Doufám, že si kapitolu užijete,
má 1251 slov.
Jsem s touto kapitolou docela spokojená, vaše D
Louis
Vešel jsem do místnosti, která na mně působila velice nepříjemným dojmem.
" Posaďte se prosím"
Posadil jsem se na nabízenou židli, která byla vedle doktorky.
"Louisy, vidím na vás, že jste nervózní, ale nemusíte se ničeho bát."
Vše bude v pořádku, pouze vám odebereme krev" odebírání krve mi nevadí, ale musím pořád přemýšlet co semnou teď bude.
Co otec? Co Lia?
Ne, nemůžu nad tím pořád přemýšlet, už za chvíli se vše změní.
Au....
Byl jsem tak zamyšlený, že jsem si ani nevšiml že na mně mluví a potom mi odebírá krev.
"Tak Louisy, můžete se uvolnit, máte to za sebou" potom jsem jenom viděl jak moji krev kapá do nějakého přístroje, a čeká na výsledek.
Opět jsem zase nevnímal, a přemýšlel o svém dosavadním životě a taky o tom co pro mně bude znamenat to co uslyším.
"Louisy, testy ukázaly že vaše kasta je Omega" Omega, omega ??
zvedl jsem se že židle
"Omega? "
"Ano, prosím znovu se usaďte, může se vám udělat nevolno "
Omega?
Omega!
Omega?
"Doufám, že víte co to pro vás znamená, ale raději vám to zopakuji. Pro osoby jako jste vy, pro omegy jsou zavedená tkz."výcviková centra" a tam se Omegy učí chování vůči alfám ale i betám, tento výcvik zahrnuje, jak jsem říkala chování vůči výše postaveným osobám, dále také k zlepšení celkové kondice a zdraví jedince.Na základě výsledků se pak vyhodnotí, jestli spadáte do podskupiny 1.o, 2.o, 3.o samozřejmě jedna jsou nejposlušnější, nejzdravější a nejhezčí, potom to jde dolů.Po ukončení ročního pobytu si vás na základě výsledků z testů
vyberou alfy a s nimi strávíte celý život"
"Celý svůj život budu muset někomu obětovat?"
"Zrovna slovo obětovat bych nepoužila, ale jinak ano "
Celý život, Celý život!
"No abych vás tu nezdržovala moc dlouho, tak jenom stačí, abyste se zítra v 12:00 dostavil na tuto adresu, a potom by jste byl odvezen do centra pro Omegy"
a podala mi lísteček s názvem ulice **
"No, myslím že by to bylo vše, tak naschledanou"
"Naschle"
A opustil jsem budovu.
Budu muset jít domů, nebo otec bude zuřit a to já nechci.Co si to tu nalhávám, určitě jsem zase něco provedl, a bude trest.
Ano, můj otec je takový, má bipolární poruchu, vůbec mu na mně nezáleží, stará se jenom a pouze o to, aby zapil svůj žal. Maminka mi umřela když my byly 2 měsíce, a otec to nezvládl a spadl do alkoholu.Nedělá nic jiného než to, že pije a týrá mně, jak fyzicky tak psychicky.Takže to, že pojedu do centra, je pro mně něco jako
"vysvobození", ale potom to může být úplně stejné, můžou mně dát stejně strašnému alfovy jako je můj otec.To by byl, asi můj konec, vůbec nic takového bych už nezvládl.
Už jsem viděl vchod do našeho skoro rozpadlého bytu. Tak jsem vkročil dovnitř, sundal jsem si boty a šel do obývacího pokoje, a tam uviděl otce.
"Ahoj otče" a klekl jsem si, kdybych to neudělal, určitě bych dostal hned nějaké rány.Už jsem z něj měl, za ty roky hodně velký strach, ale pořád jsem věřil, že bude zase takový jaký byl před maminčinou smrtí
laskavý, dobrosrdečný,vtipný, nebo takhle to alespoň říkala Marry....Teď je jenom hrubý, výbušný...
"Ahoj Lou" a jeho úšklebek na tváři byl více než viditelný
"Můžeš se posadit" a tak jsem si chtěl sednout...
"Ne, na klín" i když s trochou nechutí jsem si sedl.
"Víš, byl jsem na těch testech, jak jsem ti říkal" a lekl jsem se,když si položil ruku na moje záda, a začal po nich přejíždět
"Ano, na to si pamatuji, tak jaký byl výsledek? " dnes byl nějak velice klidný, to u něj nebylo moc ve zvyku.
"No víš, ah..ah.., no.. "
"Okamžitě odpověz Louisy!"
a stuhl jsem, už je naštvaný...
"No testy mi ukázaly, že jsem omega"
Teď stuhl on a přestal mi přejíždět rukou po zádech
"Omega!?"
"Ano, vždyť...."
"Ne, no snad ne! " a shodil mně ze sebe na zem
"To snad nemůže být pravda, přece jsem nemohl stvořit takovou nicku jako jsi ty, jsi jenom pro ostudu."
"Otče, vždyť je to norm... " a kopl mně do břicha
"Mně sakra nezajímá, že je to normální! Jsi nicka, jsi odpad, odpad který je na nic.Kvůli tobě ty nulo, matka umřela můžeš za to ty!" chtěl jsem se zvednou, ale dal mi tak obrovskou facku, která mně zase složila k zemi. Držel jsem se za postiženou tvář.
"Já ale za nic... "
"Mlč už kurva ty zkurvená nicko, za vše můžeš jenom ty, ty a jenom ty, jsi odpad "
Začaly mi téct slzy a potom přišel mnohem větší kopanec a ten se opakoval 3x po každé více bolestivý
"Už mi nelez na oči nulo" a vytáhl mně za vlasy nahoru
"Jestli tě tu najdu, když za chvíli přijdu, bude to mnohem horší! " svoje poslední síly jsem vložil do toho, abych se rozešel do svého pokoje.Když jsem si sedl na tvrdou malou postel, uslyšel jsem prásknutí dveří. Alespoň že odešel... Zatl jsem zuby a snažil jsem si těch pár věcí co mám, naskládat do tašky. Po chvilce jsem měl zabaleno a podíval se na svou jedinou společnou fotku s maminkou, musím si ji vzít také, je to to jediné co po ní zůstalo. Všechno ostatní otec zničil, tuhle fotku s maminkou jsem stihl schovat, ptal se mně, kde jsem ji schoval, ale nařekl jsem mu to, a potom mně poprvé udeřil,byla to moje první silná facka, ale stálo to za to. Poté, jsem se naposledy podíval na pokoj, kde jsem strávil 21 let mého života a odešel jsem pryč z našeho, tady jeho bytu pryč. Tato bytovka neměla výtah, takže jsem musel jít po schodech z 2.patra dolů. Bylo to docela namáhavé, ale zvládl jsem to.
Když jsem byl ve v 1.patře ozval se, mně velice milí a povědomý hlas.
"Lou"
Když jsem se otočil byla tam paní Müller
"Dobrý večer Marry"
Usmála se na mně, já jsem se také chtěl usmát, ale vyšel z toho jenom falešný úsměv
"Lou můj milý, co se to u vás zase dělo?"
Ví vše, co se u nás stalo, a z toho důvodu mi potom nahrazovala matku
"Otec nepřijal moc dobře, že jsem Omega, ale už to nebudu muset s vámi řešit,protože mně vykopnul" viděl jsem jak byla smutná
"Zlato, to mně strašně mrzí, můžeš klidně bydlet u mně"
"Ne, to bych od vás nemohl přijmou"
"Ale ano, nic to není"
"Opravdu ne, už jste pro mně udělala spoustu věcí... "
"Tak si alespoň, vezmi těchto 200 liber"
"Opravdu n... "
"Na, může se každou chvilku vrátit.. "
"Děkuji mockrát, někdy vám to splatím"
"Nemusíš Lou"
" Ale.. ale... ale.. " otočil jsem se a viděl otce, jak se usmívá
"Někdo tu chce další rány"
Než stačil mrknout, tak už jsem běžel s bolestí pryč od mého bývalého domova.
Najednou, jsem slyšel velkou ránu, ale nemohl jsem se vrátit, prostě ne.
Po chvíli běhu, jsem zastavil v parku, kde skoro nikdo nechodí, a sedl si na lavičku.
Dnešní noc budu muset strávit na lavičce v parku, hladový, promrzlý a uplakaný....
Zdravím moje zlatíčka 👋
Ano,máme tu další kapitolu, a právě proto, bych se chtěla domluvit na tom, jak se budou vycházet kapitoly.
Myslím, že bych mohla 1x do týdne, ale nebudu určovat dny, protože bych pak nevydala a vy by jste mohly být naštvaní že jsem nedodržela slovo.
Taky nesnáším když někdo přidá 1 kapitolu za 3 měsíce, takže se tomu budu snažit vyvarovat.
A Nezapomeňte💕
Milujeme vás ( možná tak moc jako free wifi)
Denise Hunter ⚡
ČTEŠ
▪️Red zone▪️ || FF Larry Stylinson, One direction ||
Romance"Jsem jako květina, která nemůže bez Harryho nikdy vykvést" 🥀 Ucítil jsem vůni. °. Ucítil jsem neuvěřitelně omamnou vůni. °. Ucítil jsem osobitou vůni,které jsem se nemohl nabažit. °. Bylo to jako kdyby mně volala abych přišel...
