X-men Město Ztracených

salón na kopci

Kay se zneviditelnil a už jsme vyděli jenom jak se pod ním promačkává tráva.

Ze začátku šlo všechno hladce, Kay tam došel a to jediné co bylo vydět bylo jak ze šňůry začínali mizet kusy oblečení. Jenže když bral nějaké 3 tryko, začínal problikávat stejně jako všechno oblečení co držel. On si to  uvědomil a začal strašně zmatkovat. V tu chvíli aby toho nebylo málo tak tam z vedlejíší uličky zabočili nějaké dvě děti. No zabočili spíše běželi. Vypadalo to že je to všechno v háji a Isabella mu naznačovala aby ty hadry pustil a sám zmizel.

Ale v tom okamžiku udělal něco co nikdo z nás nečekal ale bylo to geniální. Úplně se zviditelnil i s tím oblečením, popadl prádelní koš co tam ležel na zemi a začal si do něj to prádlo normálně skládat jako by se
Nechumelilo. No jasně, že nás to nenapadlo. S největší pravděpodobností se tady ten komu to prádlo patří neukáže a nikomu jinýmu to nemůže přijít ani trochu divný. A opravdu prošlo tam spousta lidí ale nikdo se na něj ani nepodíval. " Uff." Oddychla si nahlas Isabella. "To bylo za minutu 12" Řekla.

Asi aby to nevypadalo divně složil tam to prádlo všechno. Aspoň budou nějaké hadry do zásoy. Chvilku počkal a když jsme mu naznačili že tam nikdo není opět se zneviditelnil a rychle běžel k nám.

Přiběhl a rovnou si lehl na zem a kdyby se nezačal hlasitě smát myslela bych si že asi umře. " Páni!" " Ty kráso!" "No do prdele!" " To bylo o chlup! Řekli jsme všichni na jednou. " Tohle bude ještě zajímavý." Řekl s úsměvem ale zároveň trochu vystrašeně Kay. Seděli jsme tam asi deset minut než Kay řekl. Tak já se teda otočím a vy se převlečte. Nejdříve jsme se podívali co Kay vlastně přinesl a po důmyslné debatě ( málem jsme se poprali) jsme se všichni převlíkli. Docela mě štvalo že když jsem se převlíkala tak se na mě Kay po očku díval. Ani si nedokážete představit, jak jsem byla vděčnl když ho Blood spacifikovala.

Já jsem to měla docela dobrý protože jsem si oblíkla bílé tílko které mi bylo jen tak o 3 čísla větší, černé džíny které sice byly v mé velikosti ale protože jsem byla jako všichni tady vychrtlá až na kost, byli mi trochu širší a hořticovou mikinu která mi jak štakš seděla. A samozremně náhradní kalhotky které mi docela pasovali. Jen škoda že tam nebyli žádné boty. Ty moje jsou už skoro napadrť. Doufám že u větnamců budou prodávat alespoň nějaké kroksy.

Isabella to měla trochu horší ale furt docela dobrý. Vzala si oranžové tryko které jí bylo skoro až ke kolenům, šedé tepláky které si musela asi třikrát přehmout aby si na ně nešlapala a oběvila tam červenou kšiltovku tak si ji vzala taky.

Kay si musel vzít černé tryko na kterém byl nápis z flitrů Wonder Woman. Samozřejmě si ho mohla vzít každá z nás holek ale to by nebyla taková sranda. Dále měl kostičkované kraťasy které mu Isabella musela v zadu trochu zatavit aby mu nepadli.

No a z toho jak vypadala Blood jsem se musela jednoduše smát. Protože z nás byla nejmenší tak si vzala to jediné co jí bylo a to tryčko s Elsou z ledového království, a růžovou sukýnkou s volánkama a mašlí. Společně s ofinou kterou měla vypadala že je jí tak 7. "Alespoň tě nikdo z ničeho nemůže podezírat". Řekla jsem se smíchem.

Všichni jsme se z hluboka nadechli, podívali se po sobě a vykročili. Byl by na nás úžasný záběr ve filmu.