Katarina (POZASTAVENO)

První kapitola

Stojím uprostřed své komnaty a čekám, až mě služky obléknou. Jsem nervózní. Dnes přijede můj snoubenec Adrian. Přes dvanáct let jsem ho neviděla. Co když se mu nebudu líbit? Co když si nebudeme mít co říct? Takové a jiné podobné otázky mi lítají hlavou od té doby, co jsem se dozvěděla, že přijede. Teda on a jeho bratr Jack, který mu jde za svědka. 

Moc si na ně nepamatuji, ale vím, že jsme si s Jackem docela rozuměli a dělali si z jeho bratra srandu. To už je ale opravdu dávno. Za dva týdny se stanu Adrianovou ženou a můj život se kompletně změní. 

Konečně mne služky doobléknou a upraví mi vlasy. Už se mohu podívat do zrcadla. Vydechnu úžasem. Ty šaty jsou opravdu nádherné a mně dokonale sedí. Aby taky ne. Švadleny na nich pracovali skoro půl roku. Jak říkal můj otec, dnes musím vypadat perfektně.

Stojím na nádvoří s celou svojí rodinou a prakticky veškerým personálem a vyčkáváme na příjezd princů. Do nádvoří nejdříve vjíždí stráže. Ty se rozjedou do stran a konečně se objevuje princ Adrian. Páni, není možné, že z toho malého usopleného kluka vyrost takový pohledný muž. Z jeho modrých očí září přátelskost a milost.

Pak se za ním ale objeví někdo zcela jiný. Probodne mě sebevědomý pohled tmavě hnědých očí. Ten pohled je tak intenzivní, až mi to skoro vyrazí dech. Na jeho krásné ostře řezané tváři porostlé lehkým strništěm se objeví dechberoucí, lehce arogantní úsměv.

Je oblečen jinak než jeho bratr. Adrian je oblečen více honosněji, ale Jack spíše jednoduše, ale přesto elegantně. A co víc, jeho šaty barevně ladí k těm mým.

Co mne ale šokovalo nejvíce, byl fakt, že jsem jeho tvář znala. Nebyla mi jen povědomá proto, že jsme spolu vyrůstali, ale proto, že jsem ho už potkala. Před dvěma lety na plese. Tenkrát jsem ovšem nevěděla, že je to on.

"Katarino?" ozve se mi kousek od ucha otcův hlas. Překvapeně se na něj otočím. Úplně jsem zapomněla na okolní svět.

"Ano otče?" položím mu otázku.  On jen kývne hlavou na znamení, abych se koukla přímo před sebe. Otočím se a vidím, že ke mně kráčí Adrian. Vřele se usmívá. Nejdříve se pozdraví s mým otcem, poté s mojí matkou a nakonec se postaví přede mě.

"Princezno Katarino," ukloní se.

"Princi Adriane," udělám pukrle. Mile se usměje a pokračuje k dalším členům naší rodiny.

"Dovolte, abych vám představil svého bratra Jacka," ukáže na něj a poodstoupí. Jack udělá stejné kolečko jako předtím jeho bratr. Když se zastaví u mě, ukloní se, vezme mou ruku a jemně ji políbí. Při tom doteku mě zamrazí po celém těle.

"Katarino, rád tě zase vidím," jeho neformální oslovení mne zaskočí, ale zdá se, že si toho nikdo nevšiml.

"Neuvěřitelně ti to sluší," sjede mě pohledem. Díky tomu mi zrudnou tváře.  

"Také Vás ráda opět vidím, princi Jacku," vykoktám. I  jemu udělám pukrle. Ještě jednou se mi zadívá do očí, usměje se a pokračuje dál. Zhluboka se nadechnu a pokračuji ve zdvořilých pozdravech s novými hosty. Poté se přesouváme do velké síně ke slavnostní večeři.