Hacker & Criminal

Chapter eighteen

"C-co? Oh jo, jasně, tady to je v pohodě,... jo" Vykoktal ze sebe Louis. Stále se nepřinesl přes fakt, že tady teď před ním stojí Harry styles, ten Harry styles, a je v rozpacích. "Em no,... chtěl jsem se ti prostě omluvit... Nechci, aby kvůli takové maličkosti přišel celý gang o dobrého hackera. Ten den se prostě něco podělalo, já to trochu přehnal." Prohrábl si H vlasy, když mu kudrlinky začaly padat do očí. "Tak já jsem dobrý hacker, jo?" Pousmál se stydlivě Loui. Lichotky byly jeho slabostí, nikdy je nedokázal přijmout, aniž by se začervenal. Ale nebyl jediný, komu líčka zářila barvou čerstvě utrhnutého zralého jablka. K jeho údivu líčka osoby s kaštanovými vlasy ,zely barvou růže. 'Tohle by se hodilo vyfotit' pomyslel si. "No, jo. Musím uznat, že nakonec nejsi zas tak špatný. Už se nedivím, proč tě Payne chtěl na svou stranu." Zasmál se. Zasmál. Dnešek byl plný překvapení. "Ehm, takže v pohodě? Jsi okey?" Zeptal se H, a Louis by přísahal, že slyšel náznak nejistoty v jeho hlase. Chvíli zvažoval, jestli má Harolda nechat ještě chvíli tápat, ale nakonec si řekl, že nebude pokoušet své štěstí. I přes to, co mu H provedl, a i přes to, že dnes viděl jeho jinou tvář, se jej stále bál. Jinou možnost, než odpustit mu, neměl. "Jo, jsem v pohodě." Bylo jediné, co Louis řekl. Už se v jeho domě začal cítit ne moc příjemně. Harold se na něj podíval a obdařil ho jedním malým ďolíčkovatým úsměvem, což L nechalo stát nehnutě na místě.  V tu chvíli ucítil něco nepříjemného u srdce. Něco, co by neměl cítit.
"Eh no, tak když už tu jsi, a jsi v pohodě. Nedáš si, třeba pivo? Kávu? Pro dnešek už mám volno. Navíc alespoň bychom mohli probrat další akci." Nabídl zelenooký. Louis trochu znejistěl. Myšlenka tady zůstat se mu moc nezamlouvala, ale může vůbec Harrymu říct ne? "Jo, jasně, proč ne?" Pousmál se. Harry se se slovy, ať L chvíli počká, vytratil do kuchyně. Louis tak měl chvíli na to, se trochu porozhlédnout po H domu. Ten vypadal více normálně, než si představoval. Žádné zbraně na poličkách, vyvěšené na zdech. Nikde ani kapka krve na koberci a žádný nepořádek s plány. Vypadalo to tady, jako dům naprosto průměrného člověka. Jedna věc ale zaujala Louisovu pozornost. Fotografie. Byla jedinou věcí na jediné poličce v celém obýváku. Vložena v černém rámečku, bez jediného smítka, prachu. Lou vstal z gauče, aby na ní lépe viděl. Opatrně ji vzal do ruky a studoval, co je na ní tak cenného, že si zaslouží být opečovávána samotným Harrym Edwardem Stylesem. Na fotce bylo dítě, nebo spíše teenager. Zelenooký kluk, s neposednými kudrlinkami, které se draly na všechny strany. Vedle chlapce stála žena, o něco starší než on. Měla naprosto stejné pronikavé zelené oči a rovné dlouhé kaštanové  vlasy. Objímala ho zezadu a smála se od ucha k uchu. Naopak chlapcovy rty tvořily podivnou grimasu a jeho líčka měly barvu rajčete. Aniž by si to Louis uvědomil, přejel prsty opatrně po fotografii, jako by byla neocenitelná i pro něj.
    "Co to děláš?" Ozvalo se za Louisovými zády, až sebou trhl. Rychle položil fotku zase zpět na své místo, předstíraje, že ji nikdy v ruce neměl. "Nic. Jen jsem se tu trochu porozhlížel. Ne každý den se mi podaří být u vůdce gangu doma." Pokusil se to zamluvit. Úspěšně. "Moc tu toho nenajdeš. Věř mi. Takže pokud chceš najít nějaký důkaz pro svého tátu, je to marný." Ušklíbl se. Položil dva hrnky na stůl. Lou se u toho zarazil a nemohl zastavit smích, jenž se dral z jeho hrdla. "Vážně Harry? jednorožec?" Se smíchem ukazoval L na hrnek ve tvaru duhového jednorožce. "Máš problém? Jednorožci jsou cool." Mrknul na něj Harry laškovně, nutíc Louiho tváře zčervenat. "Samozřejmě, že jsou." Potvrdil mu mladší, snažící se zastavit smích. Nechtěl přeci Harryho urazit, nebo se ho nějak dotknout.
"Eh, no nic. Doufám, že může být káva." Popostrčil hrnek blíže k Louisovi a sám se z druhého napil. "Ano, děkuju." Vzal Lou jednorožce do rukou a napil se, nedokážíc zadržet výraz překvapení. Káva chutnala... zvláštně. "Možná tam je špetka whiskey." Ušklíbl se Harry, když zahlédl tvář mladšího. Ten jen přikývl a dopřál si další doušek. Trocha whiskey přece ještě nikomu nic neudělala... Ne?