Katarina (POZASTAVENO)

Druhá kapitola

Na hostině sedím mezi svým otcem a Adrianem. Celou dobu vedeme s  Adrianem zdvořilostní  konverzaci. Ptal se mě na dětství, na moje záliby a na spoustu dalších detailů z mého života. Na oplátku jsem se zas na různé věci vyptávala já jeho. 

Byla by to vlastně velice příjemná konverzace, kdyby mě celou dobu nepálil pohled, který na mě přes stůl upíral Jack. Po dvou hodinách úspěšného předstírání, že jsem si toho nevšimla, jsem se konečně odvážila na něj podívat. Na tváři se mu objeví úsměv.

"Konečně ses odvážila na mě podívat?" ušklíbne se.

"Co prosím?" rychle zkontroluju Adriana, ale ten se už baví s hostem po jeho levici. Pak se vrátím pohledem na Jacka.

"Celou dobu ses snažila mě ignorovat." Znovu mne překvapí jeho neformálnost a lehkost, se kterou se mnou mluví. Jako kdybychom se vůbec neodloučili, jako kdyby mezi naším posledním setkáním neuběhlo dvanáct let.

"To nedělám," snažím se to popřít.

"A myslím, že by bylo více vhodné, kdybyste mi vykal." Má co dělat,  aby se nerozesmál.

"Ale no tak, jako malí jsme spolu trávili každý den."

"Ano, ale to už je opravdu dávno a spousta věcí se od té doby změnila."

"To ano. Vyrostla jsi," opět mě projede tím svým zvláštním pohledem a na tváři se mu objeví jemný úsměv.

"Jsi vážně.... krásná," řekne a svýma tmavýma očima se vpije do těch mých. To mi sebere všechna slova z úst. Párkrát otevřu pusu, ale nic ze mě nevyjde. Do tváří se mi nalije krev a já se radši otočím na svého otce.

"Katarino, nechtěla byste si zatančit?" ozve se mi u ucha Adrian.

"Ale jistě," usměji se na něj. Podá mi  ruku a já do ni vklouznu svou. Dovede mne do středu sálu a začneme tancovat. Všichni se na nás dívají. Jsem nervózní, ale Adrian mě konejšivě pohladí po zádech. Trochu se uklidním. Cítím se s ním podivně v bezpečí.

Tančíme spolu a je to příjemné. Občas prohodíme pár slov, ale v podstatě se na sebe jen usmíváme a necháme se unášet hudbou.

"Bratře? Mohl bych si zatancovat s tvojí snoubenkou?" ozve se vedle nás po druhém tanci.

"Jistě, bratře, stejně bychom neměli tancovat více než dva tance za sebou. Aby náhodou nevznikly klepy." Adrian se mi ukloní a nechá mě s Jackem samotnou. 

Jack mě vezme za pas a přitáhne si mě k sobě. Jednu ruku mu položím na rameno a druhou vložím do jeho ruky. Přitáhne si mě ještě blíž. Ovane mě jeho vůně a v tu chvíli mi přejede mravenčení po celém těle.

Díky jeho  blízkosti se mi svírá žaludek, proto se ji snažím ignorovat. Začínám se trochu uklidňovat, ale v tu chvíli mi přejede prsty po odhalených zádech. Na tom místě mi naskáče husí kůže.

"Proč se chováš tak odtažitě? Byli jsme si dřív hodně blízcí, neříkej, že jsi už zapomněla." Věnuji mu přísný pohled.

"Nechovám se k Vám odtažitě, chovám se pouze tak, jak se sluší."

"Jak myslíte, Katarino." v jeho hlase bylo slyšet lehké podráždění. Přitáhne si mě ještě blíž k sobě a  mne ovane jeho dokonalá vůně. Rozhlédnu se po  sálu a zjistím, že nás otec i Adria pozorují. V tuto chvíli mi dojde, že už takhle dál nemůžeme pokračovat.

"Myslím, že pro dnešek už bylo tance dost. Omluvte mne, jsem unavená. Půjdu si lehnout" otočím se k odchodu. On mne ale chytí za ruku a přitáhne  si mě k sobě.

"Sladké sny." zašeptá mi rychle do ucha a hned na to se odtáhne.

Poté se omluvím hostům, že jsem unavená a půjdu si lehnout. Rozloučím se s matkou i otcem a nakonec ještě s Adrianem. Mé dvorní dámy se chtějí zvednout a odejít jako můj doprovod, ale pro  dnešek už jim dám volno a sama se odeberu do svých komnat. Vyklouznu ze šatů a zalezu si do postele.

Před usnutím si znovu promítám události dnešního dne. Adrian je  velice milý a přátelský. Určitě bude velice dobrý král i manžel. Na druhou stranu, z Jacka se cítím poněkud zmatená. Z celé té jeho neformálnosti a to jak se moje srdce rozbuší jen z jeho úsměvu, to jak moje tělo reaguje na jeho doteky a jeho hlas. Nevím, co to všechno znamená. Nikdy předtím jsem nic podobného nezažila.