Hi》Johnmark [ ✔ ]

『1』

    ,, Ahoj. " pozdravil jsem kluka, který seděl u mé postele v nemocnici.

Právě jsem se probudil a abych řekl pravdu, byl jsem celkem zmatený. Ale to asi proto, že jsem ještě rozespalý.

,, Ahoj. " pozdrav mi oplatil a pousmál se.

,, Nechci být nezdvořilý, ale známe se ? " otázal jsem se, protože si nepamatuji, kde jsem tohohle člověka už viděl.

,, Vlastně ano. " odpověděl.
,, Jsem tvůj kamarád. "

,, Kamarád ? " lehce jsem povytáhl obočí.
,, Jak se jmenuješ ? "

,, Johnny. " představil se.
,, Na své jméno si pamatuješ ? " zeptal se pro změnu on.

,, Já se jmenuji Mark. " řekl jsem a tím pádem odpověděl i na jeho otázku.
,, Opravdu moc se omlouvám, že si tě nepamatuji, ale doktor mi řekl, že trpím amnestii. " poškrábal jsem se ze zadu na zátylku.

,, To nic. " víc se na mě usmál.
,, Doktor mi o tom řekl, a tak jsem se připravil. " dodal.

,, Dobře. " kývl jsem, a také se usmál.
,, Můžu se tě zeptat na pár otázek ? Doktor mi řekl, že by mi to mohlo pomoct si rychleji vzpomenout. "

,, Samozřejmě. " souhlasil a na židli si poposedl. Nevím proč, ale prostě to udělal.

,, Děkuji. " usmál jsem se.
,, Jak dlouho se známe ? " byla má první otázka.

,, Pět let. "

,, A jak dlouho jsme z toho kamarádi ? " hned jsem se ptal dál.

,, Pět let. " uchechtl se.

,, Opravdu ? No páni. " překvapeně jsem vydechl.

,, Co jsi tak překvapený ? " podivil se.

,, Divím se, že to se mnou někdo vydržel tak dlouho. " přiznal jsem.
,, Co si tak pamatuji, tak se mnou nikdo moc být nechtěl. "

,, Vlastně... " odmlčel se.
,, To je pravda. " chytil mě za ruku.

,, Takže ty jsi můj jediný kamarád ? " zeptal jsem se, abych v tom měl jasno.

,, To zas ne. " zakroutil hlavou.
,, Máš ještě další dva kamarády. "

,, Jak se jmenují ? " zajímal jsem se. Hlavně proto, že za mnou zatím přišel jen Johnny a to jsem tady už tři dny.

,, Haechan a Taeil. " prozradil mi jejich jména.

,, Uhm. " kývl jsem.
,, Tak ty si taky nepamatuji. " zasmál jsem se a Johnny se mnou.

,, Neboj, jednou si vzpomeneš. " ujistil mě.
,, Třeba až uvidíš jejich obličej nebo to, jak se chovají. "

,, Uvidíme. "

,, Máš ještě nějaké otázky ? " vrátil se zpět k našemu hlavnímu tématu.

,, Teď mě už nic nenapadá. " řekl jsem po chvíli přemýšlení.

,, Nevadí. " zmáčkl mi ruku, za kterou mě pořád držel a já si to uvědomil až teď. Ale vůbec mi to nevadilo.
,, Až tě něco napadne řekni a když budu pryč, tak napiš. "

,, Myslíš na tohle ? " ze šuplíku jsem vytáhl svůj mobil, který byl celý zničený, a ukázal ho Johnnymu.

,, Oh. " trochu vykulil oči.
,, Tak to ti budeme muset koupit nový. " poznamenal.

,, Já vím, ale až se dostanu odtud. " mobil jsem vrátil zpět do šuplíku.

,, Koupím ti ho. " nabídl se sám od sebe.

,, Co ? Ne. " zakroutil jsem hlavou.
,, Nebudeš mi kupovat mobil. " zakázal jsem mu to.

,, Proč ne ? " otázal se.
,, Ber to jako dárek. "

,, Dárek ? " nakrčil jsem obočí.
,, Proč zrovna jako dárek ? " vůbec jsem to nechápal. Proč by mi kamarád kupoval mobil jako dárek ?

,, Za chvíli máš narozeniny a já na ně minulý rok zapomněl. " přiznal se.
,, Tak to ber jako mou omluvu za minulé narozeniny, plus jako dárek k těmhle narozeninám. " široce se na mě usmál.

,, Já budu mít narozeniny ? " koukal jsem na něj celkem překvapeně, zase.
,, Zapomněl jsem, kdy je mám. "

,, Proto jsem tady, abych ti s takovými věcmi pomohl. " rukou mi roztřepal vlasy, které už tak nebyly moc učesané.

,, Kolik mi bude ? " zeptal jsem se, protože to jsem si taky nepamatoval. Musím mít vážně těžkou amnestii.

,, Dvacet dva. " odpověděl a já jen přikývl. Moc nevím co na to říct.
,, Mně je dvacet čtyři. Jentak pro zajímavost. " dodal.

,, Dobře. " usmál jsem se.
,, Hádám, že ty už jsi narozeniny měl. "

,, Přesně tak. " potvrdil mi to.
,, Byly v únoru. "

,, Doufám, že jsem ti dal nějaký pěkný dárek. "

,, To jsi dal. " pousmál.
,, Moc hezký. " úplně se zasnil.

,, Povíš mi co ? " těmi otázkami už musím být otravný.

,, Ehm... " Johnny se zasekl a zrudl ve tváři.
,, No víš... Už ho nemám, protože jsi mi upekl dort, který jsme na mé oslavě snědli. " dostal ze sebe, i když to z něj lezlo jak s chlupaté deky.

,, Já ti upekl dort ? " vykulil jsem oči, div mi nevypadly z dulku.
,, To nezní jak já. "

,, V tom máš pravdu. Jsi příšerný ve všem co se týká vaření a pečení. " potvrdil mi to.
,, Každopádně jsi mi upekl dort. "

,, Byl dobrý ? " zeptal jsem se na otázku, u které jsem se trochu bál odpovědi.

,, Dalo se to. " řekl upřímně.
,, Ale kupodivu se snědl celý. "

,, Tak to jsem překvapený. " uchechtl jsem se.
,, Ale zároveň i potěšený. "

,, Byl to tvůj první dort, takže se nedivím. " usmál se na mě.

,, Už asi chápu, proč byl můj dárek moc hezký. " řekl jsem s menším úsměvem.

,, Oh, Johnny ? " oslovil jsem ho.

,, Ano ? "

,, Kde bydlím ? " otázal jsem se.
,, Vím, že rodiče nemám, ale nemůžu si vzpomenout, kde žiju. " vysvětlil jsem, proč jsem se zeptal zrovna na tuhle otázku.

,, Se mnou. " odpověděl.
,, Žijeme spolu v jednom domě. "

,, No, tak to se těším až budu konečně doma. " usmál jsem se.

,, To já taky. " přiznal.

¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤¤
Zdravím ♡

Jsem zpět s Johnmark příběhem ! Co na to zatím říkáte ?

Doufám, že se kapitola líbila a budete ve čtení pokračovat ♡

Za hvězdičku a komentář budu moc ráda ♡

Veve-IsHere