GAME WITH FIRE

•12•

Hawks:

Uběhl měsíc..
Za tu dobu jsem ho neviděl ani o něm nikde neslyšel. Ani žádný zločin nespáchal. Jakoby prostě zmizel.. Midoriya vypověděl, co se stalo a já všechno zamlčel. Hrdinové vnikli do jejich úkrytu, ale nebyla po nich ani stopa.. Trvalo mi dlouho než jsem se přenesl přes jeho "smrt". Teď vím, že je naživu a nemůžu mu být na blízku. Čím déle jsem od něj byl odloučen tím míň mě práce hrdiny bavila. Každý den to samý. Dvanáct hodin denně pomáháš prostým lidem, riskuješ život pro lidi, který ani neznáš, každej od tebe čeká to nejlepší, strašně moc lidí tě kritizuje, míníš se udřít několik let ve škole jen, aby si pak skákal jak ostatní pískají. Vždycky jsem si myslel, že je to úžasný, ale když jsem poznal druhou stranu něco se ve mně změnilo..

Byl pozdní večer a já seděl doma na gauči s plechovkou piva u televize. Venku prudce pršelo a sem tam se blýsklo. Silné kapky deště mi bušily do oken. Cítil jsem se jako tělo bez duše. Bez energie, bez motivace, bez nálady.
Začal mi pípat telefon. Povzdechl jsem si a podíval se, co to je. Poloha Endeavora a červené upozornění, ať se okamžitě dostavím. Protočil jsem očima a vstal. Ve zprávách v televizi se spustilo živé vysílání od novinářů z vrtulníku. Zamračil jsem se a vnímal na chvíli obrazovku. Modrý oheň jdoucí oproti Endeavorovi.
Hodil jsem na sebe rychle bundu a vylítl z bytu k nebi. Co nejrychleji jsem se snažil dostat na místo. V silné bouřce to bylo obzvlášť těžký.
Dolétl jsem k velkému mostu a ve vzduchu sledoval situaci. Spatřil jsem ho. Po tak dlouhý době jsem ho viděl. V amoku útočícího na jeho otce. Kousek od něj stála hořící dodávka ve které někdo byl. Přistál jsem u ní a vlezl dovnitř.

"Je to těžký jak kráva, co mám asi dělat?! "zakřičela Toga po Shigarakim snažící se odtáhnout nějakou krabici
Ztuhl jsem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Mám je zadržet? Mám jim pomoct?

"Prostě pohni. "čekal arogantně až to odtáhne

"Hawksi! "zapištěla, když si mě všimla

"Shhh "dal jsem si ukazováček před pusu na náznak, ať je ticho a vyslal pár silných peříček, aby jí pomohly odtáhnout krabici

"Vypadněte, ať vás nikdo nevidí "špitl jsem a vylétl ven
Shigaraki se pousmál a oba zmizeli z dohledu. Nechápu, co jsem to právě udělal. Něco mi říkalo, ať jim pomůžu.
Uvažoval jsem, jak od sebe dostanu ty dva.

Vyslal jsem pár peříček k Dabimu. Idkyž se spálila na popel a mě to příšerně bolelo, tak je zahlédl a zvedl pohled k nebi.
Naše oči se opět střetly. Rozbušilo se mi srdce a přejel mi mráz po zádech. Ztratil pozornost a jeho oheň slábnul. Endeavor ho dostal k zemi a hrubě popálil. Upadl do bezvědomí. Přilétl jsem k němu a vzal ho opatrně do náruče. Vzal mi ho a svázal velkými těžkými řetězy. Odfrkl jsem si. Něco mlel, ale já ho nevnímal. Pozoroval jsem Dabiho poraněnou tvář.
Přijela dodávka do které ho bezcitně hodili.

"Budu ho hlídat. "odsekl jsem a vlezl si k němu do dodávky

I přes pindy mě tam nechali a zavřeli zadní dveře. Sedl jsem si na zem. Položil jsem si jeho hlavu na klín a přikryl ho jedním křídlem. Cítil jsem teplo procházející mým tělem a zároveň chlad.
Když zastavili, tak jsem mu hlavu pomalu položil na zem a vstal. Otevřeli, chytli ho a táhli do zabezpečené místnosti. Následoval jsem je a sledoval průběh. Připoutali ho k jakési židli, idkyž byl těžce poraněný a odešli.
Je popálený, to ho tam takhle nechají? Pomáhat a chránit, jasně vy hrdinové. Tak moc mě to štvalo. Oni nejsou zlý, jak si všichni myslí. Začínám všechno chápat. Nejsou zločinci, protože by tací chtěli být. Viděli tu špatnou stránku hrdinství a postavili se tomu. Nechtějí žít ve stereotypu jaký je nastavený. Ke všem z nich se chovali jako k odpadu. Proč? Protože byli jiní a chcou žít život podle sebe a ne podle stupidních pravidel.
Toyo.. chci se smát, protože můžu, chci žít jak se mi zachce.