X-men Město Ztracených

máme opravdu štěstí

V tu chvíli byl Kay už úplně viditelný a stál stejně nehybně jako ta holčička. Měl asi fakt strach ale já jsem cítila něco zvláštního. Samozřejmě že jsem měla strach ale zároveň byl úžasný pocit cítit tu moc. Co se té holčičky týče nejsem si jistá jestli vůbec něco cítila. Byli jsme pořád schovaní v té poslední uličce ale kdykoliv sem mohl kdokoliv přít a vydět no nejsem si úplně jistá co. Mě jak jsem si udělala z random holky loutku a Kaye jak vůbec nic nechápe? Asi?

A potom se stala další fakt divná věc. Je skoro až podezřelé kolik takovích věcí se nám může stát během jednoho dne. Samozřejmě že z poza té zadní uličky se někdo oběvil. Brácha té holky. Jeho výraz byl nečitelný ale rozhodně nebyl nadšenej. Nečekaně.

A pak     bum! dostala jsem ránu pěstí. Byla to pěkná šlupka a spotácela jsem se na zem. Celý svět se kolem mě točil. Radši jsem zavřela oči.  Tu hulku jsem samozřejmě pustila. Cítila jsem jak mi teče z pusy i z nosu ta nepříjemná tekutina. A i když jsem byla více než otřesená, došla mi jedna věc. Ten kluk stál odemě nejmíň tři metry. Proto jsem vůbec nečekala že by mi mohl cokoliv udělat. Tak jak to sakra udělal?

Z přemýšlení mě zase vyrušil Kay. Hej hej, dojdu pro Blood, ty tady zůstaň, nikdo tě takhle nemůže vydět. Nevím jak špatně vipadám ale najspíš hodně. Pořád jsem neotevřela oči. Netuším co se kolem mě děje.

Už jsem párkrát dostala pěstí, ale tohle bylo mnohem horší. Bála jsem se vůbec dotknout obličeje, aby se nerozpadl.

Po přemlouvání sama sebe jsem pootevřela jedno oko. Pořád tak 3 metry ode mě stáli ty sourozenci.
Ta holka byla jenom vyděšená, ale ten kluk byl zároveň i naštvaný.  A upřímně ho docela chápu. Ale udělal něco co jsem absolutně nečekala. Vyndal z kapsi kapesník a podal mi ho. Já to nechápu. Proč se mi snaží pomoc. Chtěla jsem se ho zeptat ale neměla jsem sílu. Tak jsem si jenom kapesníčkem setřela krev z očí, aby jsem pořádně viděla.

V tu chvíli přišli Blood s Kayem. Když mě Blood viděla, málem se rozbrečela. " Dokážeš jí pomoct?" Řekl starostlivě Kay. "Já já nejsem, já skusím to. Odpověděla. Neměla jsem tušení co chce dělat ale důvěřovala jsem jí.

Cítila jsem jak se všechna tekoucí krev zastavila a následně jak se začala vznášet ve vzduchu. Hodila jí do odpadkáče který byl za mnou. " Máš zlomený nos. Já já budu ti ho muset vrátit na původní místo. Bude to bolet. Skoro brečela když to říkala. I já jsem měla strach, jen jsem ho na sobě nedávala znát." Fajn." Snažila jsem se odpověďet co nejklidněji, ale moc mi to nešlo." Dobře" Přiložila mi ruku k obličeji a řekla." Tak 3 2 1...."

To byla odporná bolest. Neubránila jsem se a ukápla mi slza. A potom další a další. Nebylo to ani kvůli tomu nosu, ale kvůli všemu co jse mi stalo. Nebrečela jsem už moc dlouho a teď to ze mě všechno vyšlo. Nepřipadala jsem si trapně. Mám právo se občas rozbrečet.

Ten kluk teď na mě koukal spíše provinile ale nic neřekl." CO TAM V ZADU DĚLATÉ ??!!" Ozvalo se od pokladny a bylo slyšet jak jsem někdo jde." Můsíš se zvednout frajerko." Řekl dost nervózně Kay. " Já nemůžu." Řekla jsem se slzamy v očích. "Rozutečte se" Řekl. Ostatní tedy nenápadně vyšli z postranních uliček.  Ale v tu chvíli ta prodavačka byla skoro tady. Kay udělá opět něco co co jsem fakt nečekala. Chytil mě za rameno a oba jsme zmizeli. Neoroblikávali jsme, prostě jsme tam nebyli. Za prodavačka se jen zamračila a odešla." Co teď?" Zeptala jsem se. "Náš plán je v loji. Kay nás zviditelnil a řekl. "Nemám tušení."