"Podnikneme dneska odpoledne něco?" zeptal se mě Jack, když mě zavezl domů. Celý den byl jenom se mnou. Nemohla jsem uvěřit, že by se tak rychle změnil. Něco tu nesedělo a já se to bála zjistit.
"Dneska nemůžu." řekla jsem. Byla to pravda. Měla jsem prohozenou kontrolu na dnešek.
"Aha." zašeptal. Na jednu sekundu vypadalo, že ho to mrzí, ale potom nasadil úsměv. "Tak to se nedá nic dělat." naklonil se ke mě a přitiskl rty na ty mé. Když se odtáhl dotkl se mé tváře. "Tak ahoj."
"Ahoj" řekla jsem rychle. Vystoupila jsem a s baťohem jsem spěchala dovnitř. Vešla jsem do domu a zabouchla dveře. Hodila jsem baťoh na zem. Táta byl jako vždy v kostele, takže jsem si šla dát něco na oběd, než pojedu.
Když jsem seděla ve svém známém starém náklaďáčku, cítila jsem, že je zase vše při starém. Chvíli mi trvalo než jsem auto nastartovala a potom jsem mohla jet na kontrolu. Zaparkovala jsem na svém známém místě a vystoupila.
Vešla jsem do nemocnice a hned spatřila Dotty. Došla jsem k ní.
"Srdíčko tak jak se vede?" zeptala se mile a objala mě.
"Celkem dobře." usmála jsem se. "Je někdo v ordinaci?"
"Myslím, že ne. Můžeš tam jít. A potom se ke mě stav. Mám bombony." šibalsky na mě mrkla. Přiývla jsem a vydala se k doktorce. Zaklepala jsem na dveře, které se hned otevřeli.
"Ellie. Pojď dál." usmála se na mě doktorka. "Posaď se." ukázala na lehátko a já přikývla. "Tak jak to je?"
"Fajn." usmála jsem se. "Kromě bolesti hlavy mi nic není."
"Tak to je dobře." zapsala si to do počítače. "Ale měli bychom ti udělat ultrazvuk, jestli jsi vpořádku i vevnitř." přikývla jsem a lehla si. Vyhrnula jsem si triko a doktorka mi na břicho nanesla gel. Potom s přístrojem začala jezdit po mém břiše. Dívala se přitom na monitor.
"Zdá se, že je vše pořádku." usmála se a podala mi kapesník, abych se utřela. Potom jsem si triko stáhla zase dolů a sedla si. "Jak se má tvůj táta?"
"Dobře, jenom se mnou teď v něčem nesouhlasí." doktorka mě kývnutím hlavy povzbudila k tomu, abych pokračovala. Povzdychla jsem si. "Je tu jeden kluk. Jmenuje se Jack, ani nevím proč se o mě zajímá." pousmála jsem se. "A táta si myslí, že mu mám říct o rakovině nebo ho nechat být."
"Ale ty víš, že má pravdu." pohladila mě po ruce.
"Ano vím." přikývla jsem. "A taky mě to trápí, ale bojím se." zašeptala jsem a koukla se na doktorku. "Jack není ten typ na vztahy." vysvětlila jsem. "A kdybych mu to řekla, opustí mě ještě dřív." sklopila jsem pohled.
"A ty mu věříš, že se změnil?" zeptala se.
"To je právě to... Já nevím. Nezdá se mi to, že by se někdo mohl změnit tak rychle. Prostě si myslím, že jsem jenom hra, ale i tak jsem s ním ráda." koukla jsem se na ní. "Asi jsem hodně hloupá, že?"
"Ne jen zamilovaná." smutně se pousmála. "Měla by si jít. Dotty čeká, až ti dá ty bombony." přikývla jsem a seskočila. Došla jsem ke dveřím a otevřela je.
"Paní doktorko?" otočila jsem se na ní.
"Ano Ellie?"
"Děkuju." usmála jsem se a vyšla z ordinace. Sjela jsem výtahem dolů a zamířila k recepci. "Tak jsem tady Dotty."
"No konečně." usmála se. Z pod pultu vytáhla sáček s bonbonama. "Tady máš, srdíčko."
"Děkuju." vzala jsem si pytlík. "Měla bych jet. Musím tátovi udělat veřeči."
"Dobře, tak buď opatrná. Uvidíme se příští týden." zamávala mi. Odemkla jsem auto a pytlík s bonbony jsem hodila vedle na sedadlo. Nastartovala jsem a vyjela domů. Broukala jsem si písničku, která mi hrála v rádiu, že jsem si ani skoro nevšimla, že mi zvoní mobil. Nemohla jsem ho vzít, protože jsem neměla ráda telefonování za volantem. V klidu jsem dojela domů a zaparkovala. Až po tom jsem si vytáhla z kapsy mobil. Myslela jsem, že to bude táta, ale když jsem si přečetla Jackovo jméno, měla jsem chuť mobil vyhodit z auta.
Vypla jsem si mobil, protože jsem nebyla schopná s Jackem mluvit. Vzala jsem pytlík a vystoupila. Zamkla jsem auto a šla domů. Vešla jsem a vyzula si tenisky. Klíčky jsem hodila na botník a odešla do kuchyně. Táta měl přijít až za hodinu. Pytlík jsem hodila na stůl a koukla se do lednice. Dnes to vypadalo na špagety. Vytáhla jsem si všechny potřebné suroviny a vyskládala si je na linku.
Potom jsem se pustila do vaření, které netrvalo dlouho. Za půl hodiny jsem to měla hotové. Nachystala jsem na stůl talíře a příbor. Hrnec špaget jsem dala doprostřed a vrátila se do obyváku. Sedla jsem si na gauč a vzala si ze stolu knihu, kterou jsem si začala číst včera, ale už jsem byla v půlce.
Přesně za půl hodiny jsem uslyšela klíčky v zámku. Vzhlédla jsem od knížky a viděla tátu s nákupem. Zavřela jsem knížku a šla mu pomoct.
"Ahoj." usmála jsem se na něho a dala mu pusu na tvář. "Večeře už je na stolu. Tak se najíme a já to potom uklidím." nabídla jsem se.
"Jsi hodná." usmál se a pohladil mě po vlasech. Položili jsem nákup na linku v kuchyni a sedli si ke stolu."Voní to výborně."
"Děkuju." potom jsem se oba pustili do jídla. Když jsem dojedli, řekla jsem tátovi ať si jde dělat co chce, že to tu uklidím. Chvilku něco namítal, ale nakonec jsem ho přemluvila. Umyla jsem nádobí, které jsem potom hned schovala. Uklidila jsem nákup a když jsem měla vše hotové, zašla jsem za tátou do kanceláře.
"Půjdu si dát sprchu a hned potom si lehnu." řekla jsem.
"Dobře. Mám tě rád princezno."
"Já tebe taky, tati." zavřela jsem dveře a vydala se nahoru. Z pokoje jsem si vzala pyžamo a odešla do koupelny naproti. Rychle jsem si dala sprchu a potom jsem se převlékla do pyžama. Vrátila jsem se do pokoje a lehla si do postele. Zakryla jsem se peřinou. Neměla jsem odvahu zapnout mobil, tak jsem ho tak nechala. Položila jsem ho na stolek vedle postele a otočila se na bok. Zavřela jsem oči a snažila se nemyslet na to, že bych se za to mohla dostat do pekla.
