Respect (cz HP fan)

18.Nátura Krátury

Stojíme na Grimmauldově náměstí a před námi se právě jako ze tmy vynořuje dům číslo 12. Ze země vyraší plot i se zahrádkou a pod okny se vytvarují balkóny. Můžete se podívat do okem vedle, ale mudlové v nich nevěnují pozornost ničemu jinému, než sáčku chipsů a televizi.

Vkročíme do zahrádky kovovou brankou. Hned před námi stoí malinký zahradní trpaslík s rybářským prutem. Procházíme tou zarostlou zahrádkou až nakonec k domovním dveřím, které nikdy nejsou zamčené.

Stáli jsme na začátku úzké chodby vedoucí k jídelně. Kývla jsem na Draca.

"Homenum revelio." pronesl zlehka, ale nestalo se nic.

"Nikdo tu není." řekl, což mě celkem udivilo. měl by tu být alespoň tá-. Sirius, nebo kdokoli jiný z Řádu.

 "Pojď." chytla jsem ho za rukáv od saka a táhla ho nahoru po schodech. Byli jsme tu sami, ale já se i tak snažila být, co nejtišejší. Nevěřila jsem nikomu. ani tomu proklatýmu "blonďáčkovi" vedle mě, ale tak bohužel to byl on z nás dvou, kdo měl hůlku.

Vešli jsme do mého pokoje, vymalovaného do roztomilé meruňkové s bílým nábytkem. Draco se mi vytrhnul ze sevření a začal mi tu šmejdit.

"Hlavně nic neznič." prosila jsem ho. "Hned se vrátím." řekla jsem a zabouchla za ním dveře.

Měla jsem namířeno do pokoje pro hosty, který teď spíš sloužil jako Harryho pokoj, když tu byl. Vlezla jsem dovnitř a začala se přehrabávat ve skříních. Hledala jsem nějaký jednoduchý oblečení. Naštěstí tu měl Harry dost mudlovského oblečení. Tak jsem si vzala černé džíny, několik triček, obyčejnou  modrou bundu a ještě pár věcí.

Netrvalo mi to ani pět minut a už jsem se vracela s kupou oblečení v rukách.

"To si ty?!" otevřel mi dveře rozesmátý Draco a strkal mi před nos fotku. Byla na ní holčička s mikádem jak vyplázne jazyk, udělá pár kroků dozadu a skončí v mramorové kašně.

"Jo." řeknu. je to už dávno. Ta fotka myslím byla pořízená, ještě když žil i můj dědeček a my všichni byli pikniku v parku.

Začne se zase usmívat a pořád se dívá na mě a na tu fotku.

"Něco z toho si obleč." hodím oblečení na postel a sama se jdu převlíknout. Vezmu si oblečení ze skříně a zavřu se do koupelny. Jsem stydlivka, a co.

Draco se zrovna v pokoji navlíká do jednoho z těch triček. Snad to nebude Harrymu moc vadit. až bude všechno tohle za námi, tak mu to určitě všechno splatim, ale rozhodla jsem se, že mu alespoň napíšu dopis. 

Rozhodla jsem, že se tročku projdu po domě. Šla jsem kolem Siriusova pokoje, a zastavila se před přelepenými dveřmi do pokoje Reguluse. Odtrhla jsem lepicí pásku a otevřela rozvrzalé dveře. Pokoj pokrývala pěticentimetrová vrstva prachu, že kdybyste kýchli, tak nic neuvidíte. Jinak byl pokoj ve skvělém stavu. Skoro to vypadalo, jako kdyby měl vlastník každou chvílí přijít dovnitř.

Všechny knihy byli srovnané v poličkách a jejich názvy mě nemálo zaujaly.

OPČM - co jste nevěděli

Příručka pro bystrozory

Černá magie do puntíku

Jak zabránit zničení světa

A spousty dalších, s podobnými názvy. Odtrhla jsem pozornost od knihovny a raději jsem jí namířila na pracovní stůl. Což byla taky jediná věc v pokoji, která nebyla uklizená. Bylo tu spousta papírů  a taky rámeček s fotkou. Byla na ní celá rodina Blacková. Dva synové sěděli na židlých a nad nimy se tyčili hrdí rodiče. Nebylo těžké poznat kdo je kdo. Sirius měl rozcuchanější vlasy a propadlejší tváře než mladík vedle něj. Ted působil velmi udržovaným dojmem. Vlasy učesané a zářivé oči. Táta.

Odtrhla jsem od fotky rám, přeložila jí a strčila si jí do kapsy u kalhot. Většina papírů na stole byla nezajímavá, většinou různé poznatky o lektvarech a dalších věcech. Mnohem zajímavější bylo, ale to co bylo v šuplíku.

Našla jsem tak malou knížku s nápisem Genesis. 

"Nev?!" volal na mě Draco. Zavřela jsem šuplík a i s knížkou se vydala za ním. Seděl v obývacím pokoji na křesle.

"No?"

"Neměli by jsme tu dlouho zůstávat. Nevíme, kdy se někdo vrátí." sedla jsem si vedle něj a knížku schovala za záda.

"Babička bydlí jinde, a Fénixův řád má očividně schůzku v Doupěti. Takže tam budou všichni ještě alespoň dva dny."

"Dobře. Tudíž za dva dny odsuď zmizíme."usoudil. "Domluveno?" otočil se na mě. Němě jsem mu přikývla, ikdyž jsem to jeho další mumlání moc neposlouchala. V tom se vedle mě slabounce zablesklo. Lekla jsem se a praštila tím směrem knížkou.

"Krátura se omlouvá madam, ale netušil, že budeme mít návštěvu. Natož že to bude někdo z váženého rodu." promluvil skřítek a bylo to snad poprvé, kdy jsem ho viděla se usmívat. Natočil se k Dracovi a uklonil se. Draco na něj jen kývnul hlavou. Už zase se Krátura choval pitomě. Vždycky jsem ho měla ráda, protože na mě byl milý, ale hodně jsem mu nadávala na ty narážky o nečistých kouzelnících.

"Nech toho Kráturo." řekla jsem. "A promiň, ale nemáš se jen tak zjevovat do cizího rozhovoru." povytáhla jsem obočí. Tušila jsem že špehoval. Dělal to vždycky.

"Co kdyby jsi nám udělal něco k jídlu?" ozval se s ledovým hlasem Draco. Slyšel jsem, že taky měli skřítka, teda než ho Harry neosvobodil.

"Bude mi velkým potěšením." uklonil se znova Krátura a s lusknutím opět zmizel. Protočila jsem na dnima očima a lehla si na pohovku.