Další z Pobertů III.

1. Kapitola

Diana byla nucena jít po kamennité cestě, která vedle do Malfoy Manor. Smrtijedi byli plní veselí a vysmívali se Dianě do očí. Ta se je snažila ignorovat za účelem toho, že si srovná myšlenky v hlavě.

Dveře do sídla Malfoyů jim otevřel Červíček. Jeho pohled se setkal s Dianiným.

,,Jak jsi mohl?" hlesla Diana, avšak na odpověď nemohla, ale ani by nechtěla čekat. Nechtěla vidět toho, jenž zradil její přátelé a díku němuž jsou mrtví.

Vystoupali po schodech a ocitli se ve velké místnosti, kde bse uprostřed táhl dlouhý černý stůl a na jeho samém konci seděl Pán zla.

,,Copak jste si to přinesli za suvenýr?"začal vyzvídat Voldemort.

,,Diano," vydechla právě příchozí Narcissa a chtěla se rozběhnou za svou nejmladší sestrou. Byla však zadržena svou nejstarší sestrou a svým manželem.

,,Cissy, zapomínáš na to, že tohle není již naše sestre," řekla Bellatrix zatímco se ostatní smrtijedi začali pomalu usazovat. 

,,Moji nejvěrnější," začal mluvit o chvilku později Voldemort. Dianu však stále držel Rodolfus, aby nemohla utéct.

,,Dnes je pro nás velký den, protože zde, díky Severusovi, jsme se zbavili toho pošetilého starce Albuse Brumbála," promlouval Pán zla dál.

,,Brumbál nebyl žádný pošetilý stařec," neudržela svůj ostrý jazyk Diana a všichni smrtijedi se na ni pohrdavě podívali.

,,Přeci si jen začínám vybavovat, kde jsem tě již viděl. Tenkrát na ministerstu ses mi začala vysmívat, avšak přesto tě musel přijít zachránit ten tvůj Brumbál. Tady ti ale nepomůže," usmál se jedovatě Pán zla a smrtijedi se rozesmáli.

,,Avšak ještě zde, před naší milou návštěvou, musím vyřešit jednu nepříjemnoust. Draco, sklamal jsi mě, takže tě musím potrestat," řekl s ledovým klidem Pán zla a než se kdokoliv nadál, Draco se svíjel pod cruciátem bolestí. 

,,Hele, kolik ti za to platí? Protože to vypadá, že jsem přišla o práci," otočila se mezitím Diana na svého švagra, který si ji nechápavě měřil pohledem.

,,No, neplatí nic," řekl nejistě Rodolfus. Byl si nejistý z jednoduchého důvodu, Diana Kaleria se rozhodla využít svého jména.

,,A dovolenou máte nějakou?" zeptala se znovu Diana a nepatrně přivřela oči. Zároveň však pootevřela lehce rty, což na Rodolfuse velmi zapůsobilo a měl se co ovládat.

,,Ani dovolené nemáme," vydechl Rodolfus.

,,Tak nic," odtáhla se Diana a začala se rozhlížet po místnosti a při tom si pískat jednu z melodií od mudlovské skupiny jménem Abba. Voldemort ustal v mučení Draca a podíval se směrem na Dianu.

,,Tady se nesmí pískat? Tak to se omlouvám, ale nikdo mě neupozornil," řekla rychle Diana na svou obhaobu, i když ve skutečnosti tušila, že tím Pána zla vyprovokuje.

,,Jelikož vidím, že ráda mluvíš a já mám dnes dobrou náladu, chtěl bych ti dát ještě poslední šanci promluvit," usmál se na ni Voldemort a Dianě přeběhl mráz po zádech.

,,Děkuji za takovou čest, ale já mám toho hodně co říct. Říká se, že padouch je jen oběť, jejíž příběh nebyl vyřčen, ale padouch nikdy nechce, aby byl jeho příběh vyřčen, protože by byl ještě více zranitelný, poněvadž by se našla jeho slabina a ukázala se i okolnímu světu. Když se však nad tím zamyslíte, tak by byl tím pádem padouchem každý, protože každý máme v sobě ukryto něco, co bychom neradi na sebe prozradili okolnímu světu, každý máme vlastní příběh, z něhož některé kapitoly raději nečteme nahlas. Hvězdy však nemohou zářit bez tmy a naděje je jediná věc silnější než strach. Možná, že svět někdy nepotřebuje hrdinu, možná že svět někdy potřebuje padoucha, aby pak našel hrdinu, který nedělá jen správná rozhodnutí, ale udělal i špatná a je si jich vědom. Pravý hrdina nedělá věci pouze správně. Pravý hrdina udělal i spoustu chyb, ale právě z těch chyb je stvořen, protože každý má světlou, ale i tmavou stranu. Záleží poze na nás, kterou z nich si vybereme. Když říkáte lidem pravdu, oni vám nevěří. Nevěří vám z jednoduchého důvodu, protože by spadl jejich domeček z karet, který byl ve skutečnosti jen a pouze iluzí, avšak ti silní to ustojí. Ostatní se je budou snažit zlomit, ale jednou je zlomí již tolik, že se stanou nezlomnými. Dějiny byly, jsou a budou psány těmi, kteří zavedli něco nového, těmi, kteří porušili pravidla a proto bych ráda dodala už jen toto: nechť je mé srdce statečné, má mysl nelítostná a můj duch svbodný," domluvila Diana a odhododlaně vztyčila svou hlavu. Po celou dobu se nikdo neodvážil promluvit.

,,Děkujeme ti za rozkošný monolog, ale stejně ti k ničemu nebyl. Již se těším, jak tě ztrestám za to všechno, co jsi udělala. Crucio!" vykřikl Pán zla a Dianu zasáhl červený paprsek pod jehož náporem se po chvilce v bolestech sesunula k zemi. Snažila se nekřičet, snažila se na sobě nedat bolest znát, avšak při čemkoliv příjde chvíle vyčerpání, kdy už nemůžete dál. Tak tomu právě bylo i nyní, kdy se Diana již nemohla udržet a začala křičet bolestí.

,,Můj pane, prosím," ozvala se Narcissa, která nemohla vidět svou sestru plnou utrpení,

,,Cissy, není to již naše sestra. Zaslouží si to," napomenula ji Bella a Narcissa stiskla pod stolem silně Luciusovu ruku.

Pán zla však nepovolil a i nadále nechal působit kletbu na Dianu, která již pomalu nemohla křičet. Diana se i postupně přestávála svíjet bolestí, protože na to již neměla sílu. Bolest přiomínající tisíce nožů, které vás rozřezávají zaživa však nepominula, ale Diana ji už nevnímala. Vzpomněla si na první okamžik, kdy uviděla Bradavický hrad. Nemohla uvěřit, že právě do toho hradu bude chodit po sedm let a najde si tam spoustu nových přátel. 

,,Kde si myslíte, že bude kuchyně?" zeptal se tehdy James a Remus, Sirius a Diana se naň ho se smíchem otočili.

,,To nevím, ale když ož o tom mluvíš, mám taky hlad," řekl Sirius a čtveřice se zasmála...

,,Odneste ji za těmi ostatními. Pro dnešek vypadá, že toho má dost,"vytrhl ji ze vzpomínání Voldemort.

,,Děkuji vám, můj pane," řekla vděčně Narcissa a pobídla Luciuse, aby šel Dianu odnést. Ten se tedy neochotně zvedl a vzal ji do náruče. V tichosti ji nesl přes celé sídlo až do sklepení, kde zavírali nepohodlné lidi, kteří se však ještě k něčemu mohli hodit.

,,Ollivandere! Máte tu společnost!" řekl Lucius a hodil Dianu do cely...