Hacker & Criminal

chapter two

             Další den se modroočko probudil nezvykle pozdě. Přesněji O půl osmé. Sám Louis z tohoto faktu byl nervózní. Nikdy za poslední dva roky nezaspal. Proto bleskurychle vstal z postele, vyčistil si zuby, popadl tašku s potřebami do školy a vyběhl ven. Na rozloučení s otcem ani nepomyslel, stejně je nejspíš opět v práci.

          Do školy naštěstí doběhl společně se zvoněním. S tichým "omlouvám se" prošel kolem učitelky ke své lavici. Na níž si přichystal učebnice a sešity na daný předmět neboli matiku. Pro něj nebyl téměř žádný předmět problém. Na učení měl talent, a navíc jej i bavilo. A matika byla jeho neoblíbenějším předmětem, přestože se v ní občas nudil. 

Byla již pátá hodina tohoto dne, zeměpis, ale malý brunet ani teď nedával pozor. Jeho mysl pohlcovalo dění z minulého večera. Podle toho, co se ve své složce dočetl, docílil závěru, že Harold není zase tak špatná osoba. Sice to nebyl žádný andílek, avšak ďábel také ne. Louis si o Haroldovi vytvořil vlastní obrázek vcelku normálního člověka, se špatnou práci a úžasnými decentními a maskovacími schopnostmi. Sám, jako i celé město ví, že většinu z vražd, jež byly ve složce spáchal, ale díky jeho opatrnosti a precizností nemají vyšetřovatelé žádný důkaz na ničí usvědčení.

Byl ve svých myšlenkách natolik ponořen, že si ani nevšiml zvonění, jež značilo přestávku. Louis se na další dvě hodiny vzdělávání necítil, což je u něj co říci. Bylo to nejspíš způsobeno tím, že se chtěl co nejrychleji dostat domů a hledat další informace o člověku, na kterého většina lidí nechce ani pomyslet. Kdyby tak jen věděl, že mu jeho zvědavost může vymstít...

Díky jeho schopnosti nepozorovaně se plížit se dostal z budovy školy vcelku rychle a bez povšimnutí. Jelikož, jak už bylo řečeno, spěchal domů, krátil si cestu, jak jen to šlo. Dělal to celkem často. K jeho domu se lze dostat úzkými, pro ostatní strašidelnými, uličkami. Nikdy se mu nic nestalo. Ale někdy se nevyplácí riskovat. 

Nacházel se téměř v polovině cesty domů, když se opět projevil ten pocit. Pocit, že jej někdo sleduje. Na neštěstí, když se nízký brunet otočil, aby zjistil, že je pouze paranoidní a nikdo jej nepronásleduje, spatřil osobu. Středně vysokou mužskou postavu s černými kalhoty a mikinou s kapucí téže barvy. Hned co si cizinec všiml, že si jej brunet prohlíží, bez zaváhání a co nejrychleji utekl do vedlejší uličky. Louise to nemálo vystrašilo, a proto zbytek cesty běžel. 

Domů dorazil v rekordním čase. Jen co otevřel hlavní dveře, mířil do svého pokoje. Přesněji ke svému notebooku, aby se mohl odreagovat a zkusit zapomenout na muže, jenž jej podle všeho nepozoroval poprvé. 

Avšak místo toho, aby se v pokoji uklidnil, nastal tam opačný účinek. Jeho notebook, jenž včera večer pokládal na noční stolek se nyní nacházel otevřený, položený na posteli. Pomalým, nejistým krokem se vydal k posteli. Začal cítit nepříjemný pocit na hrudi, když si všiml papírku, položeného na klávesnici notebooku.

Potlačil nutkání vykřiknout, a tak jen zděšeně dokola četl slova napsaná na malém papírku. Nevíš, s kým si zahráváš dítě. Hlídej si záda PS: díky za hesla. Budou se hodit. P.

"Jsem doma," vyruší jej z transu jeho otec, který po dlouhé době přišel z práce v normálním čas. "Louisi, jsi tady?" zavolá do útrob domu opět otec, přicházejíc k pokoji modroočka. nejrychleji, jak je to jen možné Loui zmuchlá papír a dá si jej do kapsy u kalhot. "jsem tu tati," Křikne na otce běžíc za ním. S lží, že spěchá ven se nízký brunet vyhne tátovu pohledu, míříc ven. Samozřejmě měl s sebou v tašce přes rameno 'tajný blok' a i notebook, chtěl nějak přijít na to, kdo se na něj dostal. A hlavně, jak mohl dotyčný znát brunetovo heslo. A co znamená zkratka 'P'

jako pokaždé jeho kroky vedly do parku, jediná výjimka byla ta, že dnes nešel žádnou úzkou, tajemnou uličkou. Sice měl stále ten pocit, že jej někdo sleduje, ale potlačil ho, potřeboval se rychle dostat do parku. To bylo totiž jediné místo, kde se dokázal soustředit. Tašku si tiskl k hrudi a začal utíkat, jelikož pár metrů za sebou uslyšel nějaké šustění. Mohl to být i nějaký náhodný kolemjdoucí, ale jistota je jistota.

Během pár minut, které se modroočku zdály jako hodiny, doběhl do vcelku vylidněného parku. Po chvíli snažení najít opuštěnou lavičku se vydal k jedné, jež se nacházela pod vysokým dubem. Posadil se na její kraj, vyndal z tašky notebook a začal prohledávat historii a přední kameru, kterou nechal pokaždé pro jistotu zapnutou. Bohužel v historii se nacházela pouze složka s hesly na rejstřík. Na ostatních složkách měl těžší, delší heslo, na které měl i on párkrát problém si vzpomenout. Poslední záchrana na zjištění identity pachatele byl záznam z přední kamery. Ten sice někoho zachytil, ale osoba měla na sobě černou mikinu a kuklu na hlavě.

Pátrání ohledně podpisu, 'P' našel jedinou věc. Příjmení šéfa druhého největšího gangu v Londýně, ale to musí být přeci pouze náhoda. Proč by šel po něm. To přeci nedává smysl. ‚Bylo co si snažil vsugerovat, ale sám znal pravdu.'

Nic víc dnes v parku nedělal. Neluštil žádné heslo k důležitým informacem, nehledal žádné další informace o Haroldovi. Zbytek dne jen seděl na lavičce a pozoroval přírodu. Tedy, měl to v plánu. Překazí mu to osoba, stojící za stromem, jež jej pozorovala už od jeho příchodu.

Ahoj, další kapitola je na světě. Doufám, že se vám zatím příběh líbí. Děj by se měl rozjet v dalších dvou kapitolách.
   Pokud se vám líbí, budu moc ráda za každý komentář, či hvězdičku.
All the love TerXii😘