GAME WITH FIRE

•1•

Hawks:

Byl slunečný krásný podvečer, v centru města trhy v plném proudu. Celý den mám klid a pohodu, jen občas pomohu nějaké babičce s nákupem nebo dítěti, co zrovna spadlo. Lítal jsem nad městem a pozoroval lidi podemnou.
Zaslechl jsem radostný povyk kus opodál. Otočil jsem se a uviděl šťastné mávající fanoušky mým směrem. S úsměvem jsem letěl k nim a přistál mezi nimi. Jeden za druhým se za mnou hrnuli prosící o podpisy a fotografie se mnou. S ochotou jsem jim plnil přání.
Pár pubertálních hochů ke mně běželo a povalilo mladou dívku. Chytl jsem ji jedním křídlem těsně nad zemí a vyzdvihl ji před sebe.
Přikrčil jsem se k jednomu z hochů.

"Dávejte na slečny pozor, kluci "usmál jsem se na něj a rozcuchal mu vlasy
Všichni kývli a omluvili se.
Narovnal jsem se a podíval se na dívku. Ztuhlá mě sledovala s červenými tvářemi. Nahnul jsem se k ní a dal jí menší pusu na tvář. Celá zrudla a obejmula mě. Všechny fanynky naokolo začaly šílet.
Začal mi vyzvánět telefon a dívka mě pustila.

"Rád jsem vás všechny viděl "mile jsem řekl a vzlétl do vzduchu
Všichni mi mávali, zamával jsem jim nazpět a vytáhl si telefon z kapsy. Neznámé číslo. Zvedl jsem telefonát.

"Místo oblizování fanynek přijď do skladu "ozval se chladný hlas

"Co potřebuješ "povzdechl jsem si

"Prostě přijď "odbyl mě a típl hovor

Znechuceně jsem letěl na druhou stranu ostrova do opuštěného skladu, kde jsem se scházel s Dabim. Už mě ani nepřekvapuje, že ví, co dělám a kde jsem. Potom co mi nainstaloval odposlouchávací zařízení si přijdu jako ptáček v kleci. Pořád jenom vymýšlet jak předat informace hrdinům, je to unavující. Přistál jsem před skladem a vešel dovnitř. Zavřeli se za mnou dveře. Pootočil jsem hlavu za sebe.

"Dlouho jsme se neviděli "řekl, když mě obcházel s rukama v kapsách

"Mluv, co chceš "díval jsem se na něj vážně

"Tak si popovídej s kamarádem, ne? "zasmál se a sedl si na krabici
Znuděně jsem se na něj díval.

"Je s tebou nuda "povzdechl si a vstal

"S tím nic nenadělám "pokrčil jsem rameny

"Co nového v.. hrdinství "zdůraznil

"Nic. Stále se navyšují ochranný opatření a trénink další generace hrdinů. Jinak nic "odpověděl jsem

"Aha "šeptl a pohladil vnější stranu mého křídla
Nadzvedl jsem obočí.
Vytrhl mi jedno pírko.

"Au! To bolí, víš to? "zamručel jsem

"Teď už jo "prohlížel si mé pírko
Protočil jsem očima.
Dal si ho do kapsy a nasadil si kapuci.

"Jdeš se mnou "vyšel ven

"Kam? "šel jsem za ním

"Uvidíš "šel směrem k městu po lesní cestě

První kapitola je zde 💃💃
Budu vydávat podle toho jak budu mít čas a nápady. Budu ráda za hlasování a komentáře. Omlouvám se za případné chyby.