Hacker & Criminal

chapter four

" co tady děláš tak sám?" protnul ticho Londýnské noci hrubý mužský hlas.

Louis sebou následkem leknutí trhl. Netušil, kdo by se v tuto noční/ranní hodinu potuloval venku. Dotyčný se Brunetově reakci zasmál a popošel blíž. Díky velmi slabému osvětlení uličky louis mohl spatřit jen siluetu muže. Do obličeje mu neviděl. "j-já už pujdu" zakoktal Lou a pokusil se vstát, avšak mu to onen muž znemožnil. „zůstaň sedět" pronesl o trochu milejším hlasem. Přešel k sedícímu výšší a posadil se vedle něj, berouc jeho malou ruku obvázanou šátkem do té své. „ neboj se, nic ti neudělám" Louis nejdřív nechápal proč to říká, ale o chvíli později pochopil. Muž si sundal kapuci, jež měl celou dobu na hlavě, Lou tak mohl spatřit cizincovu tvář. Měl světle hnědé vlasy a modro-zelené pronikavé oči. Muž mu byl povědomý, ať se snažil nejvíc jak mohl, nedokázal přijít na to odkud.
Z přemýšlení ho vyrušil až hlas druhého bruneta, který stále svíral jeho ruku a mračil se. „ sakra!! Měl jsem na tebe dávat pozor, ať se ti nic nestane! Na pár hodin tě spustím z očí a najdu tě postřeleného!" Začal se zvedat. Louis se zmohl jen na vytřeštění očí. To on jej sledoval, Proč? Než stačil cokoliv říct, vyšší z nich ho vytáhl na nohy berouc mu tašku a vedouc pryč. Lou se nadechoval na otázku, když ho opět zeleno-modroočko předběhl. „ neptej se, mám za úkol na tebe dát pozor. Jdeme někam, kde ti to ošetřím. Není to sice nic extra vážného, ale nemúžu riskovat, že se ti tam dostane infekce. Kdyby se to stalo, šéf by mě zabil." Lou radši zbytek cesty mlčel.
Nešli dlouho. Trvalo jen pár minut, než dorazili k místu, kam měl Vyšší namířeno. Navenek budova vypadala velmi schátrale a opuštěně. Starší dovlekl menšího k dveřím, na které následně ve zvláštním rytmu zaklepal. Po chvíli se ve dveřích objevil svalnatý vysoký muž. „ co tu děláš a proč je tu on, Znáš pravidla, žádní cizinci." Zavrčel Nejvyšší z nich." Tak poslouchej, jestli chceš být ještě na živu tak nás pustíš. Nebo chceš aby se to dozvěděl H?" Zašeptal výhružně vyšší brunet, načež horda svalů značně zbledla a pustila je dovnitř.
„ Na nikoho nemluv a na nic nesahej!" varoval mladšího vedouc jej prázdnou chodbou do malého pokoje, kde trávil čas, pokud nemusel Louise hlídat. Modroočko se po místnosti rozkoukával a mohl spatřit, že je celá místnost v bílé barvě, na konci pokoje se nachází postel, a vedle ní skříňka. „Posaď se tam a čekej" ukončil Louisovo rozkoukávání druhý brunet.
Lou se tedy posadil, čekajíc na vyššího. Ten se vydal ke skříni , berouc z ní dezinfekci a obvaz.
„jak se jmenuješ?" zeptal se Lou, když mu druhý muž dezinfikoval ránu." Jacob" nepřestával dezinfikovat. „ kde to jsmeau!"syknul Lou, když mu Jacob přitlačil víc na ránu. „ říkal jsem neptej se"
Po několika minutách plných ticha, když už měl Lou ránu vyčištěnou a obvázanou, začal Jacob muvit. „ kdo tě postřelil?" díval se druhému do očí. „ Payne". Toto jediné slovo stačilo k tomu, aby Jacob značně zbledl „ do prdele, kurva..." začal ze sebe chrlit nadávka pochodujíc po pokoji. Najednou z ničeho nic zamířil ke dveřím volajíc někoho. Poté se otočil k modroočkovi a se slov ať se ani nehne odešel.
Louis se ani nestačil vzpamatovat z Jacobova výstupu a ve dveřích se objevil jiný muž, vypadajíc mileji než předchozí. „ ahoj, jsem Niall, za chvíli přijde Harry, ale než tu bude.... Mám na tebe dát pozor. Tak co..." pokračoval blonďák, ale Lou jej nevnímal, přišel mu povědomý. Přemýšlel od kud. Jeho barva vlasů působila nepřirozeně, určitě si je barví a jeho modré oči si pamatoval.
Po chvíli Louisovi v hlavě bleskne myšlenka, odkud Nialla i Jacoba zná. Tu noc. Kdy si hledal informace o Harrym a jeho gangu. Našel tam jména i fotky. Byly mezi nimi například Jacob L. Jeremy S a Niall H. Byly tam i fotky. Neptejte se, jek a kde je našel. V tu chvíli mu to docvaklo, je u Harryho. V jeho hlavě blikala červená kontrolka, musí zmizet.
NIall stále něco mluvil, když se Louis rychle zvedl, běžel ke dveřím otvírajíc je a běžíc pryč. Niall běžel hned za ním. Ikdyž na to možná nevypadá, kondičku má více než dobrou.
Louis běžel stále dál, otáčejíc se za sebe zda není Niall moc blízko. Byl od dveří posledních pár metrů, když narazil do svalnaté hrudi. Hlava mu vystřelila vzhůru ve snaze zjistit totožnost osoby. Zmrzl na místě hned jakmile spatřil smaragdové oči, jež jej propalovaly. Harold. Bez jediného slova, či mimiky popadl menšího bruneta, stáčejíc mu ruce za záda, aby se nemohl hnout, ale zároveň neporanil zavázanou ruku. Táhl ho před sebou vcelku dlouhou dobu, než došli na místo. V místnosti byl velký stůl a na měm několik pohozených papírů a složek. harold zamknul dveře a modroočka pustil. "Nemusíš se mě bát, ne teď." procházel se po pokoji. Louis se nezmohl na nic jiného než dívání se druhému do očí. "Posaď se" vyzval starší mladšího a sám si sedl za stůl. Lou ho raději poslechl a učinil tak.

" řeknu to takhle. Zapletl ses do něčeho tak nebezpečého, že si to nedokážeš ani představit... Nabízím ti dohodu. Mí lidi tě budou chránit a ty mi naoplátku budeš zjišťovat stav polocie, mazat důkazy, které by mě mohly ohrozit a řešit hesla, alarmy a podobné věci. Bereš?" Nespouští z Louise svůj arogantní pohled. "proč bych to dělal a proč ti mám věřit?" začal panikařit mladší. Do čeho se to zase namočil?" Máš na výběr, buď budeš se mnou, nebo tě nechám jít, ale počítej s tím, že do 24 hodn budeš buď mrtvý, nebo Paynův zajatec". " To co se ti stalo v parku nebylo nic oproti tomu, co payne umí. Věř mi. Jaká je tvá volba?" Postavil se Harold, přistupujíc k Louisovi, vytahujíc jej na nohy. "já..."
_______________________

jeeeej, další díl je na světě, doufám, že se vám líbil . Pokud ano, budu moc ráda když zanecháte nějaký ten komentář nebo hvězdičku. MOOOOOc vám děkuju za minulé komentáře. hodně zahřály u srdíčka. Jste nejlepší

All the love Tess <3 <3 <3