GAME WITH FIRE

•10•

Dabi:

"Toyo, jsi tu? "vběhl mi malý okřídlený Keigo do pokoje s plyšákem v podobě mého otce Endeavora
Ležel jsem zkroucený v klubíčku v posteli pokrytý modřinami a popáleniny.
"Hej Toyo! "zastřásl se mnou
"Nech mě bejt. "odstrčil jsem ho
"Jsi zraněný.. "špitl vystrašeně a někam běžel
Protočil jsem očima a ležel dál.
Přiběhl zpět a začal mi obvazovat popáleniny.
"Au! "cukl jsem rukou
"Bude to jen chvilka "usmál se jak andílek
Obvázal mi poraněná místa a sedl si ke mně na postel.
"Dík "zamručel jsem
Rošťácky se usmál a přišoupl se ke mně blíž. Hned jsem věděl, co chce. Zvedl jsem ukazováček a nechal vzplanout malý modrý plamínek. V obličeji se rozzářil a sledoval můj oheň. Jeho výraz mě donutil se usmát. Při pozorování jeho šťastného obličeje mě vyrušilo siknutí.
Díval se na svůj popálený prst.
"Pálí to hlupáku "vstal jsem a namočil hadřík
"Teď už to vím "fňukl
Povzdechl jsem si a přiložil mu studený vlhký hadřík k popálenému prstu.
"Proč si to dělal? "sedl jsem si vedle něj
"Chtěl jsem to zkusit "kuňkl tiše
Začal jsem se mu smát.
"Hej, nesměj se mi! "křikl po mně
Po chvíli to nevydržel a začal se smát taky. Jen tak jsme tam seděli a smáli se. Zapomněl jsem na všechny svoje problémy a jeho smích mě činil šťastnějším..

Vzpomínal jsem se zavřenýma očima na chvíle s ním. Cítil jsem se klidný a spokojený v jeho objetí. Po nahrání mého úmrtí mě neskutečně bolel pohled na to, jak roste a dospívá beze mně. Sral mě pohled na to, jak si chodí na kafíčka s mým otcem a kamarádíčkuje se s ním. Možná se Endeavor změnil, ale minulost nikdy neumírá. Ostatní na to nejspíš zapomněli, ale já mu to neodpustím. Chtěl ze mě něco, co jsem nechtěl být, kdežto Keigo mě bral takového jaký jsem byl. Malý zranitelný kluk, co byl uvnitř zlomený. Ikdyž jsem nebyl v náladě, tak nikdy neodešel a zlepšoval mi dny plné černoty a bolesti.

"Keigo.. "odtáhl jsem se od něj a chytl ho za ruce
Mlčel a sledoval, co chci udělat.

"Zůstaň s námi.. nemusíš nikomu ubližovat nebo tak, prostě tu jen buď. Nic jiného bych si nepřál. Vím, že to není to, co chceš, ale prosím.. pojď se zase smát, protože můžeme, chci zase vidět to světlo, které jsem díky tobě viděl v mým zasranym životě. "díval jsem se do jeho zlatých očí a usmíval se
Posmutněle si povzdechl a sklopil svůj pohled k zemi.