X-men Město Ztracených

Krev

Šli jsme teprve hodinu a už začínolo takové to trapné ticho. Oni se pořád snžili o něčem mluvit ale já odpovídala jedním slovem, nebo spíše vůbec. Nikdy sem na povídání moc nebyla a teď obvlášť. Naštěstí se mě přestali ptát na otázky o mé minulosti protěže zjistili že to nemá smysl.

Po další hodině hrozné konverzace se začínalo už pomalu stmívat a za další půl hodinu už byla úplná tma. "Neměli by jsme se utábořit ?" Zeptala se Isabella."Ne"Odpověděla jsem stručně. "Už nevidím na krok. A jsem už unavený". Kňoural Kay. Zakroužila jsem ve tmě očima a řekla. "Pokud půjdeme stejným tempem, budeme tam tak ve 4 ráno, což je ideální, aby jsme stihli prozkoumat tu vízku a zjistili, kde se dá co ukrást." Řekla jsem to mrazivě chladně protože my kňourání vždycky lezlo krkem." Když si dáme pauzu jen tak na hodinku, nic by se nestalo." Ani nevím který z těch dvou to řekl a upřímně my to bylo jedno. Neměla jsem náladu ani energii se dohadovat a tak jsem řekla. "Fajn můžeme se zastavit na 20 minut ale na dýl ne." Ani sem to nedořekla a už seděli na zemi. Ježiši doufám že aspoň umí krást.

Najednou jsem uslyšela prasknutí větvičky nebezpečně blízko mě. Tenhle zvuk jsem znala. Někdo nás sleduje. Měla jsem obrovský strach ale udělala jsem rychlí chvat do zadu a někoho jsem srazila k zemi. V tu chvíli jsem ucítila hroznou bolest v břiše. Bylo to jako by se mi orgány snažili dostat z břicha.

Ale ten záhadný se mě ani nedotkl. Přestávalla jsem vnímat co se kolem mě děje. Vspomínám si jen na výkřiky a pak myslím že se Isabella z části proměnila a zastavila toho dotyčného

Byla to strašně velká uléva. I když sem chtěla ležet na té zemi, nestrácela jsem ani minutu a zvedla jsem se. Pořád byla velká tma ale rozpoznala jsem že na zemi leží nějaká malá holka. Byla ještě menší než my. Ale to nejdůležitější čeho si nešlo navšnout bylo že když lehce otevřela oči byly bílé tak jasně že ji ozařovali celí pohublý obličej a zorničky byli strašně malé. Byli to jenom takové tečičky které kolem sebe neměli žádné duhovky.
"Ty jsi mutant!?" Zeptal se nebo spíše vykřikl Kay. Nic na to neřekla jen zůstala ležet. Držela se rukou za nohu. Kterou měla nejspíš poškrábanou.
Ohlédla jsem se na Isabellu a málem sem vykřikla byla tak o metr vyšší, celá pokrytá rudými šupiny a z dvou obrovských děr na tryku jí trčeli metr dlouhá křídla. Místo prstů měla pařáty přičemž na jednom byla krev. Došlo mi že tu holku Sekla.

Nikdo nic neříkal. Sklonila jsem se k té holce a chtěla zjistit jestli jí nic není. Náhle sem ale pocítila mrazivý pocit všude ve svém těle. " Nechci ti ublížit" mluvila js potichu a vyděšeně protože mi byla opravdu zima. Ta cizinka se na mě vyděšeně a zároveň zvjedaje podívala.
Opět jsem pocítila úlevu a musela jsem se dost přemlouvat abych si nelehla.
" Kdo jsi?" Zeptal se Kay. "Blood". No jasně přezdívky. Že mě to taky nenapadlo."Proč jsi nás sledovala?" Zeptala jsem se." Byla jsem na tom vrakovišti a slyšela jsem že si půjdete obstarat jídlo. Doufala jsem že si něco nenápadně vezmu." " To jsi nás sledovala celou dobu?" Zeptala jsem se užasle." Jo." Páni, je dobrá.

"Co je tvoje schopnost?" Zeptala jsem se." Jsem snad u výslechu?" " Hmm... v podsatě jo. Tak co je tvoje schopnost?
"KREV"

Ahoj protože jsou prázdniny mám čas na psaní tak doufám budou vycházet kapitolu často. Budu ráda za ohlasy✌️