Hi》Johnmark [ ✔ ]

『1』『3』

    Mé mlčení o citech vycházelo celkem dobře, dokud jsem nezjistil jednu věc...

,, Já jsem těhotný ? " vykulil jsem na doktora před sebou oči.
,, Děláte si srandu ? " nevěřil jsem tomu.

Dneska jsem šel na kontrolu se svou amnestii a vzali mi krev, musel jsem jim dát i moč, aby mi mohli udělat různé testy a já se dozvím tohle ?

,, Testy nelžou. " odpověděl mi naprosto klidně. Asi se mu tohle nestalo poprvé.
,, Dělali jsme i těhotenský test z vaší moči a vyšel pozitivně. "

,, Pane bože. " vydechl jsem a rukou si projel vlasy.

,, Jestli to dítě nechcete. " začal.
,, Pořád je zde možnost interrupce. "

,, Interrupce ? " nadzvedl jsem obočí. Hodně věcí už si pamatuji, ale tohle slovo jsem ještě neslyšel.

,, Umělé přerušení těhotenství. " vysvětlil.
,, Šel byste na takový menší zákrok, kde bychom vyjmuli plod, který teď je veliký asi jako fazole. Možná o něco větší. "

,, Aha. " kývl jsem.
,, Mohu si to ještě promyslet ? " otázal jsem se.

,, Jistě. " přikývl.
,, Tohle je velice vážně rozhodnutí, tak o tom pořádně popřemýšlejte. "

,, Dobře. " kývl jsem.
,, Mimo to těhotenství... Jsem jinak v pořádku ? " vrátil jsem se k hlavnímu důvodu, proč jsem vlastně tady.

,, Ano, naprosto v pořádku. " usmál se na mě.
,, Jsem velice potěšen, že si pomalu vzpomínáte. To znamená, že je vše na dobré cestě. " pověděl mi přívětivou zprávu. Aspoň něco pozitivního.

Oh, i můj těhotenský test byl pozitivní, jak bych mohl zapomenout.

,, Tak děkuji moc. " postavil jsem se na nohy.

,, Za dva měsíce přijďte na další kontrolu a za měsíc na kontrolu ohledně těhotenství. " oznámil mi mé další kontroly.
,, Dám vědět svému kolegovi, ke kterému s tím budete chodit. "

,, Rozumím. "

,, Dám mu vaše číslo, aby vám mohl zavolat. " řekl mi s menším úsměvem.

,, Dobře, děkuji. " opět jsem poděkoval, rozloučil se a vyšel z ordinace ven, kde na mě čekal Johnny.

,, Tak co ? " přišel hned ke mně.
,, Vše v pořádku ? " zajímal se.

Podíval jsem se na něj.
,, Ano, všechno je v pořádku. " ujistil jsem ho.

A mimochodem, čekám tvé dítě.

,, To jsou dobré zprávy. " široce se na mě usmál.
,, Zajdeme si na zmrzlinu, ne ? " společně jsme se rozešli k autu.

,, Jo, proč ne. " souhlasil jsem, ale moc jsem nevěděl s čím vlastně souhlasím, protože jsem myslel na to, jak to Johnnymu řeknu.

,, Bezva. "

Došli jsme k autu, oba usedli na své místo, Johnny nastartoval a vyjel do cukrárny. Jakmile jsme dojeli na místo, tak mi došlo na co jsem kývl. Vysedli jsme, vešli do cukrárny a Johnny objednal dvě zmrzliny, které i zaplatil. Poté mi jednu podal a já si ji s dikem vzal, následně jsme šli ven si sednout na lavičku.

,, Jsi v pořádku ? " otázal se a podíval se na mě.
,, Jsi takový zamyšlený. " dodal.

,, Jo jo, jsem. " přikývl jsem a jedl svou zmrzlinu.

Johnny nejspíš chtěl něco namítnout, ale jen pokrčil rameny, a také se věnoval své studené dobrotě.

Po dojezení jsme zase nasedli do auta a jeli domů. Já opět celou cestu mlčel a pořád jen přemýšlel nad tím, že jsem těhotný s Johnnym; se svým kamarádem.

Proč mi tohle všechno přijde strašně povědomé ? Jakoby se tohle už stalo... Že by se mi o tom zdálo ?

Když jsme dojeli domů, já šel hned ke dveřím, které jsem odemkl a vešel dovnitř. Johnny byl hned za mnou s ustaraným výrazem.

,, Marku, vážně jsi v pořádku ? " opět se zeptal na tu samou otázku, na kterou se ptal ve městě.

,, Čekám dítě. " řekl jsem mu to. Nevidím důvod proč to před ním skrývat.

,, C-cože ? " Johnnyho výraz se z ustaraného změnil na šokovaný a vystrašený.

Přesně v ten moment jsem si na něco vzpomněl. Na něco, co se stalo před mou nehodou, než jsem ztratil paměť.

Tohle se opravdu už jednou stalo, proto jsem měl něco jako flashbacky. V téhle situaci jsme už jednou byli a Johnny...

,, Ty to dítě nechceš. " vyslovil jsem to, co mi už jednou řekl.

,, Marku-

,, Já si na to vzpomněl. " přerušil jsem ho.
,, Na všechno... Ty jsi můj přítel. " díval jsem se mu pro do očí.
,, Řekl jsi mi, že žádné děcko nechceš, že mám jít na potrat, jenže já to miminko chtěl. "

Johnny mlčel.

,, To kvůli tobě se mi stala ta nehoda ! " zvýšil jsem hlas.
,, Kvůli tobě jsem ztratil paměť a naše dítě, Johnny ! A ještě jsi mi lhal ! " do očí se mi nahrnuly slzy.

,, Marku, uklidni se. " udělal krok blíž ke mně.

,, Uklidni se ? Děláš si srandu ? " zakroutil jsem nad ním hlavou.
,, Byli jsme spolu několik let a ty jsi se mnou nechtěl založit rodinu, ale několikrát jsme se o tom spolu bavili ! Ty jsi mě zklamal, Johnny... Já z těch zpráv byl strašně nadšený a ty jsi to prostě zničil. " po tvářích mi steklo několik slz, které se stále hromadily.
,, A teď je to tu zas. "

,, Já... " odmlčel se.
,, Nevím co říct. " sklopil pohled.

,, Tak ty nevíš co říct ? Úžasné, naprosto úžasné ! " prošel jsem kolem něj a šel ke dveřím, které jsem otevřel.

,, Kam jdeš ? " strachoval se.

,, Co je ti potom ? " odpověděl jsem otázkou a odešel pryč.

Je to úplně stejné, jako před tou nehodou. Naprosté deja vu.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Mark si nám na všechno vzpomněl, ale bohužel to není tak šťastné jak si představoval.

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere