Sny, Rozhodnutí, Láska & Přátelství ✔️

10. EMILIEN

Bylo to jako šíp, který mě zasáhl přímo do srdce. Bylo to jako kdyby mi někdo dal pěstí do žaludku. Když jsem se to dozvěděl, měl jsem pocit jako by mi vynechalo srdce.

Holka mých snů teď chodí s Bjoentegaardem. Ale chápu to. Já se nikdy k ničemu neměl. Řekl jsem jí maximálně ahoj, pokud se nepočítá při flašce.

Ale já jsem do něj vážně blázen. Když mi tu novinku sdělil při obědě můj nejlepší kamarád a spolubydlící Quentin, skoro jsem se udusil mrkví.

Teď sedím na posteli, Quentin poslouchá hudbu do sluchátek a čte si. Já si v hlavě dělám seznam věcí, co jsem udělal špatně s Ingrid. Všechno. Kromě našeho seznámení, kdy jsem jí řekl:

,,Ahoj. Já jsem Emilien. Ty jsi Ingrid, že?"

Takže tak. To byly jediné věty, které byly v pOhOdĚ. Takhle člověk dopadne, když nic nedělá. Zůstane sám.

Quentin si mé zamyšlenosti všimne a sedne si na mojí postel.

,,Co se děje?"

,,Ale nic Quentine."

,,No to těžko. Vypadáš jako hromádka neštěstí."

,,Hmmm."

,,Co se děje? Mě to můžeš říct. Nikomu to neřeknu."

,,Chci spát."

,,Fajn. A nebuď hned nabručnej."

Odejde do své postele a zhasne svou lampičku. Po pokoji se rozlehne tma, ale já stejně nemůžu spát. Na to mám moc zaměstnaný mozek a taky žaludek plný mrkve. (Poznámka autorky: Doufám, že má mrkev rád, teda v této knize už ji asi nikdy nepozře, když se jí skoro udusil..... Ale to je teď všem asi jedno, jestli bude Emilien v této knize ještě někdy jist mrkev, nebo jí nahradí za okurku nebo brokolici... Nemístná otázka, máte rádi brokolici?)

Nemůžu usnout a podaří se mi to až někdy po třetí ranní, když už nesleduju čas. Musíme se vbudit už v sedm, abychom do večera byli v Hochfilzenu. Pojedeme autem a pak trajektem, ze kterých díkybohu nikdo z týmu nemá hrůzu. Kdo by taky chtěl jezdit přes Rusko a Pobaltí? Je to přece jen obří kolika. Jednou jsme tam jeli, kvůli výluky a řeknu vám, kodrcat se tam přes tolik kontrol a ještě se zbraněmi není zrovna příjemné. Hlavně když se člověku dělá špatně v autě (není to můj případ, ale Simona Desthieuxe,který se tenkrát pozvracel na Martinovy kalhoty).

Bohužel jsme si s Quentinem včera nezabalili a jako vždy to nechali na poslední chvíli, takže mě vzbudil v šest, spal jsem nějaké tři hodiny, takže jsem pořádně unavený. Třeba se aspoň v autě vyspím.

---

No samozřejmě ze se nevyspím! Fabien se Simonem postižené nějaký Rock, nebo velmi hlasitý POP, takže si klidu neužiju a nemůžou mě zžírat myšlenky na Ingrid, který mám, když mozek nic nezaměstnává, plnou hlavu.

V Hochfilzenu se dozvím, že nebudu s Quentinem. no to je skvělé! Vážně jsme z toho odvázaný. Quentin mě zná a ví, že mě v takovém rozpoložení nemá otravovat.

Otrávené dojdu do pokoje a ani se nevybaluji. Nemá to cenu, když ti jedeme jen týden. Do pokoje vejde Quentin.

,,Vyměnil jsem to s E. Claudem!"

,,Super."

Asi jsem to řekl ne moc nadšeně protože okamžitě řekne:

,,Já se snažím a ty jsi tak hnusný?"

,,Ne já jsem rád. Já."

,,Mám blbý den."

,,Ano. S kým máme hotel?"

,,S Rusy a Nory."

,,No super."

Bylo slyšet z recepce, že přišla další reprezentace a vzhledem k tomu, že mluvili ručky, usoudili jsme, že to jsou Rusové.

,,S nimi tu bude zábava jak s zastřelenou zorilou," řeknu.

,,Fajn. Napíši Johannesovi, ať si pohnou, že je tu nuda."

Vytáhne mobil a něco tam naťuká.

,,Ukaž," řeknu a vezmu si mobil. Přečti textovku:

Pohněte si! S Rusy je tu sranda jak se zastřelenou zorilou.

,,Hele to je můj výraz!"

,,Je ale originální."

,,No tak díky."

Scénu si na postel.

,,Co je hromádko neštěstí?"

,,Pamatuješ, jak jsem tu před třemi roky řekl, že jsem zamilovanej do Ingrid?"

,,Jo. Počkat, jsi do ní stále zabouchlej?"

,,Ano. A ještě víc než předtím."

,,Tak proto jsou se skoro zadusil mrkví, když jsem to řekl?"

,,Ano. Nevím, jestli budu ještě někdy jíst mrkev....."

,,A proč jsi to Ingrid nikdy neřekl?"

,,Protože jsem se bál."

,,Víš že takhle to dopadnout muselo?"

,,Jo."

,,Něco podnikneme. Nevím sice ještě co, ale něco vymyslím."

,,Díky. Jsi fakt kámoš. Jak jsem tuto jen oplatím?"

,,Jak asi? Nebudeš na mě nabručnej!"

,,OK, slibuju ti to."

,,Fajn."

Z haly se ozval jekot, což označovalo příchod Norské reprezentace. Jednoznačně. S Quentinem jsme vyskočili a rozhodli jsme se jim udělat improvizovaný uvítací výbor.

Ahoj. Tady už asi nebudu co psát, ta vsuvka o mrkvi určitě všem stačila 😅