X-men Město Ztracených

nitky

Tak jsme vyrazili a jen se v tichu modlili, aby to vyšlo." Fajn" zašeptal nám Kay." Blood ty se postav tady ke vchodu a Bello ty támhle.. " "Za roh. Jo vím. Doplnila ho." Fajn, a ty frajerko jdeš.." "S tebou" Řekla jsem skoro až znuděně. Ježiši ještě si pamatuji plán který jsme vymysleli tak před 20 minutami.

Kay se zatvářil trochu dotčeně a už jenom řekl. "Dobře...tak asi...můžeme."

V tu chvíli mě popadla panika. My už tam jdeme! Já už vycházím! Já pozdravila prodavačku! Proč všichni vypadají tak klidně!? Z hluboka jsem se nadechla a řekla si: Mám už opravdu hlad... a pokud se  okamžitě neuklidním, nebudu jíst ještě hodně dlouho. Jo je to stupidní věta ale nic lepšího mě nenapadlo. Tak jsem vykročila za Kayem který už držel jednu igelitku.

Trochu jsem se uklidnila když jsem se koukla co je kolem mě. jogurty, sladkosti,  pečivo, ovoce! Vím že jsme si domluvili že budeme brát jenom konzervy ale nedalo mi to a hodila jsem do té igeltky velké balení čokolády. "Stojí 1 euro, tak si jí vem a potom si jí kup." Zašeptal mi Kay do ucha potom co jsem ji tam hodila.

No a jak jinak, přišel 1. Problém. Neměli tady skoro žádné konzervy. Dobře tak co tady má nejdelší trvanlivost. Začali jsem s Kayem procházet všechny uličky až jsme došli do oddělení s oblečením." Tady asi konzervi opravdu nenajdeme" řekl. "Pojď půjdeme zpátky k těm jogurtům, ty měli docela slušnou trvanlivost. Už jsem se chtěla otočit, když jsem si vzpomněla na sluneční brýle pro Blood. Neměli tam žádné normální ale měli takové ty plastové pro tříleté děti. No, aspoň něco. A taky jsem si všimla i pantoflí, které tam naštěstí byly. Nevěděla jsem přesné velikosti, tak jsem vzala dvoje 38 a dvoje 39.chtěla jsem se znovu otočit, ale pak jsem zahlédla hořcticovou čepici přesně v té barvě jako byla moje mikina. Ani nevím proč ale strašně se mi líbila, tak jsem jí popadla taky.

Když jsem se vrátila ke Kayovi měl už plnou igelitku jogurtů, různých zavařenin, paštik v konzervě, přesnídávek, pár kusů trvanlivého pečiva, a dvou kartonů mléka.

Vlastně jsem vám neřekla že už od začátku co se toulám, jdu podél jedné říčky potažmo potoku, ze kterého piju i se v něm občas koupu. Voda v něm není nějak extra čistá ale ani špinavá, přeci jenom teče v lese. Proto nemusíme brát moc vody.

Když se koukl co všechno držím v ruce řekl." Hele tohle všechno tam opravdu nenarvu." " A nemohli by jsme vzít ty igelitky dvě? Ty boty opravdu potřebujeme a nechci aby se Blood cítila bez těch brýlí nějak špatně." " Fajn tak dojdi pro druhou. Ale říkám ti rovnou, je to risk. Nevím jestli zvládnu propašovat ty igelitkaly dvě."
Měla jsem trochu obavy jestli se to nemůže při našem štěstí nějak zvrtnout ale beze slova jsem vyrazila pro druhou igelitku. Všimla jsem si že jsou tady ty dvě děti které před tím málem viděli Kaye. Byla to malá holčička které mohlo být tak 6 a kluk který byl asi stejně starý jako my. Oba dva měli až nepřirozeně blond vlasy a nešlo si nevšimnout že měli na obličeji stopy po fackách a pásku. Ta holčička měla úplně červený obličej jako když opravdu dlouho brečíte. Nejsem nějak citlivý člověk ale když jsem je vydělá sevřel se mi žaludek. Nevím co se jim stalo ale bylo my jich líto. Sama jsem si zažila jak těžké to doma může být.....

"Tak přineseš tu igelitku nebo jak?" Přerušil mě naštěstí z přemítání Kay. "Co? Eee jo jasně." Řekla jsem fakt dementním tónem. "Stalo se něco?" Sakra. "Ne... jen jsem si všimla že jsou tady ty děti které tě před tím málem viděli." "A?" "Nic." Řekla jsem to znovu jako blbec." Fajn tak dáš mi tu igelitku?" "Jasně." Ježíši co to se mnou je?

Po chvíli už jsme měli všechno co jsme chtěli. Vzali jsme ještě zapalovač, baterku, švícarskej nůž, 4 lžičky, ešus a tenkou deku. Naskládali jsme to tam tak tak ale měli jsme všechno co potřebujeme. Vzala jsem si do ruky peníze a čokoládu a byla jsem připravená na poslední část plánu.

Zalezla jsem s Kayem do rohu za poslední regál. "Jsi připravený?" Řekla jsem. "No ani moc ne ale lepší to nebude." Odpověděl sarkasticky. "Fajn, tak jdi na to."

Zavřel oči a začal tak nějak pulzovat a problikávat." Tak dělej!" " Já se snažím! Není to tak jednoduché. "No tak Kayi! Prosím!" Pořád tak nějak problikával a vypadal že se strašně soustředí. Ale trvalo to moc dlouho

A potom se to zvrtlo. Celou dobu na nás koukala ta holčička. Asi první vteřinu která trvala snad věčnost se nic nedělo. Já a Kay jsme byli vyděšení a ta holčička zaražená. Ale poté vyběhla směrem za tím jejím bráchou nebezpečnou rychlostí. Někdo musí něco udělat. A ten někdo jsem já.

Tep se zrychluje, mám vzek! A strach. Slyším svůj dech. Ono se to stane. Ono se to musí stát. Ono se to děje. V rukou se mi oběvila bílá mlha ze které vystřelili tenké provázky přímo na tu holčičku. A najednou se nehýbala.  Protože jsem to chtěla. Protože mojí schopností je ovládat ostatní. 

Ahoj omlouvám se za delší prodlevu mezi kapitoly. Jsem na dovolené. Doufám že se v přesto bude kapitola líbit. Budu ráda za každou hvězdičky a komentář a zatím nazdar✌️