Yoongimu se pochvaly od táty nedostalo.
Jak nečekané.
Všichni ostatního ho za výhru skoro až uctívali.
A táta ho jen ignoroval.
Yoongi nevěděl, co z toho ho štve víc.
A tak udělal to, co dělá vždy.
Odešel.
Odešel pryč od svých problémů.
To je totiž to nejjednodušší.
Sice se těch problémů nezbavíš.
Ale nemusíš je v ten moment řešit.
Vyrazil ven.
Dýchat vzduch, kterého se mu doma nedostávalo.
A jen šel kam ho nohy vedly.
Přímo za nosem.
Osudu vstříc.
Do malé kavárny.
Protože kafe měl doma zakázané.
A on opravdu neměl rád zákazy.
A tak tam šel.
Možná natruc rodině.
Možná napříč osudu.
Protože jakmile vkročil do kavárny.
Věděl přesně proč zrovna sem ho to vedlo.
Sedl si ke stolu a pozoroval chlapce, se kterým jen o den dřív sdílel ticho.
Narozdíl od včerejška, se ale dnes usmíval a zářil jako sluníčko.
Yoongi málem oslepl jenom při pohledu na něj.
Naprosto to nechápal.
Nechápal proč zrovna on.
Co na něm bylo tak zajímavého.
A tak tam seděl dál, odhodlaný to zjistit.
***
:)
