Obsessed by Weasleys

I.

1. ročník

-Pohled Zoyi-

Shrnu to nějak rychle, psal se rok 1995, já a můj nejlepší kamarád Benjamin jsme téhož roku v září nastupovali na školu Čar a Kouzel v Bradavicích.

A jelikož naše životy se protínají už nějakou chvíli, nešli jsme tam jako sobě cizí, ale jako moc dobří, staří známí.

,,Mami! Opravdu mám všechno? Co hůlka?'' Křiklo mé stresující se, jedenácti leté já na mou milovanou matku.

,,V ruce drahoušku'' uculila se a já si tenkrát uvědomila, že ji pevně svírám v pěsti.

Můj nevlastní bratr Benji, seděl tiše na sedadle u okna, přímo proti mne, jeho již oblečený černý hábit na něm visel jako pytel a rukávy mu neseděly se začátkem a koncem jeho rukou, jeho černé, rovné vlasy, rozdováděné větrem, který v ten den foukal mu seděly na hlavě, jako rodina havranů, jeho zlatavé oči mu nervozitou ze spousty lidí těkaly na mě, na jeho otce a zpátky. V rukou si mnul jeho náhrdelník s pentaklem.

,,Hele, to zvládneme.'' potichu jsem si sedla, ale já sama tomu nevěřila.

Naposledy jsme zamávali našim rodičům a poté nám zmizeli z dohledu, pravděpodobně se přemístili.

Má matka pracovala na ministerstvu kouzel v oddělení nepatřičného užívání kouzel, Benjiho otec pracoval v ústředně pro výmaz paměti.

Když jsme byli na místě, obrovský chlápek zarostlý vousem, co měl vlasy až do půlky zad, nás zavedl k loďkám, kterými jsme se dostali k hradu, chvíli jsme stáli před Velkou síní a poté jsme se dostali dovnitř.

Zde nás okukovali již víceletí studenti školy, mezi kterými jsem zahlédla dvě zrzavé hlavy, sjela jsem k nim pohledem a můj mozek se nad tím obrazem, který jsem viděla pozastavil, ti dva byli až k nerozeznání, jak moc se jeden tomu druhému podobali.

,,Až přečtu vaše jméno, vystoupíte z řady a sednete si sem, tady Vám dám na hlavu Moudrý klobouk, ten Vás zařadí do Vaší koleje, ve které budete po zbytek Vašeho pobytu v Bradavicích'' Prohlédla si nás zdejší profesorka, její jméno mi bylo zatím neznámé.

,,Aurora Higgins'' řekla a ustoupila od židle.

Dívka nervózně předkročila před nás a usedla na židli, po chvíli moudrý klobouk zvolal:

,,Havraspár!'' a od stolu vlevo se ozval nadšený rachot, dívka seskočila ze židle a rozeběhla se tím směrem.

Šlo ještě pár děvčat a poté z úst ženy vyšlo jméno:

,,Benjamin Noxclar'' stiskla rty, Benji nejistě vystoupil z místa vedle mě a také usedl na židli, po chvíli napínání moudrý klobouk vykřikl:

,,Zmijozel!'' Srdce mi v tu chvíli vynechalo pár úderů, ale Benji přešel s úšklebkem ke stolu po naší levici.

Poté šli další ještě nezařazení žáci a jako poslední jsem byla předvolána já, vystoupila jsem z řady, která tam však už dávno nebyla.

Usedla jsem na židli, která byla ve skutečnosti ještě tvrdší, než se zdálo.

Úplně jsem cítila, jak mi Moudrý klobouk šmátrá po všech koutech mého mozku.

Velkou síň napjalo neskutečné napětí, které bylo až hmatatelné.

A po chvíli ticha, která se zdála, jakoby trvala dobrých třicet minut se klóbrc rozkřikl naposledy:

,,Nebelvír!'' Stůl, který byl tentokrát po mé levici začal tleskat, moc dlouho mu to ale nevydrželo, jelikož byli hladoví a také se všichni zajímali o Harryho Pottera, který seděl naproti mne.

Hlavou mi létalo tisíce myšlenek, proč je Benji ve zmijozelu? Proč ho to vůbec nešokovalo?

Když jsem se ale otočila ke Zmijozelskému stolu, Benji zamlkle seděl a díval se do plného kalíšku dýňové šťávy.

***

Den v Bradavicích začíná snídaní ve Velké síni. Studenti sedí u stolu své koleje, kde mohou jíst a socializovat se, případně dodělávat domácí úkoly. Ředitel či ředitelka jí spolu s ostatními profesory u stolu pro profesory na konci síně. Během snídaně nosí sovy studentům poštu, převážně sestávající z výtisků Denního věštce a dopisů nebo balíčků od rodičů. V devět hodin hlásí zvonek začátek první hodiny.

Dopoledne jsou dvě dlouhé hodiny s krátkou přestávkou mezi nimi, aby se žáci dostali do učeben. Po obědě hodiny pokračují od 13 hodin a odpoledne je před dalšími hodinami opět přestávka. Hodiny trvají přibližně 60 minut, občasné dvojité hodiny trvají 120 minut. Vyučování končí kolem 17 hodin. Žáci prvního ročníku mívají v pátek odpoledne volno, studenti šestého a sedmého ročníku mají několik volných hodin během týdne. Večeře je podávána opět ve Velké síni a po ní by se měli studenti vrátit do společenských místností svých kolejí. Hodiny astronomie probíhají pozdě v noci na Astronomické věži.

Všechny čtyři koleje mají tajné vchody, obecně známé jen členům koleje a ke vstupu je zapotřebí znát heslo (Nebelvír, Zmijozel), uhádnout hádanku (Havraspár) nebo provést rituál (Mrzimor). Uvnitř je společenská místnost s křesly a sedačkami na odpočinek a stoly na psaní úloh a učení se. Nachází se zde také krb, kolem kterého mohou studenti posedávat a relaxovat. Ve společenských místnostech a na dalších strategických místech na hradě visí nástěnky na důležitá oznámení.

Ze společenské místnosti mohou přejít studenti do své ložnice, ve které přespávají po celý rok. Dívčí ložnice je očarována tak, aby do ní nemohli vstupovat chlapci (ovšem dívky mohou vstupovat do chlapecké ložnice). Každý žák má velkou postel s nebesy s povlečením a závěsy v barvách koleje. Vedle každé postele stojí noční stolek a v každé ložnici je také trvale džbán s vodou a sklenice.