Karel Jaromír Erben: Kytice

Zlatý kolovrat II.

Okolo lesa pole lán,

hoj jede, jede z lesa pán;

na vraném bujném jede koni,

veselé postavičky zvoní,

přímo k chaloupce.

A před chalupou s koně hop

a na chalupu: klop, klop, klop!

"Hola! otevřete, milí lidi,

ať oči moje brzo vidí

potěšení mé!"

Vyšla babice, kůže a kost:

"Hoj, co nám nese vzácný host?"

"Nesu ti, nesu v domě změnu,

chci tvoji dceru za svou ženu,

tu tvou nevlastní."

"Hoho, panáčku, div a div,

kdo by pomyslil jaktěživ?

Pěkně vás vítám, vzácný hoste,

však ani nevím, pane, kdo jste?

Jak jste přišel k nám?"

"Jsem této země král a pán,

náhodou včera zavolán:

dám tobě stříbro, dám ti zlato,

dej ty mně svoji dceru za to,

pěknou přadlenu."

"Ach pane králi, div a div,

kdo by se nadál jaktěživ?

Vždyť nejsme hodny, pane králi,

kéž bychom záslužněji stály

v milosti vaší!

Ale však radu, radu mám:

za cizí - dceru vlastní dám;

jeť podobna té druhé právě

jak oko oku v jedné hlavě -

její nit - hedbáv!"

"Špatná je, babo, rada tvá,

vykonej, coť poroučím já:

zejtra, až den se ráno zjasní,

provodíš dceru svou nevlastní

na královský hrad!"