Část 6

111 12 1
                                        

*Pokračování odpoledne u Camerona*

Seděla jsem na jednom z lehátek a hladila Scoobyho. Cam dlouho nepřicházel, ale přišlo mi blbý jít dovnitř, když jsem tu byla poprvé a sotva 15 minut. Uběhlo dalších 5 minut a už jsem to nevydržela. Šla jsem se podívat, kde vězí. Otevřela jsem vchodové dveře a ještě z venku jsem zavolala
,,Came?'' neodpověděl.
Vstoupila jsem dovnitř a sundala si boty. Byly tady dvoje dveře. Jedny přímo naproti těm vchodovým a druhý vlevo. Rozhodla jsem se vyzkoušet ty rovně. Vešla jsem do široké a docela dlouhé chodby. Naproti mě bylo schodiště. Bylo široké jako celá chodba a lemovalo je elegantní zábradlí. Po celé pravé straně místnosti byla od shora dolů okna, ze kterých bylo krásně vidět na zahradu. Uprostřed ''stěny oken'' vedly na zahradu prosklené dveře. Po levé straně byly zase dvoje dveře. Neotevřela jsem ale ani jedny.
,,Came jsi tady?'' řekla jsem normálním hlasem. Neozvala se odpověď, ale nahoře byly slyšet kroky. Šla jsem teda nahoru po schodech. Na stěnách byly všude nějaké fotky, ale neprohlížela jsem si je. Páni, tohle je bludiště.
Nahoře bylo snad dalších sedm dveří. Bylo neslušný všechny otvírat a koukat, jestli Cam náhodou někde není, jak bych to pak vysvětlovala?
,,Ellie?'' najednou se za mnou ozvalo.
Rychle jsem se otočila.
Cam stál ve dveřích a na sobě měl jenom plavecký kraťasy. Jeho tělo bylo..Wow. Prohlížela jsem si ho, jako kdybych nikdy neviděla kluka bez trika. Uvědomila jsem si, že na něj civím jak kakabus a nic neříkám.
,,Emhmm.. Já.. Hledala jsem tě.'' řekla jsem trochu zmateně.
Začal se smát. Tipovala jsem, že se smál tomu, jak na něj zírám.
,,Promiň.'' omluvila jsem se za to.
,,Neomluvejte se slečno Harrisonová, nic se nestalo. Naopak váš pohled je okouzlující.'' hrál si na gentlemana. Nebo jím snad byl?
Šla jsem k němu. Stál ve dveřích asi od svého pokoje.
,,Camerone Foxi, jste nebezpečný.'' řekla jsem svůdným hlasem. Už od pondělí jsem cítila, že s tím klukem je něco jinak, než s ostatními, jen jsem si to nechtěla přiznat. Ale teď, když bylo jeho vypracované tělo holé a okouzloval mě jeho pohled a úsměv, už jsem si nedokázala lhát. Samozřejmě, že nejde jen o to, že má super postavu,užasnej úsměv a obličej. Byl milý, hodný, pořád se na mě usmíval a byl vtipný. Tenhle kluk mi vždycky zlepšil den.
Už jsem byla u něj. Stála jsem před ním. Najednou po mně natáhl ruku a přitiskl si mě k tělu. Úžasnej pocit. Přiblížil se ke mně a chtěl mi dát pusu.
Dala jsem mu prst na rty a zastavila ho.
,,Jsi strašně nedočkavej.'' pousmála jsem se. Snažila jsem se napodobit to, co on dělal před naším barákem.
Zarazilo ho to, ale začal se smát.
,,Jo, to sis všimla správně.'' řekl mezi smíchem.
Zase se mnou hraje tu hru napodobování.
Tak nějak jsme se pustili.
,,Tak tohle je můj pokoj. Seznamte se.'' smál se a stál za mnou.
,,Zevnitř je ten barák ještě hezčí.'' řekla jsem s úžasem.
Byla to strašně pěkná vila. Jeho místnost byla úžasná a strašně velká. Naproti dveřím měl velké okno s úžasným výhledem na park a vše okolo něj. Pod oknem byl dlouhý mohutný pracovní stůl. V pokoji měl velkou manželskou postel. Naproti posteli měl přes půlku stěny zrcadlo. To bylo zvláštní, ale asi ho potřebuje. Byly tam celkem troje dveře, podobně jako v mém pokoji.
,,Tam je koupelna, a tamhle taková šatna a místnost na všechno dohromady.'' pousmál se.
,,Wow, asi je blbý ti pořád něco chválit, takže už budu radši mlčet.'' smála jsem se na něj.
Čekala bych bordel u kluka jako on, ale nebylo tu ani smítko.
,,Takhle uklízíš sám?'' neodpustila jsem si otázku.
,,Myslíš, že bych tohle zvládl? Máme uklízečku, chodí sem dvakrát týdně, jinak mi tady uklízí mamka.'' řekl a sednul si na postel.
,,Aha, to se někdo má co.'' sedla jsem si vedle něj a dala si dlaně na stehna.
Chytil mojí dlaň a ze shora si se mnou propetl prsty.
,,Ell?'' nečekal jestli něco řeknu a pokračoval.
,,Chtěl bych ti něco říct.. Já.. Víš..'' lezlo to z něho jak z chlupatý deky.
Musela jsem se nad tím pousmát, protože to bylo docela vtipný.
,,Myslím, že jsem se do tebe zamiloval.'' vysoukal ze sebe a vypadal u toho docela smutně. Nebo se mi to jen zdálo?
Nestačila jsem nic říct a už jsem ležela na zádech a on byl na mně.
,,Já jsem, Came-'' nestačila jsem dopovědět větu, protože on mi to nedovolil.
,,Nic neříkej.'' pošeptal a začal mě pomalu a něžně líbat. Nějakou chvíli jsme v tom pokračovali. Asi už dávno věděl, že k němu cítím něco podobného. Uměl sakra dobře líbat. Ty jeho rty.. Aww. Potom mi daroval lavinu něžných pusinek na krk z leva i z prava.
''Je úžasnej'' pomyslela jsem si. Něco uvnitř mi říkalo, že zůstat u něj do tý doby, než se vrátí rodiče, by vůbec nebyl špatnej nápad.
,,Ellie, jsi úžasná.'' už ležel vedle mě a sladce mi šeptal do ucha.
,,Nenechal jsi mě dopovědět, Came... Myslím, že k tobě cítím to samý.'' usmála jsem se na něj.
,,Já vím.'' opětoval mi úsměv a dal pusu na čelo. Podal to takový způsobem, jako kdyby uměl číst myšlenky.
,,Jak.. Jak by jsi to mohl vědět?'' řekla jsem udiveně.
,,Dobře, nevěděl jsem to, ale zpozoroval jsem v tobě něco vyjímečnýho.. Ty nejsi jako ostatní holky a to se mi na tobě líbí.'' hladil mě u toho po tváři.
Přijde mi to, jako že se všechno seběhlo hrozně rychle. Chodím do tý školy 4 dny a už se stalo tolik věcí.
Taky jsem k němu cítila, že není jako ostatní kluci, ale nevím proč jsem mu to neřekla.
,,Mám pro tebe vlastně překvapení!'' najednou řekl šťastně a docela nahlas.
Mrkla jsem na něj tázavým pohledem.
,,Pojď dolů.'' Už vstával z postele a já hned za ním.
Vážně by mě zajímalo, co je to za překvapení.
Šla jsem po schodech před ním. Tentokrát jsem si fotky na stěně podél schodů prohlížela. Zastavila jsem se u obrázku, kde malý Cam na pláži dává tak o dva nebo tři roky starší holčičce pusu.
,,Kdo je to?'' usmívala jsem se nad fotkou. Mimochodem miluju malé děti.
,,Moje ségra..'' odvětil smutně a koukal u toho do schodu.
,,Ty máš ségru?'' nic jsem netušila.
,,Měl jsem..'' řekl ještě smutněji. Nečekal, jestli něco řeknu, asi věděl, že to pořád nechápu, protože jsem o tom nic nevěděla.
,,Před pěti lety zemřela na leukémii...'' mluvil strašně potichu, sotva jsem mu rozumněla.
,,Jmenovala se Ellie, jako ty. Byla o dva roky starší než já. Měli jsme se dost rádi. Ta fotka je z dovolený ve Španělsku. Byly mi čtyři a jí šest.'' vyprávěl mi.
Koukala jsem na něj vážně zaujatě, myslím,že jsem musela vypadat jako totální debil. Nemohla jsem ze sebe chvíli nic vysoukat. Trochu jsem si vyčítala, že jsem se ho zeptala, nechtěla jsem, aby byl smutnej.
,,To je mi líto. Promiň Came, nevěděla jsem to.'' řekla jsem s co největším soucitem.
Vystoupla jsem dva schody, abych byla na tom samém jako on a pevně jsem ho obejmula a držela. Jsem hrozně soucitnej člověk, bylo mi ho líto.
,,Neomlouvej se, rád ti o ní něco povím.'' mluvil stále smutně.
,,Potom mám ještě jednu starší ségru, než byla Ell. Jmenuje se Amanda. Je jí 22 a bydlí v Los Angeles se svým přítelem Ryanem. Společně k nám přiletěj tak čtyřikrát za rok.'' pokračoval.
Už jsme nebyli v objetí.
,,Pojď dolů, bude tam to překvapení.'' pořád vypadal smutně a nahodil nucený úsměv.
,,Dobře.'' klesla jsem hlasem.
Sešli jsme schody a stáli jsme u sebe.
,,Jdi na zahradu, musím to všechno přichystat.'' dal mi letmou pusu do vlasů.
,,Zajímá mě, co máš za lubem.'' přimhouřila jsem na něj oči.
,,Nech se překvapit. Za chvíli k tobě přijdu na zahradu.'' usmál se a už u toho nevypadal tak, jako na schodech.
Šla jsem na jeho pokyn na zahradu, kde jsem si zase sedla na lehátko, vedle kterého byl stolek a na něm dva časopisy. Hned ke mně přiběhl Scooby a lísal se mi u nohou. Chvíli jsem ho hladila a pak jsem začala číst jeden z časopisů. Už mě to nebavilo, tak jsem přemýšlela nad různýma věcma.
A najednou jsem na to asi přišla. Jeho sestra. Měli se tak rádi a on o ní přišel. To je ta jeho bolest v očích co jsem viděla.
Během deseti minut mi přistál ručník na hlavě a zakryl mi výhled.
Slyšela jsem jen Cameronův vtipný smích.
,,Camerone!'' řekla jsem trochu naštvaně a začala jsem se smát taky.
Rychle jsem si strhla ručník z hlavy a trochu upravila vlasy, aby mi všude nelítaly.
,,Zavři oči!'' vykřikl Cam.
,,Ok, ok, nekřič.'' smála jsem se už se zavřenýma očima.
Slyšela jsem, jak pokládá něco na stůl. Seděla jsem k tomu stolu zády.
Zezadu mě objal.
,,Můžeš je otevřít.'' pošeptal. Otevřela jsem oči, vstala jsem a hned jsem se otočila, abych viděla to, co dal na stůl a co je vlastně to překvapení.
,,Woow, to vypadá úžasně Came.'' dala jsem mu pusu. Na stole byly dva obří zmrzlinové poháry. Byla v nich jahodová a vanilková zmrzlina, na zmrzlině šlehačka a na šlehačce nakrájené půlky jahod a potom tam byly zapíchaný cukrářský oplatky ve tvaru srdíček.
Snědli jsme pohár a rozhodli jsme se, že se půjdeme trochu osvěžit do bazénu. Byl vážně velkej.
Ještě jsem měla za úkol říct Camovi o tom, že naši nejsou do soboty doma, jestli u nich nemůžu přespat, ale čekala jsem, až bude vhodná chvíle.
Z ničeho nic mě Cam chytnul do náruče a nesl mě k bazénu. Věděla jsem, co má v plánu. Hodit mě tam.
,,Camerone to ne! Pusť mě! Hned!'' začala jsem sebou šít, mlátit ho a křičet.
On se mi jen smál.
,,To od tebe není hezký Came.'' udělala jsem na něj pokus o psí oči, když se mnou stál na kraji bazénu.
,,Připravena?'' ignoroval moje žadonění.
,,To teda rozhodně nej-'' nestihla jsem to dopovědět a byla jsem ve vodě, ale Cam skočil se mnou a pořád mě držel v náručí.
Skotačili jsme v bazénu jako malý, vážně.
Na chvíli jsme vylezli z vody. Zabalili jsme se do ručníku a šli jsme si lehnout na lehátka.
,,Pojď ke mně.'' mrkl na mě Cam a ukázal na místo na svém lehátku.
Nic jsem mu na to neodpověděla a šla jsem si k němu lehnout. Obmotal kolem mě svoje ruce.
Teď by mohla být docela vhodná chvíle na to, mu říct o mých plánech, než se vrátí rodiče.
,,Came.. Naši nejsou do soboty doma a napadlo mě, že-'' zase mi skočil do řeči.
,,Jo, teď mě to napadlo taky. Jasně, že u nás můžeš spát, moc se těším. Ani nevim kdo u nás spal naposledy.'' usmál se na mě. Pomalu jsem ho začínala podezírat, že umí číst myšlenky.
,,Až trochu oschneš, tak s tebou skočím pro věci.'' řekl a pořád se usmíval.
,,Dobře, děkuju.'' oplatila jsem mu úsměv.
___________________________________________________

Děkuju za přečtení a za hvězdičky:)
Omlouvám se, že zase dlouho nebyl další díl, ale za dva dny dělám přijímačky,tak se na ně v první řadě učím a celkově je toho teď nějak moc a nestíhám, omlouvám se:/

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: May 11, 2015 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

New LifeKde žijí příběhy. Začni objevovat