My Scary House...! [Dokončeno!]

10

Myslela jsem si že se z našeho domů nemůže dostat. Asi jsem se mýlila. Ale co už s tím?  Mám se začít litovat?  To nemám v plánu. Budu se snažit až do konce. Moc dlouho nepřežiju to vím už teď. Začala se procházet po pokoji.
,,Moje milá Lucy. Jak já jsem se na tebe těšila. Těším se na tvé utrpení až tě to dovede až k sebevraždě. A neboj i když si myslíš že se tváříš jakože se nebojíš poznám to. Poznám tvůj strach, tvojí úzkost z očí. Jseš tak čitelná." a začala se zase zlomyslně smát. Já jsem byla jako němá. Nemohla jsem promluvit i když jsem toho chtěla říct hodně a tak jsem jenom sklonila hlavu a podívala se do země. Měla pravdu. Trochu jsem se bála. Byla už skoro půlnoc a pořád tam byla. Nenechala mě spát.
,,A co si myslíš? Že přežiješ?  Hahahaha. To si ale myslíš špatně holčičko!" Vstala jsem z postele a šla ke dveřím. Začala jsem do nich energicky tlouct a nakonec jsem uź i křičela.
,,Pomoc!... Pomoc!... Ona už je zase tady odemkněte mi!... Pomoc! " nemohla jsem to už vydržet. Pociťovala jsem silnou bolest na rukou a potom i stékající pramínky krve. Krev kapala na zem a já tloukla do dveří dokuď mi někdo neotevřel dveře. Únavou jsem klesla k zemi a ani jsem nerozpoznala obrys postavy která mě zachraňovala. Potom jsem už nic neslyšela ani neviděla...

Omlouvám se že jsem dlouho nepřidala část a taky se omlouvám že je kratší a pro příště už se budu snažit psát delší. Děkuju že to čtete :*