Obsessed by Weasleys

IV.

4. ročník

-Pohled Zoyi-

Blížil se konec prázdnin a my se dva týdny před začátkem školy vydali na Mistrovství Světa ve famfrpálu, jakožto milovnice famfrpálu samozřejmě fandím Kudleyským kanonýrům. Na Mistrovství se ale nachází Irský a Bulharský tým, kteří se pokusí vyhrát pohár a být tak Mistry Světa ve famfrpále.

,,Jakeu! Kdo si myslíš že vyhraje? Já mám za to, že Irsko, ale zase na jednu stranu Bulhaři mají Kruma, ale Irsko má opravdu dobré hráče, se skvělými taktikami.'' Dožadovala jsem se odpovědi od Benjiho otce a ten přikývl.

,,Ano, to máš pravdu, ale zase Bulhaři hrajou tvrdou hru'' přisvědčil a my pokračovali v cestě.

Po přenosu na jakési opuštěné vřesoviště, které bylo utopené v mlze, se před námi nevrle a unaveně ošívali dva kouzelníci. Jeden z nich držel v ruce velké, zlaté hodinky a druhý silný svitek pergamenu a brk, oba byli oblečeni jako mudlové, i když bylo vidět, že se v tom asi nevyznají, ale co já můžu soudit? My jsme nevypadali o nic lépe, já měla na hlavě kšiltovku, na nohou hnědé kraťase, na chodidlech jsem měla jakési sandále, ve kterých jsem měla nasazené ponožky, módní katastrofa jako vyšitá, aspoň to tílko vypadalo použitelně, možná protože bylo čistě bílé a nedalo se zkazit. Ale popravdě, Benji vypadal o tolik hůř, že já v naší rodině byla momentálně módní hvězda. Benjamin měl na nohou zelené tepláky, na chodidlech nasazené divné, modré pantofle a přes krk měl přetáhlou šedivou mikinu, on jako jediný na hlavě nic neměl. Jake, jeho otec, měl klasický, černý oblek a na hlavě měl černý cylindr. Maya, moje matka, na sobě měla světle růžové šaty a na hlavě klobouček se stejně růžovou květinou.

,,Dobrýtro, Basile'' Pozdravil Jake a podal mu píchlý fotbalový míč, který fungoval jako naše přenášedlo.

,,Nazdárek, Jakeu'' vydechl Basil vyčerpaně.

,,Ty tady nejsi služebně co? Závidím, že si to dokážeš zařídit, my tu trčíme už celou noc. Okamžik, hned ti najdu, ve kterém jste kempu...Noxclar...Noxclar...A tady!'' Zadíval se do pergamenu, který držel v ruce.

,,Takže, asi tak čtvrt míle pěšky tímhle směrem, první úsek, na který narazíte. Správce se jmenuje Roberts.'' dodal po chvilce.

,,Díky, Basile!'' přikývl Jake a my se tak vydali prázdným vřesovištěm. Asi po dvaceti minutách chůze se před námi vztyčil malý kamenný domek, vedle kterého spočívala brána, za kterou se tyčily stovky stanů, postaveny byly na rozlehlé louce, která se mírně zvedala k temnému lesu na obzoru v mlze ale nebyly úplně dobře vidět. Kolem pana Robertse to šlo docela hladce, na nic se nevyptával, a když viděl, že je Jake trochu ztracený v mudlovských penězích, ani to nijak nekomentoval, možná protože jsme ho s Benjim propalovali pohledem a Benji mu do hlavy vysílal určité vlny, které mu jakoby říkaly, co má a nemá dělat. Když jsme konečně vystoupali na samý konec lesa, všimli jsme si malé tabulky, která byla zaražená do země a nesla slovo ''Noxclar'' , jakmile jsem se rozhlédla po okolí, skoro jsem doufala, že se mi to jen zdá, na místě vedle nás byli dva stany, před kterými seděla celá rodina Weasleyů i s Harrym a Hermionou, žáky z brzy již čtvrtého ročníku, byli to moji spolužáci, mezi nimi nechyběl ani Fred a George. Skoro jsem až vyjekla zděšením, když mi došlo, co se minulý rok odehrálo.

,,Benji, podívej se vedle'' drkla jsem ho do loktu a on se pomalu otočil, když zřel to co já, spadla mu brada a jeho ruka mu nehybně spadla podél těla. Najednou úplně zapomněl, že pomáhá jeho otci stavět stan, a tak se brzy kovové tyčky i se stanem zřítily k zemi, Jake mu věnoval přísný pohled, ale pak se jen usmál.

,,Notak Benji, je to jen dívka, pomoc mi už s tím stanem, nebo nebudeme mít v čem spát.'' Když to Jake dořekl, vyprskli jsme s Benjim smíchy, když jsme se uklidnili, Benji se ke mne naklonil a tiše řekl:

,,Kdyby tak věděl, jaký nesmysl právě řekl'' Jak to ale dořekl, zase jsme vyprskli smíchy, musel nás slyšet snad celý tábor, protože se i rodiny pod námi otáčeli naším směrem. Weasleyovi to ale nijak neřešili, až na George, ten se podíval naším směrem a lehce se zamračil.

,,Dobře, už pomáhám!'' křikl pobaveně po tom, co ho Jake už asi po třetí okřikl.

Snad po sto letech jsme konečně dostavili stan a prolezli jsme dovnitř, dva pokoje, jeden pro rodiče, druhý pro nás, koupelna, kuchyň a kamna byla přesně na takovém místě, jako jsem si to z předchozích let pamatovala, někdy jsme jezdívali se stanem na různá kouzelnická setkání a většinou, jediný, kdo měl stan odpovídající mudlovskému popisu, jsme byli my, kupodivu na Mistrovství světa ve famfrpálu jsme jediní nebyli, i Weasleyovi měli stany, které vypadali podobně, jako stany mudlů.

***

,,Došli by jste prosím pro vodu?'' Prolomila po chvíli ticho moje matka, my jsme přikývli, popadli jsme každý jednu konev a vyrazili s plánem v ruce k vodovodnímu kohoutu, který byl na úplně druhé straně kempu.

,,Zo! Můžu s tebou na chvíli mluvit?'' trhla jsem sebou a když mi došlo, kdo na mě mluví, položila jsem opatrně konev na zem a otočila se.

,,Ahoj Georgi, no, jasně'' přitakala jsem a on o krok ustoupil, bylo to gesto abych s ním šla o pár kroků dál, ujistila jsem tedy Benjiho, že se hned vrátím a dala se s Georgem do řeči.

,,Chtěl jsem se omluvit, jak jsem se na konci roku choval a že jsem s tebou vlastně vůbec nepromluvil, já..'' odmlčel se a přemýšlel, jak zformulovat další větu.

,,Ne, to je v pořádku, já tě naprosto chápu, to nic není..'' přerušila jsem ho nejistě, i když mě to docela mrzelo.

Nic neřekl a vypadal, že se rozhoduje. Po chvilce hluchého ticha mne chytl za boční strany hlavy a vlepil mi rychlý polibek na čelo.

,,Není to v pořádku, nemáš co chápat. Teď už ale musím jít, čeká na mě Fred, ještě se uvidíme.'' Nervózně se usmál, zacouval a zmizel v davu kouzelníků.

,,Jsem tady, můžeme jít?'' Když jsem došla zpět, Benji se tvářil, jako by na mě čekal celou věčnost.