Obsessed by Weasleys

VII.

-pohled Benjamina-

Všiml jsem si, že má sestra odbočila směrem k její kamarádce. Nelenil jsem a rozešel se směrem k Ronovi, Harrymu a Hermioně, i přesto, že Harryho a Hermionu moc nemusím.
„Hey!" Došel jsem k němu a pozdravil ho.
„Oh, ahoj!" Usmál se lehce.
„Jaká byla cesta? I když ji absolvuješ už čtrvtým rokem." Zeptal jsem se a společně jsme se vydali směrem ke kočárům.
Mluvili jsme o všem, o našich zájmech, jaké učitele máme a nemáme rádi, jaké předměty jsou naše oblíbené a naopak, ale tomu co se stalo při pobytu v Doupěti jsme se oba obloukem vyhýbali. Nevěděl jsem proč, nebylo to nic zas až tak hrozného a rozumu jsme oba měli natolik, aby jsme se o tom dokázali pobavit jako normální lidé na úrovni. Ale přesto z nás ohledně konce prázdnin nevyšlo jediné slůvko, a byl jsem rád. Kdyby totiž řekl jen jednu zmínku o tom, jak nás George s mou sestrou našli, nevím, jak bych přesně zareagoval.
Po chvilce jsme zastavili před Bradavickým hradem a zamířili do Velké Síně. Ron si sedl k Harrymu a Hermioně a já si sedl blízko Zoyi. Kupodivu ani jedno z dvojčat nesedělo na jejich obvyklém místě, ale seděli skoro až nebezpečně blízko Zoyi, takovým způsobem, že jsem
Odmítal jsem číst jejich myšlenky a skoro jsem s tím až bojoval.

V tu chvíli si na stupínek vystoupil Brumbál a začal jeho řeč.

„Chci vám říct jen jednu větu," prohlásil a jeho hluboký hlas se rozezněl po celé síni.

„Dejte si do nosu." dodal a znovu si usedl zpět na své místo.

A tak se před námi jako vždy objevila spousta jídla, žáci škol, kteří dorazili chvíli před zahájením řazení prváků do jejich kolejí, se rozhlíželi kolem a od každého pokrmu si nabrali menší porci. Já jen civěl do prázdného talíře a po locích upíjel dýňovou šťávu. Zoya se vybavovala s dvojčaty a já se poprvé za dlouhou dobu cítil sám, než si ale vedle mne někdo usedl. Otočil jsem za osobou pohled a k mému štěstí tam neseděl nikdo jiný, než Zoya.

,,Promiň, Fred s Georgem mne ''otravovali'' a až teď mi dali pokoj.'' omluvila se plná sarkasmu a já přikývl.

,,Řekl bych, že ti to moc nevadilo, že?'' usmál jsem se a ona do mne lehce strčila.

,,Nech toho, víš že s nikým netrávím čas radši než s tebou.'' dodala a já přikývl na souhlas.

Na stole ještě nějakou chvíli leželo jídlo a všichni se věnovali jen jemu.

Albus Brumbál se znovu postavil. Brebentění, jež do té chvíle naplňovalo síň, téměř okamžitě ustalo, bylo slyšet jen skučení větru a hlomoz deště.

„Nuže!" řekl Brumbál a na všechny se usmál. „Teď, když jsme se dosyta najedli a napili, musím vás ještě jednou požádat o pozornost, abych vám oznámil několik věcí.
Školník pan Filch mne požádal, abych vám sdělil, že do seznamu předmětů, které jsou na hradě zakázány, byla letos navíc zařazena ječivá joja, hryzavá házedla a bezcitné bumerangy. Pokud vím, úplný seznam nyní obsahuje přibližně čtyři sta třicet sedm položek, a pokud by si ho někdo chtěl přečíst, lze do něj nahlédnout v kanceláři pana Filche."
V koutcích úst mu při těch slovech zacukalo.

„Tak jako každý rok bych vám chtěl připomenout," pokračoval, „že do lesa na školních pozemcích je studentům vstup zakázán, právě tak jako do vesnice Prasinky, a to všem až do třetího ročníku. Musím vám rovněž s politováním oznámit, že školní pohár ve famfrpálu se v tomto školním roce neuskuteční." dodal a v Zoye cuklo.

,,Cožeto?'' během chvíle vedle ní znovu seděli Fred s Georgem.

,,Slyšel jsem správně?'' dotázal se jí George a ona lehce přikývla.