Pořád jsem si myslela, že to je jen sen. Jsem zdravá! Už žádná rakovina, žádná smrt.. Bojím se, ale že to zakřiknu. Co když se vrátí, až nastoupím na vysokou? Ano vysoká.. Měla bych si podat přihlášky už je čas!
S Jackem jsem byla do večeře. Potom jsem se musela vrátit a na Jackovi šlo poznat, že je unavený. Když jsem vešla do jídelny, hned jsem vyhledala Davinu. Seděla u obvyklého stolu a nakláněla se nad jídlem.
"Ahoj!" řekla jsem a nějak jsem tušila, že vypadám jak slunce. Stejně usměvavá. Davina zvedla oči a usmála.
"Zdravím moje ztracená kamarádko!" ušklíbla se. "Kdepak si byla?"
"S Jackem." odpověděla jsem. "Musím ti ho potom představit!" došlo mi. "Bude se ti líbit!"
"To bychom mohli někam zajít." napadne Davinu. "Já vezmu Alexe a ty Jacka." usmála se.
"To zní dobře." přikývla jsem a pustila se do svého jídla. Cítila jsem jak se na mě Davina stále kouká. Zvedla jsem pohled.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Ty mi to neřekneš? Tu šťastnou novinu?"
"Ty to víš?" řekla jsem nechápavě. "Nechtěla jsem tě stresovat..." přiznala jsem se. Davina se pousmála.
"Je to v pořádku, Ellie." řekla. "Jsem ráda, že aspoň jedna z nás je zdravá."
"Ty to taky zvládneš." zašeptala jsem a objala jí.
Zrovna kdy jsem si lehala do postele, na moje okno něco dopadlo. Nechápavě jsem došla k oknu a otevřela ho. Koukla jsem se ven. Ve tmě jsem rozpoznala osobu.
"Můžu nahoru?" zavolala.
"Jacku nejsme u mě doma!" namítla jsem. "Jak se sem chceš probůh dostat?" zeptala jsem se.
"To nech na mě." i na dálku jsem věděla, že se zašklebil. Šla jsem si sednout na postel. Nechci vidět, jak se můj přítel zabije. Místo toho jsem čekala pořádnou ránu, ale ta se neozvala. Místo toho se u mě v pokoji objevil Jack. Zavřel okno a došel ke mě. Sklonil se, aby mě mohl políbit.
"Musíme být, ale potichu!" připomněla jsem mu. "Nevím, co by mi udělali.." Jack se potichu zasmál a lehl si do postele. "Tak to ne, lásko. Pěkně se zvedneš a sundáš si to špinavý oblečení!" nařídila jsem mu.
"Chceš abych se vysvlíkl." v jeho očích zajiskřilo. "Stačí říct." ušklíbl se začal si sundávat oblečení, které postupně házel na židli. Nakonec přede mnou stál jenom v boxerkách (Dovedete si to představit? :3 Já ano :DD)
Posunula jsem se na posteli a lehla si. Otočila jsem se na bok. Cítila jsem jak si Jack lehá vedle mě.
"Jsi na mě naštvaná, nebo co?" ozval se Jack u mého ucha. Neodpovídala jsem a snažila se nesmát. "Můžu vědět důvod, slečno?" položil jednu ruku na můj bok. Přetočil mě čelem k sobě. Pořád jsem měla vážnou tvář. "Tak já teda odejdu, no?" řekl a tvářil se uraženě. Pomalu se zvedal, ale já ho chytla za ruku.
"No tak můžeš tu zůstat." řekla jsem a široce se usmála. Jack se zasmál a lehl si vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já mu položila hlavu na hruď. Na paži mi kreslil obrazce.
"Přemýšlel jsem-" řekl do ticha. Zaklonila jsem hlavu, abych na něho viděla.
"O čem?" pobídla jsem ho, aby pokračoval.
"Budeš se hlásit na vysokou. Já taky.. Co když od sebe budeme daleko?" zeptal se. "Máme už jen půlroku." připomněl mi. Povzdychla jsem si.
"Nebude to tak zlé." snažila jsem se ho uklidnit. "Zvládli jsme rakovinu. Co je oproti tomu vysoká?" usmála jsem se.
"Docela hodně." zašeptal. Znovu jsem si hlavu položila pohodlněji. "Je ti jasný, že bez tebe nevydržím, že ano?"
"A myslíš si, že já ano?" namítla jsem. "Jsi celý můj život." připomněla jsem mu. "Myslím si, že jen kvůli tomu jsem tu rakovinu zvládla."
"Kvůli mě?" zeptal se překvapeně.
"No ano." přikývla jsem. "Jen si to vezmi. Od té doby, co jsme se začali bavit se cítím líp." připomněla jsem mu. "Můj otec by ti měl poděkovat." Jack se mi zasmál do vlasů.
"To se asi nestane." zabručel. Uchechtla jsem se. "Už to ví?" zeptal se.
"Jo, volala jsem mu. Je štěstím bez sebe." usmála jsem se.
"Aha." jeho hlas zněl stále smutně.
"Hej poslouchej mě." sedla jsem si a donutila ho, aby se na mě koukal. "Neopustím tě, dobře?" pohladila jsem po tváři. "Ani kvůli škole.."
"Dobře." přikývl a přitáhl si mě k sobě. Přitiskla jsem rty na ty jeho.
"Miluju tě." zašeptala jsem.
"Já tebe víc." usmál se.
Konečně jsem se probudila šťastná. Jack mě celou noc, pevně držel. A všechno bylo dokonalé. Když mě ráno probudili sluneční paprsky, opatrně jsem se dostala z postele. Vlezla jsem si do koupelny a dala si rychle sprchu. Když jsem se vrátila do pokoje, Jack už byl vzhůru.
"Dobré ráno." usmála jsem se a skočila na postel před něho. Jack se zasmál a chytl mě za boky. Na nic jsem nečekala a políbila ho. Když jsme se od sebe odtáhli, Jack se jen usmíval.
"Neuděláme dneska úkoly spolu?" zeptal se. "Musím je poslat do školy."
"Dobře." přikývla jsem. "Ale teď si pojď ještě chvilku lehnout."
