jsem utekla sem." Tohle vyprávění Carlose rozesmálo, když si představil, jak se víly z celého Auradonu hádají. „Taky jsem se chtěla zeptat," pokračovala ještě Jane, „jestli si tady nemůžu chvíli lehnout, protože v noci to doopravdy nešlo." „Můžeš u mě," nabídl jí a odvedl jí do patra do pokoje. Zatáhl jí tam závěsy, aby měla aspoň trošku tmu, Duda vyhnal ven a sám se vrátil do kuchyně.

Kromě zvuku šicího stroje a bublání v hrncích v kuchyni bylo v domě pár hodin hrobové ticho, které chvíli před polednem Jane přerušila, když přišla dolů do kuchyně a podívala se Carlosovi pod ruce: „Co to bude, až to bude?" „Jane, proč ještě nespíš?" zeptal se, „spala si sotva dvě a půl hodiny." „Zdál se mi sen," začala mu Jane vysvětlovat, „Hořelo a ty jsi do toho ohně skočil. Chtěla jsem vědět, jestli jsi v pořádku." „Byl to jen sen, Jane, takže můžeš jít zase spát," snažil se jí přesvědčit Carlos. Jane mu ale nechtěla nic vysvětlovat, tak změnila téma: „Ptala jsem se, co to bude, až to bude," a ukázala na obsah hrnce. „Noo," začal trošku tajemně, „Bude... Nebo teda měla by to být šlichta..." dál pokračovat nemohl, protože se Jane zasmála, „Co je? Co se směješ?" vyzvídal. Jane mu ráda s úsměvem odpověděla: „Ne nic. Já jen že slovo šlichta mám spojené s jediným jídlem od tetičky Víly Šprýmky, který jsem kdy jedla, a bylo to... řekněme komický. A taky trošku nechutný..." „Tak to přiznám, že úplně nevim, jestli má cenu ti říkat, co je tohle," hrál Carlos naoko uraženého. Jane si ho ale hned začala hned udobřovat: „No tak... Vždyť víš, jak jsem to myslela. Řekni, prosím," přemlouvala ho a Carlos nakonec povolil: „Fajn. Tohle je jídlo, které se dělá na Ostrově jen při zvláštních příležitostech, jako jsou narozeniny nebo jiné oslavy. Je to vlastně směs zeleniny, jako je cibule, mrkve, paprika, kuřecí maso, a to celé je v sójové omáčce a jí se to s chlebem. Může se to zdát jako obyčejné jídlo, ale na Ostrově se maso nejedlo každý den. Nejčastěji to bylo tak jednou za měsíc, když teda nepočítám ryby, ale já už je nemůžu ani cítit." „Nedivím se ti," soucítila s ním Jane, „Jíst každý den ryby by se mi už protivilo."

Carlos do jídla, které vznikalo v hrnci, přidal trochu soli, naposledy promíchal, nabral trochu na lžičku a dal Jane ochutnat. „Chutná to skvěle," odpověděla mu, ale zvědavost neustupovala, „Ale zajímalo by mě, proč se tomu říká šlichta." Teď se pro změnu pousmál Carlos, ale hned dodal i vysvětlení: „Já ani nevim, ale s tím názvem přišla matka, když jsem to zkusil udělat poprvý. Bylo mi šest..." a Jane se zas začala smát, „Co je?" začal se smát taky. „Tak asi měla Cruella nějaký důvod dát tomu takový název," poznamenala Jane a smích nemizel. „Víš ty co, slečno vtipná? Tak já se matky zeptám, jo? Ale ty mi teď půjdeš pomoct prostřít!" zarazil Carlos debatu, dal jí do ruky talíře, sám si vzal skleničky a příbory a zamířili ke stolu.