Další z Pobertů III.

15. Kapitola

Severus se otočil na krčícího se vlka a sklonil se k němu. 

,,Neříkal jsem ti takhle náhodou, abys zůstala schovaná a v bezpečí?" zeptal se klidně Severus, což Harryho více než překvapilo. Vlk se na ředitele Bradavic poníženě podíval.

Severus pohladil vlka po hlavě a poté se zvedl. Otočil se na Harryho, který ho nechápavě pozoroval.

,,Jak jsem již říkal, pane Pottere, bylo by dobré, abyste se naučil vážit slova, protože prvotní pohled na věc nemusí být vždy správný, že, Diano?" řekl klidně Severus a znovu se otočil na vlka, ze kterého se neochotně stala Diana.

,,Kdo mohl vědět, že mají rády i zvířata," zavrčela tiše Diana a pohled upřela do země. Harry doslova a do písmene sledoval celou situaci s otevřenou pusou.

,,Já nevím, kdo učil před pár lety péči o kouzelné tvory," řekl Severus a mírně se pousmál.

,,Každopádně, pane Pottere," začal Severus a přiložil si hůlku ke spánku. Zanedlouho naň ho namotával stříbrné vlákno a dal ho do ampulky, kterou si vytáhl z kabátu. Poté ji podal Harrymu, který si ji nejistě vzal.

,,Kdybych vám to řekl teď a tady, stejně byste mi nevěřil. Na to jste až moc tvrdohlavý, stejně jako byla vaše matka," řekl klidně Severus a při posledních slovech mu zacukaly koutky. Harry ho překvapeně pozoroval a nevěděl, co si má myslet.

,,Odneste to k myslánce a nebojte se, v ředitelně nejsou žádné pasti," zavelel Severus a naznačil mu, aby už šel. Harry ještě dlouze pohlédl na Dianu, poté se ještě podíval svému bývalému profesorovi do očí a vydal se poslušně pryč.

Než však vkročil do hradu, ještě se jednou otočil na dvojici, co nechal za sebou. Musel několikrát zamrkat, jestli vidí dobře. Diana se se Severusem objala a ten ji políbil do vlasů...

,,Měla jsem o tebe strach," řekla Diana, když byl Harry již dostatečně daleko. Severus k ní přišel blíž a objal ji. Diana zavřela oči a spokojeně vydechla, když ji Severus políbil do vlasů.

,,A teď ho budu mít já o tebe," vydechl jí Severus stále do vlasů.

,,Neříkej mi, že i Nebelvírův dědic má strach," řekla s úsměvem Diana a pustila Severuse. Ten se jí zahleděl do očí.

,,S tím se jen tak nesmířím. Vždyť jsem ze Zmijozelu. To je nelogické. Nedává to smysl," začal protestovat Severus.

,,Co když Moudrý klobouk udělal několik chyb? Osobně si myslím, že takový Peter neměl v Nebelvíru co dělat. S odstupem času to vidím tak, že tys měl být v Nebelvíru a on ve Zmijozelu a nevyvracej mi můj názor," zarazila ho Diana a přísně se naň ho podívala.

,,Já ale chtěl být ve Zmijozelu," bránil se i přes to Severus.

,,Tak proč se tedy chováš jako Nebelvír?" zeptala se ho se smíchem Diana a Severus již raději nic neříkal...

Harry poslušně došel až do ředitelny. Po celou dobu však přemítal o tom, co právě viděl. Muselo se mu to jen zdát, vždyť se ti dva nemohli snést. Možná že Snape není na straně zla. Ne, to by nebylo možné, vždyť zabil Brumbála.

Harry vešel do ředitelny a rozhlédl se. Pravda, bylo tu trochu temno, ale jinak se nic moc nezměnilo. Došel tedy až ke skříni, ve které byla ukryta myslánka...

,,..takže až přijde čas, musí chlapec zemřít?" zeptal se nejistě Severus Brumbála.

,,Ano, musí zemřízt. A musí to udělat sám Voldemort," řekl Brumbál se sklopeným pohledem.

,,Chránil jste celé ty roky, aby mohl zemřít v pravou chvíli. Choval jste ho jako vepře na porážku," vyštěkl naštvaně Severus.

,,Jen mi teď neříkejte, že vám ten chlapec přirostl tak k srdci," řekl klidně Brumbál a tázavě se na Severuse podíval.

,,Ten chlapec?! Expecto patronum," řekl Severus a z konce jeho hůlky vyběhla laň. Oběhla ředitelnu, poré se zastavila a pohlédla na Severuse, než zmizela. Brumbál to celé překvapeně pozoroval. Poté se se stejným výrazem otočil na Severuse.

,,Lily, už bylo na čase," vydechl Brumbál a podíval se do černých očí, které se nyní leskly jako dvě skleněnky.

,,Navždy," řekl Severus a ona vzpomínka se rozplynula v další. Nyní se objevila smrtijedská schůze a přímo naproi Pánovi zla stála Diana s odhodlaným výrazem. 

,,Jelikož vidím, že ráda mluvíš a já mám dnes dobrou náladu, chtěl bych ti dát ještě poslední šanci promluvit," usmál se na ni Voldemort.

,,Děkuji za takovou čest, ale já mám toho hodně co říct. Říká se, že padouch je jen oběť, jejíž příběh nebyl vyřčen, ale padouch nikdy nechce, aby byl jeho příběh vyřčen, protože by byl ještě více zranitelný, poněvadž by se našla jeho slabina a ukázala se i okolnímu světu. Když se však nad tím zamyslíte, tak by byl tím pádem padouchem každý, protože každý máme v sobě ukryto něco, co bychom neradi na sebe prozradili okolnímu světu, každý máme vlastní příběh, z něhož některé kapitoly raději nečteme nahlas. Hvězdy však nemohou zářit bez tmy a naděje je jediná věc silnější než strach. Možná, že svět někdy nepotřebuje hrdinu, možná že svět někdy potřebuje padoucha, aby pak našel hrdinu, který nedělá jen správná rozhodnutí, ale udělal i špatná a je si jich vědom. Pravý hrdina nedělá věci pouze správně. Pravý hrdina udělal i spoustu chyb, ale právě z těch chyb je stvořen, protože každý má světlou, ale i tmavou stranu. Záleží poze na nás, kterou z nich si vybereme. Když říkáte lidem pravdu, oni vám nevěří. Nevěří vám z jednoduchého důvodu, protože by spadl jejich domeček z karet, který byl ve skutečnosti jen a pouze iluzí, avšak ti silní to ustojí. Ostatní se je budou snažit zlomit, ale jednou je zlomí již tolik, že se stanou nezlomnými. Dějiny byly, jsou a budou psány těmi, kteří zavedli něco nového, těmi, kteří porušili pravidla a proto bych ráda dodala už jen toto: nechť je mé srdce statečné, má mysl nelítostná a můj duch svbodný," domluvila Diana a odhododlaně vztyčila svou hlavu. Po celou dobu se nikdo neodvážil promluvit.

Vzpomínka se znovu rozplynula a nyní se mu za sebou přehrálo několik, ve kterých byla Diana pod mučící kletbou. Čím byla vzpomínka mladší, tím z ní více cítil Harry lítost.

Najednou se ocitl v ředitelně, kde proti Severusovi stál rozzuřený Remus.

,,Ty vrahu," zavrčel Remus.

,,Víš, ty jeden idiote, že jsi zabil toho jediného člověka, který tě miloval již od školních let?!" vyjel na Severuse Remus a svižným krokem k němu došel a chytil ho pod krkem za límec. Při tom mu přiložil hůlku ke krku.

,,A teď mi dej jedinou záminku, proč bych tě neměl na místě zabít," zavrčel výhrůžně Remus a pohlédl zpříma Severusovi do očí.

,,Chceš jedinou záminku? Tak pojď se mnou," vyzval ho Severus a dovedl ho až do komnat, kde spala Diana.

Vzpomínka se znovu rozplynula. Než však uviděl další, proběhla mu před očima několikrát Dianina šťastná tvář, Severus dal Luciusovi pěstí a zastavilo se to až ve chvíli, kdy si Severus stáhl Dianu do prvního polibku. Poté se však obraz začal čeřit a Harry vytáhl hlavu z myslánky.