Ráno sedá ke snídani,
táže se své mladé paní:„Paní moje, paní milá,
vždycky upřímná jsi byla,vždycky upřímná jsi byla -
jednohos mi nesvěřila.Dvě léta jsme spolu nyní -
jedno nepokoj mi činí.Paní moje, milá paní,
jaké je to tvoje spaní?Večer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.Studené jest to tvé tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo.Aniž to maličké dítě,
hořce plačíc, probudí tě. -Paní moje, paní zlatá,
zdali nemocí jsi jata?Jestli nemoc ta závada
nech, ať přijde moudrá rada.V poli mnoho bylin stojí,
snad některá tebe zhojí.Pakli v býlí není síly,
mocné slovo neomýlí.Mocné slovo mračna,
vodí v bouři líté chrání lodi.Mocné slovo ohni káže,
skálu zdrtí, draka sváže.Jasnou hvězdu strhne z nebe:
slovo mocné zhojí tebe." -„Ó pane můj, milý pane,
nechtěj dbáti řeči plané.Co souzeno při zrození,
tomu nikdež léku není.Co sudice komu káže,
slovo lidské nerozváže!Ač bezduchá na svém loži,
vždy jsem přece v moci boží.Vždy jsem přece v boží moci,
jenž mne chrání každé noci.Ač co mrtvé mi je spáti,
ráno duch se zase vrátí.Ráno zdráva vstáti mohu:
protož poruč pánu bohu!" -Darmo, paní, jsou tvá slova,
pán úmysl jiný chová.Sedí babka při ohnisku,
měří vodu z misky v misku,dvanáct misek v jedné řadě.
Pán u baby na poradě.„Slyšíš, matko, ty Víš mnoho:
víš, co potkati má koho,víš, kde se čí nemoc rodí,
kudy smrtná žena chodí.Pověz ty mi zjevně nyní,
co se s mojí paní činí?Večer lehne zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží,ani ruchu, ani sluchu,
ni zdání o jejím duchu;studené jest její tělo,
jak by zpráchnivěti chtělo." -Kterak nemá mrtva býti,
když má jen půl živobytí?Ve dne s tebou živa v domě,
v noci duše její v stromě.Jdi k potoku pod oborou,
najdeš vrbu s bílou korou;žluté proutí roste na ní:
s tou je duše tvojí paní!" -„Nechtěl jsem já paní míti,
aby s vrbou měla žíti;paní má ať se mnou žije
a vrba ať v zemi hnije." -Vzal sekeru na ramena,
uťal vrbu od kořena;padla těžce do potoka,
zašuměla od hluboka,zašuměla, zavzdychala,
jak by matka skonávala,jak by matka umírajíc,
po dítku se ohlédajíc. -„Jaký shon to k mému domu?
Komu zní hodinka, komu?" -„Umřela tvá paní milá,
jak by kosou sťata byla;zdráva chodíc při své práci,
padla, jako strom se skácí;zavzdychala umírajíc,
po dítku se ohlédajíc." -„Ó běda mi, běda, běda,
paní zabil jsem nevěda,a z děťátka v tuž hodinu
učinil jsem sirotinu!Ó ty vrbo, vrbo bílá,
což jsi ty mne zarmoutila!Vzalas mi půl živobytí:
co mám s tebou učiniti?" -„Dej mne z vody vytáhnouti,
osekej mé žluté proutí;dej prkének nařezati,
kolébku z nich udělati;na kolébku vlož děťátko,
ať nepláče ubožátko.Když se bude kolébati,
matka bude je chovati.Proutí zasaď podle vody,
by nevzalo žádné škodyAž doroste hoch maličký,
bude řezat píšťaličky;na píšťalku bude pěti -
se svou matkou rozprávěti!"
ČTEŠ
Karel Jaromír Erben: Kytice
RandomJedno z nejznámějších děl Karla Jaromíra Erbena. Výtvarný doprovod Jan Zrzavý.