Jack zastavil s mým autem, před mým domem. Koukl se na mě. "Jsi si jistá, že jsi vpohodě?" zeptal se.
"Jo proč bych neměla?" odsekla jsem. Rozhodně jsem se nehodlala bavit s tímto klukem. Říct mu něco, co by mohl rozkecat po celé škole.
"Možná proto, že většina holkám neteče jen tak krev z nosu" oplatil mi hnusný ton. Potom vystoupil. Vzala jsem si baťoh a udělala to stejné. Hodil mi klíčky od auta. Potom se otočil, vrazil ruce do kapes a chtěl odejít.
"Pomůžu ti" řekla jsem tak hlasitě, aby to slyšel. Otočil se a nechápavě se na mě koukl.
"Cože?" zeptal se.
"Říkal si, že ti nejde ten text..." došla jsem k němu, abych tak nemusela křičet. "Ke všemu dostala jsem taky hlavní roli, nechci aby si mi to zkazil" ušklíbla jsem se. "Ale musíš mi něco slíbit" řekla jsem.
"Co?"
"Nezamiluješ se do mě"
"To nebude tak těžký" řekl "Dík" potom jsem se už dívala jenom na jeho odcházející záda. Když zahnul za roh a já už ho neviděla, šla jsem domů. Odemkla jsem a vešla. Zavřela jsem za sebou a sundala jsem si boty. Hodila jsem baťoh na zem a zamířila do koupelny.
Koukla jsem se na sebe do zrcadla. Pod očima jsem měla velké kruhy. Byla jsem bledá a vystupovali mi lícní kosti. V kapse mi pípl mobil. Překvapeně jsem ho otevřela. Nikdo mi ještě nepsal. Nikdo nemá ani moje číslo.
Zapomněli jsme se domluvit, kdy začneme -Jack
Zajímalo mě, kde vzal moje číslo. Kdo mu ho řekl? Opřela jsem se o umyvadlo, protože jsem cítila, že na mě jde zase točení hlavy.
Dojdi ve 4 ke mě... Kde jsi vzal moje číslo?
Tajné zdroje Savanah :D Domluveno. Ve 4 jsme u tebe jako na koni
Uložila jsem si Jacka do kontaktů. Pro jistotu. Potom jsem si vzala baťoh a odešla nahoru. V pokoji jsem se převlékla do černých legín a klučičí košile, kterou jsem měla po mámě. Ona jí zase měla po tátovi. Prostě, ta košile má dlouhou historii.
Rozpustila jsem si vlasy a nachvilku jsem si lehla do postele. Musela jsem si na pár minut odpočinout, aby Jack nic nepoznal. A ikdyby to poznal, asi by mu to stejnak bylo jedno. Proč mě to vlastně zajímá? Přetočila jsem se na bok a na pár mint zavřela oči.
Z pár minut se stali dvě hodin. Takže, když zazvonil zvonek dost jsem se lekla. Rychle jsem vylezla z postele a běžela otevřít.
"Ahoj" řekla jsem "Pojď dál" pustila jsem Jacka, který si mě prohlížel. Nechápavě jsem se na něho koukla. "Proč se na mě tak koukáš?" zeptala jsem se.
"Přemýšlím, jestli jsem tě vůbec někdy viděl s rozouštěnýma vlasama" řekl. Stáhla jsem si gumičku z ruky a vlasy jsem si dala do culíku.
"Pojď nahoru... táta není doma neboj se" řekla jsem a vydala jsem se poschodech nahoru. Jack vešel do mýho pokoje.
"Máš to tu pěkný" ohodnotil ho.
"Děkuju" řekla jsem. Potom jsem ukázala na židly. "Posaď se...dáš si něco?"
"Ne teď ne" usmál se na mě. Měl tak dokonalý úsměv. Vždycky měl. A vždycky patřil někomu jinému než mě. Jack si sedl n židly a já si sedla na postel. Nohy jsem si dala nahoru a přitáhla jsem si je k tělu. Přemýšlela jsem, proč se Jack chová jinak než ve škole. Teď je milý... A ve škole mě ignoruje.
"Tak začneme" odkašlala jsem si, abych o tom nemusela přemýšlet. Natáhla jsem se pro svůj scénář. "Takže začínáš ty a Lucy" řekla jsem. Přiběh byl o tom, že jeden kluk- Jack, má holku- Lucy, ale má sny o jiné holce-já, kterou jednoho dne potká. Potom tam je písnička, bla, bla a bla. Naštěstí tam není žádná líbací scéna. "Takže teď budu chvilku hrát Lucy... Hlavně se soustřeď"
"Myslel jsem, že mě miluješ Alexndře" řekla jsem. Stoupla se si pro lepší efekt Koukla jsem na Jacka.
"Ehm... Jistě, že miluju. Ale ty sny o té dívce jsou tak živé" řekl. Došla jsem k Jackovi a bouchla ho do hrudě, jak ve scéně.
"Ale nepovídej!" vyhrkla jsem na něho. "Kdyby si mě miloval, tak se ti o ní nezdá" Otočila jsem se, ale Jack mě chytl za zápěstí a prudce mě otočil k sobě. Tak prudce, že jsem na něho spadla.
"Ale Rozaline, snad nebueš žárlit!" ušklíbl se. Rychle jsem se z něho zvedla.
"Nechápu, proč si myslíš, že ti to nejde" řekla jsem.
"Jo máš pravdu..." usmál se. "Ale stejnak pojd zkoušet dál"
Táta přišel z kostela přesně, když jsem dodělala večeři. Zrovna sem chystaa talířky a příbory.
"Ahoj" vešel táta do kuchyně. "Tady, to ale voní" řekl.
"Děkuju" usmála jsem se na něho. Táta se posadil ke stolu a já udělala to stejné.
"Jak ti dnes bylo?" zeptal se ustaraně.
"Um.. Docela špatně" přiznala jsem se.
"Musíš to potom říct doktorce" zamumlal táta a smutným očima mě pozorval.
"Neboj, řeknu jí to. A teď jez, nebo to vychladne" řekla jsem. Táta přikývl a pusil se do jídla. Muselo to být pro něho hrozné. Ztratil manželku a teď možná ztratí dceru.
