Obsessed by Weasleys

II.

2. ročník

-Pohled Benjamina-

Ráno, 2. září, jsem seděl ve Velké síni, přede mnou na talíři ležela skoro dojedená omeleta se slaninou a vedle talíře byl položen kalíšek s čajem.

Nacpal jsem do sebe poslední sousto a chtě - nechtě jsem se vydal na vyučování, naše první hodina druhého ročníku byla hodina létání s madam Hoochovou, je do famfrpálu a čehokoliv, co se týká košťat úplný blázen.

Mě tato posedlost úplně tak nezasáhla, za to lektvary, v těch jsem se opravdu vyžíval.

Po odpoledních hodinách jsem poprvé zamířil do knihovny, ne protože bych si šel něco přečíst, ale protože má nevlastní sestra Zoya zde dodělávala domácí úkol do Obrany proti černé magii.

,,Ahoj Benji, tak co, jak se ti tu zatím líbí?'' tiše šeptla směrem ke mně

,,Ahoj, úplně pecka to není, tolik nafrněných lidí s nosem ohnutým nahoru jsem ještě nikdy nezažil. A Draco? To je pablb první ligy, pořád by jen mluvil o svém otci, jako by se na něj snad někdo ptal. Můj otec tohle, můj otec tamto.'' Zaťal jsem ruku v pěst, ale moc se mi nepodařilo udržet můj hlas na úrovni šepotu a proto byla za mými zády a v pozoru madam Pinceová.

Skoro mě umlátila pohledem, ale po mé lehké omluvě odešla.

Chvíli jsem ještě Zo pozoroval, jak se topí v knížkách a poté jsem se vydal na další vyučování.

Po mé cestě jsem narazil na člověka, kterého nemám rád snad z celého srdce, Draco Malfoy s jeho dvěma kumpány se mi postavili do cesty.

,,Ale, kampak se ženeš Noxclare? Divím se, že tvého otce ještě nevyrazili z ministerstva, prý mu to tam moc nejde, za to můj otec-'' Nedořekl, protože jsem ho plný vzteku přerušil

,,Tvůj otec co? Je smrtijed a hraje na všechny strany, nebo co mi tu chceš vyprávět? Jak tvůj otec dostal povýšení od samotného Popletala, ale co už, ať mi řekneš cokoliv, nezajímá mě to, kdyby mě to totiž zajímalo, zeptám se, no nekoukej na mě tak tupě, nemusíš mi až tak dávat najevo, že toho v hlavě moc nemáš.'' nepřekvapen svou reakcí jsem se nadechl a čekal, zda mi k tomu něco poví.

,,Takže ty umíš mluvit? A i kdyby otec smrtijed byl, myslíš, že ti to tu budu povídat?'' ušklebil se, rudý zlostí.

,,Ano mluvím, ale neplýtvám slova na to, abych odpovídal na tvé přiblblé poznámky, bůhví, co bys mi toho totiž navykládal, a teď uhni, rád bych prošel.'' bez toho, abych čekal než se zmůže na slovo, prošel jsem kolem něj a vydal se na mojí oblíbenou hodinu lektvarů, i přesto, jak rozzuřený jsem byl, těšil jsem se.

Naštěstí máme lektvary s Nebelvírskými žáky, takže si nebudu muset sedat s nikým ze Zmijozelu a mohu si tak sednout společně se Zoyou.

Jakmile jsem vešel do učebny, šokovalo mě, že má Zoya už úkol z Obrany proti černé magii hotov a je tedy v učebně dříve než já, když jsem ji opustil teprve před pár minutami.

,,Jak jsi to stihla? Vždyť jsi ještě před asi šesti minutami seděla v knihovně?'' usedl jsem na místo vedle ní a ona pokrčila rameny.

,,Pár chodeb pod pozemkem školy, dobrá pomoc a jsi tu do půl minuty.'' usmála se a čekala, že mi to jako odpověď bude stačit.

,,Jak jsi o nich ale věděla?'' nenechal jsem se odbýt a ona tak byla nucena pokračovat.

,,Znáš ta zrzavá dvojčata? Freda a George z třetího ročníku?'' vydechla a já negativně zakýval hlavou.

,,To jsem si mohla myslet, někdy ti je ukážu. Stačí je chvíli pozorovat a zjistíš, kolik míst o kterých ani nevíš na téhle škole jsou.'' uculila se a já přikývl.

,,Jinak, dnes je ten konkurz na famfrpál, jdeš do toho se mnou?'' plná nadšení se usmála a já byl v šoku.

,,Ne, absolutně ne, se mnou v tomhle nepočítej. NE, prostě NE.'' zamrkal jsem a ona zklamaně přikývla.

,,Jasně, dobře, uh, jo, fajn.'' usmolila.

,,Promiň, rád bych, ale víš jak to mám s lidma.'' podíval jsem se jí do očí a ona přikývla.

,,Třído, poděkujte panu Noxclarovi a slečně Baneové, do zítra mi napíšete čtyři pergameny o tom, co používáme pro přípravu Kostirostu, do všech detailů.'' s kamenným výrazem opustil třídu.

***

I přesto, že jsem se sám famfrpálového konkurzu účastnit nechtěl, mou nevlastní sestru jsem aspoň přišel podpořit.

,,V Bradavicích jsou vždycky čtyři družstva podle jednotlivých kolejí ve škole. Tým se logicky obměňuje podle věkové struktury hráčů. V týmu může být jak student prvního ročníku, tak klidně i žák sedmého ročníku. Vysněný post student získá, pokud je místo volné, většinou právě takovýmhle konkurzem.'' začal Oliver Wood, kapitán Nebelvírského družstva.

A jelikož já neměl takové nadchnutí pro famfrpál, jen jsem pozoroval, jak se Zoye daří, její světle hnědé vlasy jí létaly vzduchem, zelené oči s nejistotou v nich pozorovaly vše kolem sebe, její křehká postava se až těžko držela koštěte tak, aby z něj nespadla a červený dres Nebelvírského týmu na ni visel.

Přesto získala místo v týmu, jakožto brankářka.

***

Zbytek roku probíhal normálně, nekonečně se opakující hodiny a nakonec výhra školního poháru, kterou již podruhé v řadě získal Nebelvír.