Karel Jaromír Erben: Kytice

Zlatý kolovrat I.

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán,

na vraném bujném jede koni,

vesele podkovičky zvoní,

jede sám a sám.

A před chalupou s koně hop

a na chalupu: klop, klop, klop!

"Hola hej! otevřte mi dvéře,

zbloudil jsem při lovení zvěře,

dejte vody pít!"

Vyšla dívčina jako květ,

neviděl také krásy svět;

přinesla vody ze studnice,

stydlivě sedla u přeslice,

předla, předla len.

Pán stojí, nevěda, co chtěl,

své velké žízně zapomněl;

diví se tenké, rovné niti,

nemůže očí odvrátiti

z pěkné přadleny.

"Svobodna-li jest ruka tvá,

ty musíš býti žena má!"

dívčinu k boku svému vine -

"Ach pane, nemám vůle jiné,

než jak máti chce."

"A kde je, děvče, máti tvá?

Nikohoť nevidím tu já." -

"Ach pane, má nevlastní máti

zejtra se s dcerou domů vrátí,

vyšly do města."