Následníci II. - Kouzelná přírodní katastrofa

7. Kapitola - Problémy nezmizí

„Hledáte tohle?" Byla to Uma, dcera Uršuly, nevypadala ale jako člověk. Místo nohou měla chapadla jako chobotnice a byla minimálně třikrát větší než normální člověk, „Nazdárek!" pozdravila své kamarády a v chapadle držela přesně to, co právě potřebovali – Srdce oceánu. Vlastně to nebylo žádné měkké srdce, jaké mají lidé, byla to šnečí ulita velká jako míč.

„Umo? Kde se tu bereš?" ptala se překvapená Mal. Uma se zasmála a Srdce oceánu jim podala: „Nemohla jsem si nechat ujít tenhle blázinec, tak jsem se přišla podívat, a slyšela jsem, že si povídáte o Srdci oceánu, tak jsem vám ušetřila práci," pak jim ještě poradila, „spojte jeho moc s hůlkou Dobré Víly. Bude to pak účinnější."

Jakmile Dobrá Víla zaslechla své jméno, byla připravena i se svojí hůlkou okamžitě pomoct. Než se ale cokoliv udělalo, měla Evie malou připomínku. Přešla k Dobré Víle a poprosila jí o hůlku. Nikdo netušil, co má Evie v úmyslu. Dobrá Víla jí hůlku půjčila a sledovala, co se stane dál.

Evie šla k Jane, která se najednou ocitla na vedlejší koleji, chytla jí za ruku, dovedla jí mezi přátele a hůlku jí dala. „Co já s tím?" ptala se Jane, když jí hůlka přistála v ruce. „No coby," začala Evie vysvětlovat to, co s hůlkou udělala, „Při vší úctě, Dobrá Vílo," řekla Víle a pak se otočila k Jane, „Jsi její dcera, takže máš stejné schopnosti. Akorát tě mamka nenechává moc vyniknout. Takže si myslím, že je na čase ukázat, co v tobě je." „Myslíš to vážně, Evie?" ptala se Jane, jako kdyby tomu nechtěla věřit.

Dobrá Víla ale byla proti: „Mě to nepřijde jako dobrý nápad. Jane je přece jen ještě dítě a všichni víme, jak to dopadlo při Benově korunovaci..." „Jane už není dítě," zastal se jí Ben, „Je jí už patnáct a je šikovná. Zvládla přece zorganizovat skoro celý královský ples. Myslím, že zvládne i tohle."

Dobrá Víla se tedy stáhla a jen přihlížela. Mal, Evie, Jay a Han se chytli za ruce. Han dělala Carlosi oporu z jedné strany a Jane pak z druhé, aby měla volnou ruku a mohla manipulovat s hůlkou, Srdce oceánu měli položené před sebou a všichni najednou řekli: „Abychom se do Auradonu mohli všichni vrátit, musí se odsud oheň srdcem oceánu ztratit!"

Najednou se z oceánu vynořilo několik obřích vln, které postupně spadly na Auradon do různých míst, což způsobilo, že oheň hodně rychle zmizel, a místo šlehajících plamenů tam byla jen krajina spálené na popel, ze kterého se kouřilo. Byl to moc smutný pohled.

Jak se tak všichni dívali na zničený Auradon, nevšimli si, že Uma mezitím Srdce oceánu vrátila na své místo a přeměnila se na obyčejného člověka.

„Jane," oslovila ji Mal, „Existuje způsob, jak Auradon zachránit. Musíme to udělat společně. A s Umou. Její kouzelná škeble nám pomůže. Jdeš do toho?" „Samozřejmě, že jo!" potěšila je Jane. Vypadalo to, jako kdyby si svých několik minut s hůlkou chtěla užít nejvíc na světě.

Tentokrát se chytly za ruce jenom ty tři a zvolily úplně nové kouzlo, které, ani nikdo zatím nepoužil: „Dokonči své necelé dílo, vrať to všechno zpět, jak to bylo!" Kouzlo způsobilo, že ohořelé trosky Auradonu zakryla růžová neprůhledná kopule, která po chvíli zmizela, a před zraky všech se objevila stará a nezničená verze Auradonu. Domy a hrady stály, stromy a zahrady se zazelenaly. Prostě jako by žádný požár nebyl.

„Jaký to je pocit?" promluvila Mal na Jane, která se tvářila velmi překvapeně, „Mít zásluhu na něčem takhle úžasném..." „Skvělý," dostala Jane ze sebe, „Chtěla jsem začít na maličkostech jako třeba úklidové kouzlo nebo kouzlo, které by za mě napsalo všechny úkoly, ale tohle je milionkrát lepší!" Evie se k nim přidala a Jane něco navrhla: „To ale neznamená, že ty maličkosti nemůžeš dělat taky, Jane. A já vím, s čím bys mohla hned začít..." „S čím?" neskrývala Jane zvědavost. Evie Jane odpověděla, přitom se ale podívala na Carlose: „Můžeš zařídit, aby se támhletomu nešikovi líp chodilo, dokud nebude v pořádku," a usmála se.

„Díky, Evie!" křikl na kamarádku Carlos, „Hned se cítím líp!" Samozřejmě to myslel v ironii, což nikomu neuniklo. Jane to ale přišlo jako dobrý nápad, hned to zkusila a po pár vteřinách Carlos držel ve volné ruce pár černobílých berlí s červenými držadly.

„Jak se ti povedlo ty berle takhle krásně vyzdobit?" zeptala se Evie šeptem Jane. Ta jí na to odpověděla, že nemá ani ponětí.

Dokonalou pohodu ale narušil smích Hanse, který se vznášel na létajícím koberci nad mostem s žezlem Zloby v ruce...