X-men Město Ztracených

Začátek něčeho velkého

Jmenuji se puppeteer. Tedy dříve jsem měla normální jméno ale nechala jsem ho za sebou stejně jako mojí minulost.
Už je to téměř 6 let co jsem založila město ztracených. Tehdy jsem utíkala, schovávala se a doufala že se dožiji zítřejšího rána. Bylo mi tehdy teprve  11 a byla jsem již několik týdnů na útěku. Měla jsem veliký hlad s byla mi stále větší zima. Neměla jsem žádný domov a byla jsem sama skoro 3 měsíce.

Když jsem jednou prolézala pustiny někde mezi Ruskem a Sokovii, myslela jsem že brzy umřu hlady. Nejedla jsem nic jiného než odpadky a mrtvou zvěř už skoro 2 měsíce. Nemohla jsem se ale vrátit. Neměla jsem kam.

Poté jsem ale našla staré vrakoviště které bylo z části skládka. bylo v suchých lesích daleko, daleko od všeho. Podle starých modelů aut jsem usoudila že tu bude už slušnou řádku let.
Tehdy jsem doufala že se tam budu moct utábořit a možná tam najdu pár užitečných věcí a třeba i něco k snědku. Našla jsem tam ale něco mnohem lepšího. Tehdy jim bylo teprve 11, stejně jako mě. Isabella a Kay. Byli to dvojčata, kteří stejně jako já hledali pouze něco k snědku. Měli snědou pleť, černé vlasy a na sobě měli stejně jako já otrhané hadry.

Když jsem je poprvé potkala,nevěřila jsem jim a nechtěla jsem s nimi nic mít. (Ostatně i oni mi nevěřili.) Zůstala jsem s nimi pouze proto, že jsem se dozvěděla, že stejně jako já umí nevisvětlitelné věci. Neuměli to tehdy moc ovládat ale stejně mi ukázali tryky které stáli za povšimnutí. Kay se uměl zneviditelňovat a když se hodně soustředil dokázal zneviditelnit i věci kolem sebe. Isabella se do slova mohla změnit v draka. Poprvé se jí na rukou pouze oběvili rudé šupinky a z pusi jí vyšlo pár jisker ale i to bylo velice působivé.
Dohodli jsme se že společně si skusíme obstarat něco k jídlu a pak si půjdeme po svích. Věděli jsme že nemá smysl skoušet něco ulovit a proto jsme zamířili do docela vzdálené vesničky něco ukrást. Cesta tam trvala docela svižným tepem něco přes 7 hodin a tak jsme se začali postupně seznamovat. Zjistila jsem že o svích schopnostech vědí už rok a půl a že je používali k drobným krádežím. (Přesněji využívali Kaiovi schopnosti.) Jejich rodina prý byla dost chudá a kradli proto aby měli alespoň něco na sebe. Jednou se jim to ale nepovedlo a chytli je při tom. Jejich rodičům bylo jedno že kradli ale nesnesli fakt že jsou mutanti.
Vyhodili je z baráku a řekli jim "Táhněte do háje ,zmetci!" Zapomněla jsem se zmínit že byli z Irbánie, malé zemičky vedle Indie kde se tyto věci vůbec neřeší.
Začínala jsem jim postupně důvěřovat ale nechtěla jsem se nimi zpřátelit. Vím že by to špatně skončilo.

Říkali mi celý svůj příběh a nejspíše čekali že jim povím něco o sobě, ale já opravdu ještě nejsem připravená říct jim moji minulost. Ani moje jméno....

Ahoj doufám že se vám fanfikce bude líbit a nebojte brzy se to rozjede🙃