Dojela jsem domů, a otevřela dveře.
"Tati jsi doma!" zavolala jsem do domu. Hodila jsem klíčky na botník a položila tašku na zem. Vyzula jsem si boty. Podle toho, že se můj táta neozval, jsem poznala, že doma není. Tím pádem musí být v kostele. Povzdychla jsem si a odešla do kuchyně.
Otevřela jsem lednici. Ale nic v ní nebylo. Zase jsem jí zavřela a vzala si tašku. Obula jsem si boty a z tašky, co jsem měla sebou jsem si vytáhla peněženku a mobil. Vyšla jsem z domu a zamkla. Pomalým krokem jsem si vydala do obchodu. Doufala jsem, že nikoho nepotkám, ale takové štěstí jsem neměla. Před obchodem byla ta nejhorší parta v celém městě. Seděli na zábradlí a já spatřila Davida.
Nechtěla jsem na něho koukat, ale vidět ho jak popíjí vodku a kouří, mě zraňovalo.
"Proč se na tebe tak čumí?!"ozval se jeden jeho ,kámoš,. David zvedl pohled a koukl se na mě. Nečekala jsem na nic, co udělá a rychlím krokem jsem vešla do obchodu.
"Dobrý den." pozdravila jsem mile prodavačku.
"Á Ellie." usmála se na mě. "Jak se máš?"
"Dobře." usmála jsem se a vzala si košík. Vydala jsem se k regálům a přemýšlela jsem, co udělám dnes na večeři. Házela jsem tam různé potraviny a když jsem byla s nákupem spokojená vydala jsem se zaplatit. Dala jsem to vše do tašky.
"Mějte se." usmála jsem se na prodavačku a vyšla z obchodu. Ta parta tu stále byla, a taky si mě hned všimla. Chtěla jsem rychle zmizet, ale než jsem si to stačila uvědomit jeden kluk si stoupl přede mně. I přesto, že nestál tak blízko, jsem z něho cítila alkohol. A upřímně? Bylo mi zle.
"Nejsi ty náhodou farářova dcera?" zeptal se a já ho musela obdivovat, že mluví tak dobře. Sklopila jsem hlavu a přikývla. "Dívej se na mě, když s tebou mluvím!" vykřikl a palcem mi zvedl hlavu. Donutil mě, abych se na něho koukala.
"Nedotýkej se jí!" uslyšela jsem jeho hlas a byla ráda, že tu je. Kluk se koukl směrem, kde byl David.
"Proč ne?" nadzvedl obočí.
"Protože jsem ti to řekl!" zavrčel. Odhodil flašku a dlouhými kroky došel k nám. Odstrčil kluka a koukl se na mě. "V pořádku?" zeptal se.
"Ano." zašeptala jsem. David mě schoval za sebe.
"Jestli se jí ty nebo někdo z vás dotkne, tak ho zabiju." řekl. "A myslím to smrtelně vážně." potom se koukl na mě. "Měli bychom jít." zašeptal a pohladil mě po tváři. David mi vzal tašku a chytl mě za ruku. Na posledy se koukl na kluky a potom jsme se vydali pryč.
"Děkuju." zašeptala jsem. "Měla jsem strach."
"Nedivím se ti." David si mě přitáhl k sobě. "Patrick je zlo." cesta od obchodu domu, nebyla dlouhá, takže jsme tam byli brzo. Zastavili jsme se na verandě a koukli se na sebe.
"Asi bych měl jít." řekl a prohrábl si vlasy.
"Jo, musím udělat večeři." přikývla jsem. Stoupla jsem si na špičky a objala ho. "Ještě jednou děkuji."
"Nemáš zač." zašeptal mi do ucha a odtáhl se. Vytáhla jsem klíčky a odemkla. David se otočil a vyšel z verandy. Zamávala jsem mu a potom jsem vzala tašku do ruky a vešla do domu. Vydala jsem se připravit večeři.
"Ahoj zlatíčko." došel ke mě táta. Seděla jsem na gauči a četla knihu. Vzhlídla jsem a usmála se na něho.
"Ahoj." pousmála jsem se.
"Zítra ráno jdeš na kontrolu." řekl táta. "Co to tu tak voní?" zeptal se.
"Večeře." řekla jsem a zvedla se. Položila jsem knihu na stolek a zvedla se. Došla jsem do kuchyně a nachystala talířky. Táta si sedl ke stolu. Nabrala jsem mu jídlo a sedla si naproti němu.
"Dobrou chuť." usmála jsem se na něho.
"Dobrou chuť." odpověděl mi. Po chvilce jsem na sobě cítila jeho pohled. Zvedla jsem hlavu a koukla se na něho.
"Děje se něco?" zeptala jsem se.
"Volal mi ten doktor z Anglie." začal táta, ale já mu skočila do řeči.
"Nechci o tom mluvit." zakroutila jsem hlavou.
"Ellie, poslouchej. Je těžké se tam dostat, ale teď je tam místo. Je to naše šance." Odložila jsem příbor a odsunula se od stolu. "Nějak mě přešla chuť." zamumlala jsem a odešla k sobě nahoru do pokoje.
Zavřela jsem dveře. V kapse mi začal zvonit mobil. Vytáhla jsem ho a bez toho, abych se koukla, kdo mi volá, jsem ho zvedla.
"Ano?" ozvala jsem se.
"Ahoj." moje srdce začalo být, rychle.
"Jacku." vydechla jsem jeho jméno. "Stalo se něco?"
"Chtěl jsem jen slyšet tvůj hlas." zašeptal. "Prvně jsem se chtěl stavit, ale potom mi došlo, že by si asi nebyla moc ráda." sedla jsem si na postel a povzdychla si.
"Já vím, že tu někde budeš." řekla jsem. "Jsi venku?" zeptala jsem se s úsměvem, i když ho nemohl vidět.
"Jak si to poznala?" zasmál se Jack.
"To je jedno." zvedla jsem se z postele a otevřela okno. Koukla jsem se dolů a zavěsila hovor.
"Můžu nahoru?" zeptal se. Přikývla jsem. Jack bez problémů vylezl nahoru. O krok jsem ustoupila a založila si ruce na hrudi.
"Musel jsem si s tebou promluvit." začal Jack. "Chci aby jsi věděla, že jestli miluješ Davida, tak buď s ním. Protože já tě miluju tak moc, že tě nechám jít."
"Jacku-" zašeptala jsem.
"Ellie, nemusíš se omlouvat chápu to." zakroutil hlavou. "Jeho miluješ víc." sklopil pohled. "A-"
"Můžeš sklapnout!" vykřikla jsem. Jack se na mě nechápavě koukl. "Přiznávám se, že do teď jsem nevěděla, co ke komu cítím, ale teď jsem si to uvědomila. Miluju tebe, Jacku. Vždycky to budeš jenom ty."
Omlouvám se těm, kteří chtěli Dellie :// :)) Ale myslím, si že Ellie patří k Jackovi :))
