Obsessed by Weasleys

VI. 1/2

-Pohled Zoyi-

Když jsme z nebe dopadli na tvrdou zem, uvědomila jsem si, že jsme přistáli kousek od domu Weasleyů.

,,Konečně zase vidím doupě!'' vydechl nadšeně George a pomohl mi se sebrat ze země, já napřáhla ruku po Benjim a ten se s mou pomocí také vyškrábal na nohy.

,,Co řekneme rodičům? Měli jsme na ně v táboře počkat, mamka bude šílet.'' uvědomila jsem si, když už jsem byla v bezpečí.

,,Zachráníš si radši život, ale riskneš mamky naštvání, nebo umřeš aby mamka nezuřila?'' rýpl do mě s vážností Fred.

,,Co když nikdo neumřel a mamka teď bude mít starost, jen protože jsme zpanikařili?'' odvětila jsem a promnula si oči.

,,Hele, kdyžtak po taťkovi vyřídíme, že jste v pořádku, hlavní je, že vám opravdu nic není.'' usmál se George a já přikývla.

,,No dobře..'' pořád nejistě jsem pokračovala v cestě.

Ještě než jsme ke dveřím doupěte vůbec došli, rozrazila je menší, také zrzavá žena.

,,Ginny! Frede! Georgi!'' rozpřáhla ruce malá dáma.

,,Mami!'' vykřikla Ginny a vpadla ji do náruče.

,,Ah, vy musíte být Benjamin a Zoya, že ano? Pojďte dál, honem.'' Uvítala nás, ani já, ani Benji jsme netušili, jak a proč ví kdo jsme, ale i přesto jsme následovali dvojčata hlouběji do domu.

,,Promiňte, ale jak víte kdo jsme?'' Nedalo mi to a musela jsem se zeptat, žena se jen podívala na George a ten záporně zakýval hlavou.

,,Víte, z ministerstva mi už dali vědět, že jste s mými dětmi cestovali přenášedlem, vaši rodiče vás podle popisu poznali, ale nebojte, zítra tu máte kufry, na ministerstvu teď bude rušno, takže zůstanete tady, vše je zařízené, nemáte hlad? Pojďte, dám vám něco k snědku.'' shrnula velmi rychle a já její nabídku k jídlu odmítla, můj žaludek se převracel a já tak neměla chuť vůbec na nic, George s Fredem také odmítli a mému bratrovi tak nezbylo nic jiného, než odmítnout také.

,,Dobrá tedy, u Rona je ještě jedno volné místo, potom už jedině u Freda a George. Kdo kde budete spát si vyřešte sami'' řekla po chvilce ticha a sladce se usmála. My se na sebe s Benjim podívali a měli jsme jasno. Když nás kluci vedli nahoru po schodech, několikrát jsem si oddychla, že rodiče ví, kde jsme a že jsme v pořádku.

,,Takže.. kde budete spát?'' Prolomil ticho George a Fred nastražil uši.

,,Já půjdu k Ronovi, pokud proti tomu nikdo nic nemá.'' řekl rozhodnutý Benji a George okamžitě přikývl.

,,Takže ty spíš u nás.'' oznámil mi George něco, co já věděla už od doby, kdy to Molly - jejich matka - vyslovila.

,,Přesně tak.'' přikývla jsem.

,,Hele, mám nápad.'' Řekla jsem.

,,Posloucháme.'' odvětil zvědavě Fred.

,,Co kdyby jsme si zahráli pravda nebo úkol?'' vyslovila jsem můj docela dětinský nápad.

,,Prav- co?'' zakřenil se nechápavě George.

,,Pravda nebo úkol, mudlovská hra, která závisí na tom, že řekneš něčí jméno a ten si vybere, jestli chce pravdu nebo úkol, hraju taky!'' úplně od nikud se na místě objevila Hermiona, která dorazila chvíli před námi i s Ronem, Percym a Harrym.