Hi》Johnmark [ ✔ ]

『3』

    ,, Vítej doma ! " zakřičel někdo, když jsem otevřel dveře od domu. To, že jsem se lekl vám určitě říkat nemusím.

,, A-ahoj ? " trochu jsem se zakoktal a očima sjel dvě osoby, které stáli přede mnou.

,, To jsou Haechan a Taeil. " šeptl mi do ucha, když procházel kolem mě.
,, A mě jako nepozdravíte ? " otázal se jich.

,, Ne. " řekl ten se stříbrnými vlasy. Možná je to taková šedivá, ale nejsem si moc jistý, protože v barvách se moc nevyznám.

,, Tsk. " Johnny začal hrát uraženého, ale na tvář mi měl pořád úsměv.
,, Kluci, představte se Markovi. " řekl jim a odešel nahoru i s taškami.

,, Marku ! " ozval se ten, který předtím odpověděl Johnnymu.
,, Já jsem Haechan, tvůj milovaný kamarád. " usmál se na mě.

,, Já jsem Taeil. " představil se ten druhý, nejmenší z nás všech. I když oproti Johnnymu jsme všichni malí.

,, Ahojte. " úsměv jsem oboum oplatil.
,, Hádám, že Johnny vám řekl, že jsem ztratil paměť. "

,, Ano, řekl. " oba přikývli.
,, Ale věřím, že si na nás brzy vzpomeneš. " pověděl Haechan s takovým nadšením, jak kdyby nešlo o žádnou velkou věc.

,, S tím jak se chováš. " začal Taeil.
,, Mark si to možná rozmyslí. " poznamenal.

,, Kušuj. " Haechan ho praštil do ramene, ale jenom jemně. Taeil si to ovšem vzal osobně a dělal jak moc ho to bolí.

Nevěděl jsem co dělat, a tak jsem se kolem nich proplížil a šel nahoru za Johnnym. Nahoře bylo bohužel moc dveří a já nevěděl, do které místnosti Johnny vešel.

,, Johnny ? " zavolal jsem jeho jméno a když jsem slyšel tlumené tady z dveří hned na pravo, vešel jsem dovnitř.

,, Copak ? " koukl na mě, ale hned se zase začal věnovat chystání postele.
,, Ti dva už tě omrzeli ? " otázal se.

,, Ne, to ne. " zakroutil jsem hlavou.
,, Jenom... Začali se hašteřit a já nevěděl co dělat, a tak jsem šel za tebou. " pověděl jsem mu takový menší příběh.

,, Ahá. " kývl.
,, Naprosto ti rozumím. " dodal a zasmál se.

,, Chceš s tím pomoct ? " zeptal jsem se ho, když mu nešlo dát prostěradlo na matraci.

,, Dobrý, zvládám to. " snažil se mě ujistil, ale já viděl jak moc mu to nejde, a tak jsem mu s tím pomohl.
,, Děkuji. " poděkoval mi a usmál se na mě.

,, Není vůbec zač. " úsměv jsem mu oplatil.
,, Oni tady budou spát kluci ? " narovnal jsem se.

,, Ne, proč se ptáš ? " nadzvedl obočí a dal na postel povlečený polštář a peřinu.

,, Protože chystáš postel v pokoji, ve kterém nic není. " poznamenal jsem a rozhlédl se po pokoji, ve kterém byla jedna skříň, stůl a televize.

,, Ehm... " Johnny se zasekl.
,, Tohle je tvůj pokoj. " prozradil.

,, Můj ? " nakrčil jsem obočí.

,, Ano. " přikývl.
,, Než jsi skončil v nemocnici, tak jsme začali předělávat tvůj pokoj, proto to vypadá teď takhle. "

,, A kde jsou mé věci ? "

,, U mě v pokoji. " odpověděl.
,, Dal jsem to k sobě, protože tam mám celkem dost místa a nechtěl jsem omezovat pokoj pro hosty, kdyby náhodou někdo přišel. " vysvětlil.

,, Jasné. " přikývl jsem.
,, Tak já ti pomůžu s těmi věcmi. "

,, Ne ne. " odmítl mou pomoc, zase.
,, Jdi se věnovat klukům, třeba si na ně vzpomeneš. "

Chvíli jsem Johnnyho jen pozoroval, ale nakonec jsem přikývl.

,, Fajn. " souhlasil jsem.
,, Ale kdyby jsi potřeboval pomoct, tak mi řekni. "

,, Neboj se. " usmál se na mě.

,, Něco mi říká, že bych měl. " oznámil jsem mu a odešel z pokoje. Ještě jsem slyšel, jak se Johnny nad mou poznámkou uchechtl.

Sešel jsem schody dolů a všiml si, že kluci jsou už vklidu a sedí na pohovce a nejspíš se dívají na televizi.

,, Tady jsi ! " jako první si mě všiml Haechan. Ten jeho pronikavý hlas, jak jen jsem ho mohl zapomenout ? Ale pořád si na něj nemohu vzpomenout.
,, Kam jsi nám odešel ? " zeptal se a přišel ke mně.

,, Šel jsem za Johnnym. " odpověděl jsem.

,, Užili jste si ? " zakmital obočím.

,, Haechane. " napomenul ho Taeil a stoupl z pohovky, tak jako před chvílí Haechan.
,, Jsou to přeci kamarádi. " připomenul mu.

,, Kdo říká, že nejsou kamarádi s výhodami ? " nadzvedl obočí.

,, Omlouvám se, že ruším. " vložil jsem se do jejich konverzace.
,, Ale s Johnnym jsem nespal, jen jsem mu pomohl nachystat postel. A jestli jsem s ním byl kamarád s výhodami, tak si to nepamatuji. "

,, Marku. " oslovil mě Taeil.
,, Haechan si dělá jen srandu. " dal mi ruku na rameno.

,, Oh. " kývl jsem.
,, Pardon. "

,, Neomlouvej se. " řekl Taeil.
,, Na to si brzy zvykneš. " podpořil mě úsměvem a já mu ho oplatil.

,, Nebo si vzpomeneš. " dodal Haechan, také s úsměvem.

,, A nebo. " zasmál jsem se.

,, Když už jsi tady, tak si můžeme dát dort, který jsme ti koupili na přivítanou. " řekl nadšeně Haechan a běžel do kuchyně.

,, Vy jste mi koupili dort ? " vykulil jsem oči.
,, To jste nemuseli. "

,, Ale ano. " Taeil mi dal ruku na záda a společně jsme šli do kuchyně.
,, Máš dort moc rád, a tak jsme to ho přinesli jako takový dárek. "

,, Mockrát děkuji. " poděkoval jsem jim a sedl si ke stolu, u kterého už byl Haechan a krájel dort.

,, Neděkuj a jez. " rozkázal mi Haechan a podal mi kus dortu na talířku i s vidličkou.

Já ho poslechl a začal jíst naprosto úžasný dort.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤

Zdravím ♡

Mark už se setkal se svými dalšími kamarády

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere