Hacker & Criminal

chapter five

"Já.... Já nemůžu, nechci! Jak můžu vědět, že mluvíš pravdu?!" Začal zmatkovat mladší. Nevěděl, co dělat. Má muže stojícího před ním poslechnout?
"Máš na rozmyšlenou den. Zítra po škole na tebe budu čekat, hlídat tě bude Jacob, toho už znáš." Pronesl klidně ledovým hlasem vyšší. Louis jakmile měl možnost úniku, neváhal a rozběhl se ke dveřím, které před pár sekundami Harold odemkl, v rychlosti otevřel míříc pryč z tohohle domu hrůzy.
Jeho kroky mířily samozřejmě domů. Jediná změna byla, že neprocházel žádnými tajemnými, strašidelnými uličkami, minule mu to stačilo. Po cestě přemýšlel. Co všechno se za těch pár dní stalo? Narazil na nejnebezpečnějšího může Londýna, pokusil se jej unést druhý podobné nebezpečný kriminálník, jenž se mu prehraboval v notebooku zjišťující potřebná hesla, jeden z nich mu nabídl ochranu před druhým, výměnou za spolupráci... Jak normální týden...
Po dlouhé cestě konečně odemkl hlavní dveře domu. Jejich zamčení značilo, že jeho otec opět není doma. Někdy by Louise zajímalo, co jeho rodič v práci celé ty dny dělá. Někdy se to určitě pokusí zjistit, někdy až bude v úplném bezpečí.
Co ale Louise překvapilo bylo, že se domem, ve kterém neměl podle všeho nikdo být, rozléhaly kroky. "Tati?" Zvolal do prázdného prostoru, doufajíc kladné odezvy. Ta však nepřišla, kroky ustaly. Louis rychle z tašky, jež měl na rameni, vytáhl tátův revolver, jenž si vzal s sebou do parku. Až jej nebude potřebovat, vrátí ho. S třesoucíma se rukama držíc střelnou zbraň postupuje do útrob domu.
Hned, co vyjde první schod, ustává v pohybu. Cizí kroky se opět ozvaly a jejich majitel je blíž a blíž. Jen díky jeho bystrému sluchu si uvědomí, že onen zvuk se line z pokoje pro hosty v patře domu. Se srdcem až v krku se vydává tím směrem. Čím blíž je, tím více se jeho nohy třesou. opatrně a potichu otevírá dveře, smysly v pozoru.
Pomalu vchází dovnitř, zbraň přitisknutou k zádům. Brunetovy zorničky se rozšíří, jakmile spatří muže v černém s kuklou na hlavě. V jedné ruce střelnou zbraň a v druhé mobil, do kterého něco nesrozumitelně mumlá. Naštěstí si jej muž ještě nejspíš nevšiml.
   " ten kluk tady není... nevím, budu čekat...rozkaz" šeptá do mobilu cizinec. I když měl Lou ze začátku odvahy na rozdávání, nyní jej veškerá opustila a tak se rozběhl co nejrychleji k hlavním dveřím, v duchu doufajíc, že je někde poblíž Jacob a muž s kuklou ho nechytí. Trvalo jen par sekund, než mužův sluch upoutal hluk, způsoben Modroočkem. Ten se mezitím se srdcem až v krku modlil k bohu, stále běžící ke dveřím, kde na něj mělo čekat bezpečí.
    Už byl venku, pár metrů před domem. Předčasně se radoval z úniku před nepřítelem. Zahalený muž jej dostihl dobrých 30 metru před domem. Popadl Louise za ruce, byl několikanásobně silnější než Louis, a proto neměl šanci se mu vysmeknout.
     Muž jej táhnul kolem domu k jeho zadnímu vchodu, kde měl již připravené auto. Louis se snažil vyprostit, všelijak se kroutil, křičel, ale na muže to nemělo sebemenší vliv. Jakmile došli k černému autu, neznámý muž vzal Louise za vlasy, strhávajic jej do auta. Lou se snažil, vzpomínal na hodiny sebeobrany, jež před nějakým tím rokem absolvoval, avšak muž svůj stisk nepovoloval, ba naopak.
Modroočko k smrti vyděšený vykulil oči na tělo muže před sebou, které jej nyní nedrželo, padalo k zemi. Než stačil cokoliv udělat, už se u nej skláněl Jac kontrolujíc zda nemá nějaké zranění. Po zjištění, že po fyzické stránce je Lou v pořádku, vzal jej kolem ramen, vedouc od auta pryč. Louisovi se naskytl pohled na něco, cov životě nechtěl vidět. Muž s kuklou ležel v nepřirozené poloze na zemi, z hlavy mu vytékajíc krev. Jen z toho pohledu se mu zhoupl žaludek. Jacob zabil člověka, kvůli němu zabil člověka. S největší pravděpodobnosti to sice nebyl žádný andílek, ale i tak.
Nevnímal cestu, jakou jej Jac vedl. Netušil kam jdou, byl na to moc v šoku. A dokázal vnímat pouze svůj vlastní stín před sebou.
Malém do staršího narazil, když se Jacob z ničeho nic zastavil před obrovským domem. Lou se jej ptal, co zde dělají a co bude dál, avšak druhá osoba tyto otázky přešla bez povšimnutí. S rozkazem stát na místě Jac nechal modroočka stát kousek před domem a sám šel zazvonit. Bylo slyšet otevření dveří a dialog dvou osob, avšak mluvili tak potichu, že Lou nerozuměl jedinému slovu.
Čekal na místě několik minut, než z poza křoví vylezla Jacobova hlava a on Menšímu nařídil jít dovnitř domu.
Lou s třesoucíma se nohama poslechl, vydávající se k hlavním dveřím. Tam už čekala osoba, vyhlížejíc jej. Jakmile jej Menší brunet spatřil, měl sto chuti otočit se a běžet zpět domů, to však nepřipadalo v úvahu. Jsou na něj dva a bez problému by jej chytili. Nezbývalo mu tedy nic jiného než se vydat osobě vstříc.
"Nečekal jsem tě tak brzy" pronesl posměšně hrubý mužský hlas. Na to Lou nic neodpověděl, jen k němu udělal ještě pár kroků a zastavil se, čekajíc co se bude dít dál.
V hlavě si vytvořil několik scénářů, avšak žádný se ani trochu nepodobal tomu, co kudrnáč udělal. Vzal Louise za rameno, na jeho poměry vcelku jemně, a táhl jej do útrob domu. Zavedl ho do místnosti, co měla být nejspíš obývák, posadil se na pohovku a Lou vedle něj. "Už ses rozhodl?" Prolomil ticho Harold propalujíc Louise pohledem. Ten se na nej nejdřív nechápavě díval, avšak mu za chvíli došlo, na co starší naráží. Nebyl rozhodnutý, tedy vlastně ano. Nechtěl jít k Haroldovi pracovat. Chtěl dostudovat a žít normální život. Najít si práci, partnera, oženit se, mít děti a poklidný život. O to vše ale pokud půjde pracovat k Harrymu přijde. Každý ví, že pokud se přidáte k jakémukoliv gangu, není cesty zpět. Co by tomu navíc řekl jeho otec? Co když...
   " já čekám. Sice jsem říkal, ze počkám do zítra,ale jak vidím tak se naše cesty zkřížily už teď. Jaké je tvé rozhodnutí. A věř mi, vybírej dobře." pozoroval Louise neutrálním pohledem. Ale pod touto maskou měl již vymyšlený plán, co udělat, kdyby se modroočko rozhodl nabídku nepřijmout.
   "Podívej, budeš v bezpečí. Nikdo ti nic neudělá. Za výměnu, že mi najdeš par hesel a někdy vypneš při akcích kamery. Rozhodni se"
Divá se na Loua ledovým pohledem, už mu docházela trpělivost. A brunet, kousajicí si ret a nic neříkající mu v tom nepomáhal.

Ahoj všichni!!!!! Konečně jsem zpět. Po hooooooodně dlouhé době. Omlouvám se, ze dva měsíce nic nevyšlo, ale měla jsem dost napilno. Nejdřív prijímačky, pak jsem byla nemocná a teď jedu na výlet, s městem a za týden se školou. Ale už je všechno v pohodě. Prijímačky za mnou a já mám tak konečně víc času😉
Doufám,že se vám kapitola líbila a budete se těšit na další.
Všechny vás miliju😘😘
All the love Tessloui😍😘😘
Ps:dělal někdo z vás taky prijímačky? Jak jste dopadli?