New Life

Úvod

*Stále v Easingwoldu*

Asi před čtrnácti dny se taťkovi naskytla příležitost získat novou práci v Londýně. Zatím mu tahle nabídka ale nebyla nějak upřesněna,tak se o tom v naší (prozatím) tříčlenné rodině nemluvilo.
Slovo prozatím proto,že moje mamka čeká miminko. Je mi sice skoro 16,ale strašně moc se na sourozence těším.
Zpět k jeho pracovní nabídce. Nebyla upřesněna,proto jsme o tom nějak zvlášť nediskutovali. Až do jednoho dne kdy jsem přišla ze školy.
Bydlíme v Easingowoldu což je menší město v Anglii,asi 4 hodiny cesty od Londýna a chodím na jednu z místních škol,která má název ''Easingwold Secondary School''.
Byl pátek a tak nám vyučování končilo o půl druhé,což bylo jedno z nejkratších vyučování v týdnu. Krásně svítilo slunce a na nebi nebyly skoro žádné mraky. Když zaznělo poslední zvonění ve škole,všichni se sbalili a valili se ze školy ven. Šla jsem s kamarády na oběd do školní jídelny jako každý den. Zrovna když jsem jedla,přisla mi smska od mamky,ať spěchám domů. Po přečtení zprávy jsem rychle dojedla,a i když jsem nevěděla co se tentokrát děje (jednou to bylo to,že budu mít sourozence,podruhé to,že jedeme na dovolenou a tak podobně..) rozloučila jsem se s partou kamarádů a kamarádek a rychlým krokem jsem šla domů.
Vlastníme větší rodinný dům s velkou,docela pěkně zařízenou zahradou,kterou navrhovala a designovala (jako celý náš dům) mamka. Podél strany zahrady máme krytý obdélníkový bazén a pár metrů od něj gril a pregolu. Naše zahrada je skoro celá porostlá krásným,čistě zeleným trávníkem,o který se taťka rád a často stará.
Když jsem dorazila domů, sundala jsem si boty a svlékla svou oblíbenou světle růžovou šusťákovou bundu a pověsila jí na věšák v předsíni. Prošla jsem dlouhou chodbu a vešla do kuchyně,která je velice prostorná a zároveň propojená s velkým obývacím pokojem,všechno také navrhovala mamka.
Mamka s taťkou seděli u jídelního stolu a zřejmě čekali,až si přisednu,aby mohla začít rodinná porada (u nás v rodině je totiž zvykem,že řešíme vše společně- každý vyjádří svůj názor a nějak rozumně se domluvíme tak,aby to všem vyhovovalo). Oba rodiče jsem povzbudivě pozdravila a každému dala letmou pusu na tvář. Oni mi pozdrav opětovali s milým úsměvem. Posadila jsem se na židli vedle mamky a netrpělivě čekala z koho vypadne první slovo. Taťka se rozhodl začít,chvíli mi zíral přímo do očí a potom začal.
,,Ellie,víš jak jsem asi před dvěma týdny mluvil o mé pracovní nabídce v Londýně?'' řekl. Nečekal na odpověď a pokračoval: ,,Šéf mi řekl,že tam mám jisté místo.. Nabízí vyšší plat,i když vím,že teď nám asi moc peníze neschází,ale to místo je v Londýně- mohla by jsi poznat nové lidi,novou školu,měli by jsme vlastní vilu s bazénem ještě větším,než máme teď a tady by jsme to prodali. Samozřejmě chápu,že nebude jednoduché opustit tvé stávající přátelé a vše co tu máš. Koneckonců 10 kilometrů od Londýna máme i babičku Jane a dědečka Joshe. Do konce příštího týdne se mám rozmyslet a dát šéfovi vědět,jestli to místo přijímám. Chtěl bych,aby jsi mi v pondělí řekla,jestli by jsi byla schopna to tu opustit a zkusit nový život v Londýně.'' skončil svůj proslov.
Byla jsem zaskočená a v hlavě mi běhaly různé myšlenky. Nebyla jsem schopna v tu chvíli ze sebe vysoukat delší odpověď než pouhé:,, Dobře,popřemýšlím.''. Podívala jsem se na mamku,ta se jenom láskyplně usmála. Zvedla jsem se ze židle,vzala si svůj látkový batoh s kterým jsem přišla ze školy a šla do svého pokoje v patře. Sedla jsem si na postel a zhluboka vydechla. 
------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se za chyby a děkuju za přečtení:)